PSG obhájilo Superpohár jako první od Realu Madrid. Enrique přidal 13. trofej od roku 2023

Středeční večer 12. srpna 2026, Red Bull Arena v Salcburku. Désiré Doué dostává kolmici od Ousmana Dembélého, zakončuje, míč končí v síti, a pak ticho. Rozhodčí čeká na VAR. Když gól potvrdí, PSG vede 2:1 a směřuje k něčemu, co se v evropském fotbale nepovedlo devět let. Obhajoba Superpoháru. Naposledy to dokázal Real Madrid v letech 2016 a 2017, tedy v éře, kdy madridský klub vyhrál Ligu mistrů třikrát za sebou. Pařížský celek se teď zařadil do stejné kategorie a Luis Enrique si připsal třináctou trofej za pouhé tři roky na lavičce.

Zápas, který rozhodla lavička

PSG šlo do vedení ve 20. minutě. Doué uvolnil Kviču Kvaraccheliju, gruzínský křídelník zakončil přesně. Jenže těsně před poločasem srovnal sedmnáctiletý Brian Madjo, útočník, který přišel do Aston Villy teprve v lednu z Metzu a podle agentury AP předtím reprezentoval Anglii do 17 let. Jeho gól vrátil zápas na začátek.

O přestávce sáhl Enrique po kartě, kterou si mohl dovolit jen díky hloubce kádru. Na hřiště poslal Dembélého, hráče, který by v jakémkoli jiném týmu Evropy začínal v základu. A právě Dembélé v 61. minutě našel kolmicí Douého, jenž rozhodl. Že gól musel projít přes VAR, jen přidalo na dramatičnosti momentu, který definoval celý večer.

Sparťanský brankář Vindahl popsal své zdravotní trable. V Turíně si představuje svou budoucnost

SportyŽivě.cz

Právě teď

Na lavičce přitom zůstal i Bradley Barcola. Enrique si mohl dovolit rotovat v evropském finále a přesto měl v záloze další hvězdu. Aston Villa pod vedením Unaie Emeryho nastoupila s výrazně mladší ofenzivní osou, vedle Madja začínal devatenáctiletý Hemmings. Odvaha, ale proti kádru téhle šířky nestačila.

Proč je obhajoba Superpoháru tak vzácná

Superpohár je jeden zápas. Jeden večer, žádná odveta, žádný prostor na korekci. A přesto, nebo právě proto, ho obhájit dokáže jen výjimečný klub. Od roku 2000, kdy se soutěž ustálila na formátu vítěz Ligy mistrů proti vítězi Evropské ligy, vyhráli držitelé „slabší“ evropské trofeje jen 8 z 27 edicí. Struktura soutěže prostě nahrává silnějšímu.

Obhajoba vyžaduje ještě víc: klub musí zůstat na absolutním vrcholu dvě sezony po sobě a dvakrát za sebou vyhrát jednozápasové finále proti čerstvému evropskému šampionovi. Historie Superpoháru UEFA ukazuje, jak úzká je skupina klubů, kterým se to povedlo. PSG se v ní ocitlo vedle Realu Madrid, a nikdo jiný tam v posledních dvou dekádách není.

Třináct trofejí za tři roky: co za tím stojí

Číslo třináct zní impozantně. Ještě impozantnější je, když ho rozložíte:

• 3× Ligue 1 (2024, 2025, 2026)
• 2× Coupe de France
• 3× Trophée des Champions
• 2× Liga mistrů (2025, 2026)
• 2× Superpohár UEFA (2025, 2026)
• 1× FIFA Intercontinental Cup

Nejde o sbírání domácích drobných. Enrique vyhrál Ligu mistrů dvakrát za sebou a obě sezony přidal Superpohár. UEFA ho po finále 2026 zařadila mezi pouhých pět trenérů se třemi triumfy v Evropském poháru či Lize mistrů, vedle Ancelottiho, Guardioly, Paisleyho a Zidana. A je jedním ze sedmi koučů, kteří soutěž vyhráli s více než jedním klubem.

Podle oficiálního palmarès PSG má klub po Superpoháru 2026 celkem 61 trofejí. Víc než třetina Enriqueho éry spadá do posledních tří let. To není náhoda, to je systém.

Emeryho superpohárové prokletí

Pro Unaie Emeryho skončil salcburský večer čtvrtou porážkou v Superpoháru. Se Sevillou prohrál v letech 2014 a 2015, nejprve s Realem, pak s Barcelonou. V roce 2021 padl s Villarrealem proti Chelsea po penaltách. Teď s Aston Villou o gól proti PSG.

Vzorec je zřetelný. Emery umí vyhrávat Evropskou ligu jako málokdo, čtyři tituly mluví samy za sebe. Ale v Superpoháru pokaždé naráží na soupeře z ligomistrovské úrovně, jehož individuální strop je prostě výš. Jednou o gól, jednou po prodloužení, jednou po penaltách, teď znovu po těsném průběhu. Superpohár jako by byl soutěž stvořená přesně proti jeho silným stránkám.

Co říká Salcburk o nadcházející sezoně

Čtyři dny po Superpoháru hrálo PSG další finále, Trophée des Champions proti Lens. 23. srpna vstoupilo do Ligue 1. Kalendář nedává prostor na oslavy a Enrique to zjevně ani neplánoval: rotace v základu proti Aston Ville nebyla jen taktická volba, ale signál, že tenhle tým myslí v celých sezonách, ne v jednotlivých zápasech.

PSG má dvě po sobě jdoucí Ligy mistrů, dva Superpoháry a trenéra, kterého UEFA řadí mezi pět nejúspěšnějších v historii soutěže. Slovo „hegemonie“ se v evropském fotbale používá opatrně. Ale když klub obhajuje trofeje ve třech různých soutěžích najednou, těžko hledat přesnější výraz.