Radoslav Kováč podepsal v Plzni smlouvu 48 hodin po odvolání Martina Hyského. Jeho rodina v tu chvíli byla stovky kilometrů daleko.
Pátek 21. srpna 2026, Plzeň. Martin Hyský končí na lavičce Viktorie den po debaklu 0:3 v Bělehradě. Generální ředitel Adolf Šádek okamžitě zvedá telefon. Podle jeho slov probíhala jednání s Kováčem „od pátku velmi intenzivně“, a už v neděli 23. srpna nový trenér stojí před novináři, podepsaný, představený, odpoledne vede první trénink. Klára Kováčová, jeho manželka, v tu chvíli sleduje všechno na dálku. Se dvěma syny slaví příchod do jednoho z největších českých klubů, aniž by rodina byla pohromadě.
Čtyřicet osm hodin, které změnily sezonu
Rychlost celé operace nejlépe ilustruje jednoduchá časová osa:
- Středa 20. 8. Plzeň prohrává v Bělehradě s Crvenou zvezdou 0:3 v prvním zápase play-off o Ligu mistrů.
- Pátek 21. 8. Klub oznamuje konec Hyského. Důvod: herní projev neodpovídající ambicím, nepovedený vstup do sezony.
- Neděle 23. 8. FC Viktoria Plzeň představuje Kováče. Smlouva do konce sezony 2026/27 s dvouletou opcí. Ještě tentýž den první trénink.
- Čtvrtek 28. 8. Odveta s Crvenou zvezdou v Plzni.
Mezi odvoláním a podpisem uplynuly necelé dva dny. Mezi podpisem a evropskou odvetou pět tréninků. Kováč neměl čas na analýzu kádru, na postupné budování vztahů s hráči, na žádný „adaptační“ mikrocyklus. Dostal tým v krizi a termín, který nešlo posunout.
Rodina rozdělená mezi Česko a Španělsko
Že Klára Kováčová slavila manželův podpis na dálku, není náhoda ani dramatický obrat. Je to jejich běžný režim. Podle jejích dřívějších vyjádření pro Super.cz tráví část léta ve Španělsku s mladším synem Davidem a psem, zatímco manžel zůstává v Česku u klubu. Starší syn Radek je fotbalově vedený a funguje v českém prostředí. David chodí na gymnastiku, objevil padel.
Přes dvacet let vztahu s profesionálním fotbalistou a později trenérem naučilo Kláru pracovat s odloučením jako s konstantou, ne výjimkou. Když v srpnové neděli přišla zpráva o podpisu, rodina gratulovala přes telefon. Žádná společná večeře, žádné slavnostní foto na stadionu. Místo toho videohovor mezi časovými zónami, a manžel, který za pár hodin musí stát na tréninkovém hřišti.
Proč zrovna Kováč, a proč tak rychle
Plzeň nepotřebovala vizionáře. Potřebovala hasiče. Někdo musel převzít kabinu, která právě přišla o trenéra, a za pět dní ji připravit na evropskou odvetu. Kováčovo jméno nebylo mezi fanoušky spojené s euforií; analytici iSportu ho popsali spíš jako pragmatickou volbu než vysněného kandidáta. V Liberci pracoval s mladými hráči, budoval hodnotu kádru, cílil na první šestku. Projektový režim, trpělivá práce, citlivější rozpočet.
Plzeň je jiný svět. Titulové ambice, evropské poháry, kotel, který po Bělehradě vřel. Kováč si s sebou přivedl asistenta Davida Mikulu a kondičního trenéra Michala Hampela, část plzeňského realizačního týmu ale zůstala. Vznikl hybridní štáb, napůl nový impuls, napůl kontinuita. Smlouva do konce sezony s opcí jasně říká: ukážeš výsledky, zůstaneš. Neukážeš, rozejdeme se bez komplikací.
Co oslava na dálku prozrazuje o celé operaci
Rodinné slavení přes obrazovku není sentimentální historka. Je to vedlejší produkt rychlosti, s jakou Plzeň celou výměnu provedla. Kováč neměl čas zavolat rodině, sbalit se, zařídit bydlení, sednout ke společnému obědu. Dostal nabídku, přijal ji a šel trénovat. Klára s Davidem zůstali ve Španělsku, Radek v Česku. Tři body na mapě, jeden videohovor, nová kapitola.
Právě tahle improvizace nejlépe ukazuje, pod jakým tlakem plzeňská změna proběhla. Nebyl to plánovaný přechod s měsíční přípravou. Byl to krizový zásah, u kterého i nejbližší rodina zjistila výsledek prakticky v reálném čase, stejně jako fanoušci.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 3263
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 8949
