Čtyři měsíce po narození dcery Eleonory mluví Jiří Procházka o tom, jak mu holčička překopala denní režim, priority i pohled na vlastní agresi v kleci.
V pražském Tyršově domě, kde Prima v srpnu představovala podzimní sezonu a novou stanici Prima sport, stál mezi moderátory a herci muž, který si vydělává na živobytí údery pěstí. Jenže místo zápasů mluvil o kojení, vysávání a ranních rituálech s novorozencem. „Jako bych se narodil i sám znovu,“ popsal Procházka v rozhovoru pro eXtra.cz pocit, který ho provází od poloviny dubna, kdy Eleonora přišla na svět.
Ranař? Spíš gymnastka
Věta, která obletěla české sportovní weby, zní jednoduše: „Doufám a věřím, že nebude chtít být takový ranař.“ Procházka ji pronesl s úsměvem, ale myslel ji vážně. Dceru chce vést k fyzické zdatnosti jiným směrem: sebeobrana, gymnastika, atletika. Už v červnovém díle pořadu 7 pádů Honzy Dědka doplnil, že by jí na začátek dal judo nebo karate. Ne kvůli technikám, ale kvůli disciplíně a „dobrým mravům“. Případně řecko-římský zápas pro atletickou průpravu.
Klíčové je, že z toho nedělá dogma. „Ať si najde vlastní cestu, která ji bude bavit,“ řekl. Bojeschopnost ano, profesionální klec ne.
Restart v hlavě i v kuchyni
Narození Eleonory oznámil 16. dubna 2026 na Instagramu, pár dní po titulovém zápase v Miami. Od té chvíle popisuje svůj život ve dvou režimech:
- Ráno a večer patří rodině: krmení, přebalování, čas s partnerkou Kamilou Kordulíkovou.
- Přes den trénink, příprava, pracovní povinnosti.
- Mezi tím úklid, nádobí, vysávání, občasná asistence u kojení.
Zní to banálně. Jenže u člověka, který ještě před rokem trénoval v extrémním režimu na hranici sil a otevřeně přiznával, že při různých „eskapádách“ mu šlo i o život, je to zásadní posun. Sám mluví o větší vyváženosti a kvalitě. Méně extrému, víc systému.
Tohle téma u něj přitom nezačalo až v porodnici. Už v prosinci 2025, kdy s Kamilou oznámili těhotenství, mluvil o otcovství jako o „dalším levelu dospělosti“ a o tom, že chce být otcem, kterého sám neměl. Srpnové výroky tedy nejsou póza pro kamery, jsou pokračováním vnitřní linky, kterou sleduje přes půl roku.
Soucit, který ho stál zápas
Procházkovo otcovství nelze číst bez kontextu jeho poslední porážky. V dubnovém duelu s Carlosem Ulbergem přiznal něco, co se v MMA neříká nahlas: během zápasu soucítil se zraněným soupeřem. „Dojel jsem na svůj soucit,“ řekl po prohře pro eXtra.cz.
Spojení porážky a následného narození dcery je podle jeho slov „o dost větší téma“, na kterém musí zapracovat. Nejde o to soucit potlačit, jde o to naučit se ho vypnout ve chvíli, kdy stojí v kleci. Otcovství mu v tom paradoxně pomáhá. Doma empatie, v přípravě cílená agrese. Přepínání mezi těmito dvěma stavy popisuje jako novou disciplínu, ne jako rozpor.
Motor, ne brzda
Kdo čeká, že malá Eleonora zpomalí Procházkovu kariéru, zatím se mýlí. „Dcera je pro mě úžasný motor,“ říká. Cítí se prý „snad nejlíp v životě“. Přípravu na další zápas už zahájil, i když UFC zatím oficiálně neoznámilo soupeře ani termín. Řeší se i změny v trenérském týmu.
Kamila Kordulíková, se kterou je s přestávkami zhruba dvanáct let, v dubnovém rozhovoru pro Seznam Zprávy popsala, jak funguje jejich vztah: dovolené, plány, celý rodinný kalendář se přizpůsobuje přípravě, zápasům a regeneraci. Teď k tomu přibyl ještě jeden rozvrh, ten Eleonořin.
Procházka neměkne. Učí se nový druh tvrdosti, tu, která vyžaduje v šest ráno vstát k plačícímu dítěti a odpoledne jít sparovat, jako by svět za dveřmi neexistoval.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 9127
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9798
