Německá sprinterka ukončila sezonu předčasně poté, co na mistrovství v Drážďanech nepostoupila ani do finále osmistovky.
Když Alica Schmidtová v srpnu sdílela na Instagramu sérii plážových fotek z thajských ostrovů, kokos v ruce, sluneční brýle, černé bikiny, popisek „offseason“, vypadalo to jako obvyklý dovolenkový výběr atletky s pěti miliony sledujících. Pod fotkami se kupily komentáře typu „neskutečné“ a „nádherná“. Jenže ve stejných dnech doznívalo něco, co idylické snímky nezachytily: první skutečně bolestivý rok po rozhodnutí, které mělo její kariéru nastartovat, a místo toho ji na čas zastavilo.
Z patnácti kilometrů na sto
Schmidtová celou svou seniorskou kariéru stavěla na čtyřstovce. Osobní rekord 52,07 sekundy z roku 2023 ji řadil do solidní německé špičky, ale ne do světové elity, na olympijský individuální limit pro Paříž 2024 (50,95 s) jí chybělo přes sekundu. Po pařížských hrách, kde závodila ve štafetě, přišel zlom. Přestoupila na osmistovku.
O přechodu přemýšlela už od roku 2022, jak popsala v rozhovoru pro Women’s Health. Před olympiádou by to ale bylo příliš riskantní, tělo potřebuje čas na adaptaci a roste nebezpečí zranění. Po Paříži si řekla, že je to správný moment. Motivace zněla jednoduše: po jedné spontánně zaběhnuté osmistovce ji to „mega bavilo“ a cítila na delší trati větší potenciál.
Co necítila, byl rozsah změny. Týdenní objem naběhaných kilometrů vyskočil z přibližně patnácti na devadesát až sto. Šestinásobek. Tělo reagovalo způsoby, které si neuměla vysvětlit, nárůst svalové hmoty, jiná únava, jiný rytmus regenerace. „Nečekala jsem takové objemy,“ přiznala v srpnovém rozhovoru pro SPORT1.
Drážďany: semifinále bez postupu
Německý šampionát dospělých se letos konal v Drážďanech od 31. července do 3. srpna. Schmidtová nastoupila do prvního semifinále osmistovky. Doběhla třetí za Smillou Kolbeovou a Laurou Wilhelmovou s časem 2:06,47. Do finále nepostoupila.
Čísla ukazují propast přesněji než jakýkoli popis. Její osobní rekord na osmistovce z letošní sezony je 2:03,21, zaběhnutý v Luzernu 15. července. Olympijský vstupní standard pro Paříž 2024 na ženské osmistovce činil 1:59,30. Rozdíl: téměř čtyři sekundy. V atletice na půlce je to věčnost.
Paradoxně je dnes podle čísel blíž olympijskému limitu na čtyřstovce (chybí jí 1,12 s) než na osmistovce, kam sází budoucnost. Krátce po šampionátu oznámila předčasný konec sezony, důvodem byly doznívající následky covidové infekce, která ji zasáhla během léta.
Dvě role, jeden feed
Thajské dovolenkové posty přišly pár dní po konci sezony. Schmidtová sdílela plážový obsah s hashtagy #vacay a #thailand, fanoušci reagovali nadšeně. Současně ale v médiích otevřeně mluvila o sportovním zklamání. Žádné zakrývání, žádná fasáda, spíš paralelní provoz dvou identit, které se u ní prolínají od roku 2021, kdy poprvé kráčela po milánském mole jako tvář značky BOSS.
Spolupráce s Hugo Boss přitom podle všeho drží. Korporátní stránky firmy ji nadále vedou jako globální ambasadorku a „dlouholetou přítelkyni značky“. Jedna slabší sezona komerční vazbu zjevně neohrožuje, hodnota Schmidtové pro značku nestojí jen na výsledcích, ale na dosahu a vizuální identitě, kterou si vybudovala.
Tříletý plán a propast čtyř sekund
Schmidtová v srpnu 2025 řekla, že na osmistovce chce zůstat minimálně další tři roky. Cíl je jasný: Los Angeles 2028. Sama ale přiznává, že reálně potřebuje ještě asi dva roky, než začne běhat opravdu rychlé časy. Čtyřstovku úplně nezavrhla, je ochotná ji běžet ve štafetě, pokud to tým potřebuje.
Příští rok, slíbila, „ty chyby už neudělám“. Co tím myslí konkrétně, naznačuje kontext: podcenění adaptačního šoku, nedostatečná příprava na vytrvalostní objemy, možná i načasování formy na šampionát. Nejde o jednorázový špatný závod. Jde o strukturální přestavbu atletické identity, ze sprinterky na půlkařku, z patnácti kilometrů týdně na sto, z komfortní zóny do neznáma.
Mezi plážovou fotkou v bikinách a semifinálovým časem 2:06,47 leží stejná žena. Rozdíl je jen v tom, který záběr Instagram zobrazí jako první.
