Pravidla proti sexualizaci atletek platí pár týdnů. Na ME je porušila norská veřejnoprávní televize

8. června 2026 dokončila Evropská vysílací unie (EBU) dokument s názvem „Raising the Bar“. Třicet stran doporučení, jak přestat natáčet atletky způsobem, který z nich dělá objekty místo sportovkyň. O tři dny později vyšla tisková zpráva. A o dva měsíce později, na mistrovství Evropy v atletice v Birminghamu, se ukázalo, že papír snese všechno, ale živá režie ne.

Co manuál EBU říká a co zakazuje

Slovo „zakazuje“ je vlastně nepřesné. Manuál nepoužívá jazyk zákazu. Mluví o doporučeních, o podpoře při rozhodování, o nejlepší praxi. Konkrétní pokyny ale formuluje dost jasně:

• Vyhýbat se dlouhým záběrům na těla sportovkyň bez sportovní hodnoty.
• Nepoužívat nízké úhly kamery, které vytvářejí „odhalující pohledy“.
• Omezit zpomalené záběry tam, kde nemají technický ani narativní smysl.
• U běžeckých disciplín zůstávat pokud možno před atletkou, ne za ní; záběry vedené pod úrovní pánve podle manuálu „častěji vytvářejí kompromitující obrazy“.
• Zvlášť problematické jsou těsné zadní záběry při přípravě na start a v momentech vyčerpání po doběhu.

Na vzniku manuálu se nepodíleli jen televizní manažeři. EBU uvádí spolupráci s European Athletics a s olympioničkami Holly Bradshawovou, Ivanou Španovićovou a Blankou Vlašićovou. Nejde o korporátní cvičení, jde o standard formulovaný i na základě zkušeností sportovkyň, které před kamerami stojí.

Nečasův otec chválí Nykki jako oporu pro NHL kariéru syna. Přiznává, že už vyhlíží vnoučata

SportyŽivě.cz

Právě teď

36 sekund zezadu

Mistrovství Evropy v Birminghamu začalo 10. srpna 2026. Norský deník VG přišel s analýzou záběrů už 12. srpna. Čísla mluví jasně.

Pernille Karlsen Antonsenová byla před úterním rozběhem na 800 metrů snímána těsně zezadu celkem 36 sekund. Andrea Roothová o den dříve strávila přes minutu v záběru zezadu, jak se v předklonu chystá do startovních bloků na 400 metrů překážek. Přesně ten typ situace, který manuál výslovně problematizuje.

Antonsenová řekla, že takové záběry přesouvají pozornost od výkonu k tělům. Roothová reagovala rezignovaně: „Není to poprvé. Naučíte se to vytěsnit.“ Norská běžkyně Lakeri Ertzgaardová zmínila zkušenost s nepříjemnými úhly i se snímky, které jí posílali mužští fotografové. Irská překážkářka Sophie Beckerová byla přímější: záběry označila za „velmi odhalující“ a řekla, že nechápe, proč se vysílají, když manuál existuje.

Kdo za záběry může

Tady se příběh komplikuje. NRK přiznala, že na stadionu v Birminghamu nepoužívala jen hostitelský signál, ale měla i vlastní doplňkové kamery zaměřené primárně na norské atlety. Které konkrétní sporné záběry pocházejí z hostitelského signálu a které pořídila přímo NRK, veřejně rozlišit nelze. Norská televize to nespecifikovala.

NRK uvedla, že manuál EBU „silně podporuje“ a že ho komunikovala všem lidem zapojeným do produkce. Zároveň slíbila, že sporné sekvence projde a vyhodnotí. Žádnou okamžitou změnu kamerového plánu ale explicitně nepřislíbila.

EBU zaujala podobně opatrnou pozici. Manuál je podle ní doporučení, ne pravidla. Konkrétní příklady budou „posouzeny v rámci další práce“. Žádná pokuta, žádný disciplinární postup. Mechanismus vymáhání stojí na briefingu před akcí, sdílení dobré praxe a zpětné revizi.

Manuál bez zubů

Birminghamský šampionát byl první velkou prověrkou nového standardu. A odhalil jeho zásadní slabinu: v živém přenosu rozhoduje režisér v reálném čase, pod tlakem, s desítkami kamer. Manuál mu dává jazyk, kterým lze problém popsat. Nedává mu ale důvod se bát, že ho poruší.

Bez sankční části zůstává účinek omezený na veřejný tlak a interní vysvětlování. To není málo, samotná existence manuálu umožnila atletkám pojmenovat, co je trápí, a médiím měřit, co se děje. Ale jako nástroj změny to nestačí. Dokud bude dodržování stát výhradně na „redakčním úsudku“ jednotlivých režisérů, bude se každý velký šampionát hrát znovu od nuly.

Manuál EBU dal problému jméno a čísla. Teď potřebuje zuby.