Martin Vitík nenominaci na MS 2026 nečte jako sportovní smůlu. Čte ji jako verdikt, který padl dávno předtím, než Miroslav Koubek škrtl jeho jméno ze seznamu.
Český stoper Boloni patřil do širšího reprezentačního okruhu, na jaře hrál Evropskou ligu a po problémech s kotníkem se vracel do zátěže. Přesto zůstal doma. Oficiální vysvětlení znělo jasně: doléčované zranění a výpadek ze sestavy klubu. Jenže Vitík celou situaci rámuje jinak, jako ztrátu trenérské důvěry, která podle něj existovala už předtím, než se řešil jakýkoli kotník. A právě ten posun z „nepojedete, protože nejste fit“ na „věděl jsem, že nejsem vyvolený“ dělá z jeho slov víc než běžné zklamání vyřazeného hráče.
Tři verze jednoho příběhu
Kolem Vitíkovy neúčasti na mundialu se prolínají tři roviny, které je potřeba oddělit.
Oficiální verze trenérského štábu: Koubek při oznámení finální nominace argumentoval zdravotním stavem obránce a jeho proměnlivou minutáží v Boloni. Vitík nebyl fit, neměl herní rytmus, logické rozhodnutí.
Ověřitelný zdravotní stav: Ještě 2. června 2026, tedy po vyhlášení nominace, Vitík sám veřejně přiznal, že kotník potřebuje klid a že začíná pouze s individuálním tréninkem. Zranění tedy nebylo smyšlené ani zástupné.
Hráčova interpretace: Vitík ale odmítá, že by zdravotní argument vysvětloval celý příběh. Podle jeho pozdějšího vyjádření šlo o něco hlubšího, o pocit, že v Koubkově stoperské hierarchii nikdy neměl stejné postavení jako jiní. Formulace o „vyvolenosti“ míří na trenérskou preferenci, ne na lékařskou zprávu.
Žádná z těchto rovin tu druhou nevyvrací. Mohou platit všechny tři najednou.
Koubkův konec a rozpadlá důvěra
Vitíkova slova nezazněla ve vzduchoprázdnu. Koubek sice s reprezentací postoupil na MS po dvaceti letech, ale na turnaji tým získal jediný bod, skončil po skupině a 29. června 2026 trenér rezignoval. Při odchodu nemluvil jen o sportovním neúspěchu, zmínil mediální kampaň a polopravdy, které proti němu podle jeho slov směřovaly.
V tomto kontextu Vitíkova kritika nepůsobí jako osamocený výstřel. Spíš jako střípek širšího obrazu napjaté komunikace, která kolem národního týmu panovala. Žádný další hráč sice veřejně neřekl totéž tak otevřeně, ale celková atmosféra po mundialu naznačovala, že problém nebyl jen taktický.
Dvojí restart: Denia a Tedesco
Pro Vitíka se v létě 2026 otevřely dvě nové dveře najednou.
V reprezentaci nahradil Koubka Santi Denia, španělský trenér, který od prvního dne zdůrazňuje komunikaci, pravidelný kontakt s hráči a budování prostředí založeného na sounáležitosti. Vitíkův klubový spoluhráč Miranda má s Deniou přímou zkušenost ze španělských mládežnických výběrů, a právě on může být pro českého stopera cenným zdrojem informací o tom, co nový kouč vyžaduje.
V Boloni mezitím skončil Vincenzo Italiano a 2. června nastoupil Domenico Tedesco. Vitík pod Italianem popisoval prostředí, kde „neexistuje základní jedenáctka“, sestava se měnila zápas od zápasu, dobrý výkon nezaručoval další start. Nový trenér znamená reset hierarchie. A 7. července klub zařadil Vitíka mezi povolané hráče na start letní přípravy. Žádná známka, že by byl mimo hlavní kádr.
Krátké okno na přesvědčení
Nový reprezentační cyklus startuje rychle. Liga národů začíná 26. září domácím zápasem proti Chorvatsku, o tři dny později přijede Anglie. Pak následují říjnové výjezdy do Španělska a Anglie. Skupina, která nesnese experimentování.
Pro Vitíka to znamená jediné: letní příprava pod Tedescem musí přinést zápasovou minutáž a zdravý kotník. Denia bude skládat první nominaci bez starých závazků, ale taky bez sentimentu. Rozhodne forma, ne příběh.
Vitíkova výtka vůči Koubkovi je uzavřená kapitola. Důležitější je, co z ní vyplývá: hráč, který cítil ztrátu důvěry, teď stojí před dvěma trenéry, kteří ho ještě neposoudili. Lepší výchozí pozici si po zhrzeném létu těžko mohl přát.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 4273
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5332
