Hříšník z finále MS kopal roh pod ochranou policie. Paredes pak vyvolal další potyčku

19. července 2026 skončilo finále světového šampionátu v New Yorku prohrou Argentiny se Španělskem 0:1 po prodloužení. Jenže to, co se odehrálo po závěrečném hvizdu, přebilo výsledek. Paredes se podle rekonstrukce Goal.com dostal do střetu s Ericem Garcíou a následně srazil Gaviho. Rozhodčí mu ukázal červenou. A FIFA deset dní nato otevřela disciplinární řízení hned pro tři možné skutky klasifikované jako „napadení“. Záložník Boca Juniors se z finálového hrdiny proměnil v hříšníka, jehož jméno teď provází každý stadion, na který vstoupí.

Červená po hvizdu a tři body obžaloby

Paredesova červená karta nepřišla za faul v živé hře. Přišla po konci zápasu, v chaosu smíšeném ze zklamání a adrenalinu. Disciplinární zpráva FIFA z 29. července 2026 uvádí tři samostatné skutky, které spadají pod ustanovení o napadení. Konečný verdikt dosud nebyl zveřejněn, ale samotné otevření řízení v tomto rozsahu je signál, že nejde o běžnou pofinálovou šarvátku.

Pro Paredese to navíc není premiéra. Po čtvrtfinále mistrovství světa 2022 proti Nizozemsku napálil míč přímo do lavičky soupeře. Později v televizním pořadu u Susany Giménezové přiznal, že to udělal úmyslně. Tehdy to prošlo bez trestu. Teď má na kontě dvě velké scény ze dvou po sobě jdoucích šampionátů, a u té druhé už FIFA neodvrací zrak.

Federer bude uveden do Síně slávy. V grandslamech ho překonal jen Djokovič, řadu rekordů stále drží

SportyŽivě.cz

Právě teď

Štíty u rohového praporku

Pár dní po finále nastoupil Paredes za Boca Juniors na hřišti Newell’s Old Boys. Když šel rozehrát rohový kop, postavili se kolem něj těžkooděnci s průhlednými štíty. Záběry obletěly sociální sítě jako důkaz, že argentinský fotbal potřebuje policejní eskortu pro jednoho hráče.

Realita je ale složitější. Štíty u rohového praporku na stadionu Newell’s nejsou Paredesovým patentem. TyC Sportsdokumentovalo totožnou praxi už v květnu 2026, kdy Eduardo Salvio z Lanúsu rozehrával roh na stejném místě za policejními štíty. Jde o preventivní oddělení hráče od domácí tribuny, která je na tomto stadionu natlačená těsně k hřišti. Policie nechránila Paredese proto, že je nebezpečný. Chránila ho proto, že tribuny v argentinském fotbale nebezpečné bývají.

To ale neznamená, že jeho pověst nehraje roli. Kombinace čerstvého hříšníka z finále MS, dresu nenáviděné Bocy a prostředí, kde se fanoušci Newell’s cítí jako doma ve svém kotli, to je směs, se kterou pořadatelé prostě počítají. Paredesovo jméno na soupisce zvyšuje teplotu i bez jediného dotyku s míčem.

Míč do ležícího soupeře a žlutá, která nic neřeší

Jenže Paredes se o klid nepostaral. Během zápasu napálil míč do ležícího protihráče. Strhla se hromadná strkanice, hráči obou týmů se do sebe pustili. Rozhodčí situaci vyřešil žlutou kartou.

Žlutá karta. Za úmyslné trefení soupeře míčem. Přitom Řád přestupků a trestů argentinské fotbalové asociace (AFA) výslovně stanoví sazbu tří až patnácti zápasů za úmyslné vržení nebo kopnutí míče do soupeře. K začátku srpna 2026 se ale v posledních zveřejněných boletinech disciplinární komise AFA samostatný případ Paredes z utkání Newell’s–Boca neobjevuje. Buď řízení teprve běží, nebo incident zůstal na úrovni žluté karty udělené na hřišti. Obojí je v argentinském kontextu možné.

Odchovanec, idol, padouch

Paradox Paredesova příběhu spočívá v tom, jak radikálně se jeho obraz mění podle toho, na kterém stadionu stojíte. V Boca Juniors je doma. Klub jeho návrat z AS Řím v červenci 2025 prodával jako emotivní událost: „Vrátit se domů je něco, o čem jsem snil od prvního dne, co jsem odešel,“ řekl při prezentaci. Boca ho rámuje jako rodilého „bosteru“, odchovance a celoživotního fanouška. Jednatřicetiletý záložník se nevrátil na dožití kariéry. Vrátil se jako mistr světa z roku 2022, jako hráč, který prošel PSG, Juventusem a Romou.

Na venkovních hřištích je ale tím, koho tribuny chtějí sežrat. Ne nutně proto, že by ho osobně nenáviděly víc než jiné hráče Bocy. Spíš proto, že jeho jméno teď nese příběh, který se snadno přetaví v provokaci. Hříšník z finále. Ten, co přiznal úmyslný zásah míčem. Ten, co srazil Gaviho.

Vzorec, nebo povaha?

Máme tři velké scény ze tří turnajů a soutěží: úmyslný zásah nizozemské lavičky na MS 2022, napadení po finále MS 2026, strkanice po trefení ležícího soupeře v argentinské lize. Směr konfliktu se pokaždé liší: jednou provokuje ven, jindy je chráněn zvenčí, potřetí eskaluje přímo na hřišti. Společný jmenovatel zůstává stejný: Paredes je vždycky u toho.

Zda jde o vědomou taktiku zastrašování, nebo o temperament, který v klíčových momentech přeteče, z dostupných zdrojů nelze s jistotou rozhodnout. Jisté je, že řízení FIFA po finále MS 2026 stále běží a AFA má v disciplinárním řádu nástroje, jak případně sáhnout i po domácím trestu. Dvojí cesta, mezinárodní a domácí, se může protnout.

Paredes se v Boca vrátil domů. Jenže domů si přivezl pověst, která ho na každém venkovním stadionu předběhne. A policejní štíty u rohového praporku jsou jen nejviditelnější symptom toho, co se stane, když se provokativní reputace potká s prostředím, které už samo o sobě hoří.