Britský magazín FourFourTwo před třiceti lety vsadil na dvacet teenagerů. Dnes sám přiznává, že jasné trefy spočítá na prstech jedné ruky.
Léto 1996, Anglie žije domácím Eurem a fotbal se vrací domů, aspoň podle hymny. Redakce FourFourTwo využije náladu a v rubrice The Boy’s A Bit World Class představí dvacet mladíků, které má čtenář sledovat. Jména jako Michael Owen, Rio Ferdinand nebo Sol Campbell tam sedí vedle kluků, o kterých dnes neví skoro nikdo. Jeden z nich si místo reprezentačního dresu oblékl vězeňský mundúr. Příběh jednoho seznamu ukazuje, proč je predikce fotbalového talentu víc loterie než věda.
Tři trefy, které obstály
Když se FourFourTwo po třech dekádách ohlíží za svou talentovou rubrikou, jako nesporné zásahy z ročníku 1996 jmenuje trojici: Michaela Owena, Rio Ferdinanda a Sola Campbella.
Owen debutoval v Premier League v sedmnácti, o dva roky později dostal Zlatý míč a za Anglii nasbíral 89 startů. Ferdinand odehrál v nejvyšší soutěži 504 zápasů, šestkrát zvedl titul s Manchesterem United a skončil v Síni slávy Premier League. Campbell se stal oporou Arsenalu v éře „Neporazitelných“ a reprezentoval na třech velkých turnajích. Tři ze dvaceti. Patnáctiprocentní úspěšnost.
Spravedlivě je třeba dodat, že někteří další z původního výběru nezmizeli úplně beze stopy. Emile Heskey například odehrál 62 zápasů za Anglii a sbíral trofeje s Liverpoolem, solidní kariéra, byť ne na úrovni absolutní hvězdy, jakou magazín předpovídal.
Od zázračného kluka k sedmi letům za mřížemi
Nejdrsnější oblouk popsal Michael Branch. V sedmnácti debutoval za Everton, nosil nálepku jednoho z nejtalentovanějších anglických útočníků své generace, hrál za reprezentační jednadvacítku. Pak přišly přestupy do nižších soutěží, zranění, ztráta smlouvy.
V roce 2013 mu odvolací soud potvrdil sedmiletý trest odnětí svobody. Policie u něj doma našla 976 gramů kokainu o čistotě 82 procent. Při dalším zásahu zajistila tři kilogramy amfetaminu. Branch se přiznal k držení kokainu s úmyslem distribuce a k distribuci amfetaminu. Soud odvolání zamítl.
Z kluka, kterého experti viděli na hřišti Wembley, se stal odsouzený drogový dealer. A nebyl jediný; FourFourTwo dnes samo uvádí, že za celou historii rubriky The Boy’s A Bit Special si devět profilovaných hráčů odsedělo trest.
Zranění, deprese, alkohol: co seznamy nevidí
Michael Bridges je možná nejčitelnější příklad toho, jak tenká je hranice mezi „budoucí hvězdou“ a „co se s ním stalo“. V sezoně 1999/2000 nastřílel za Leeds United deset gólů, mluvilo se o reprezentaci. Pak přišlo těžké zranění v Turecku při utkání s Beşiktaşem. Lékaři mu řekli, že už možná nikdy nebude hrát.
Bridges nakonec hrál, ale jen deset dalších ligových zápasů za Leeds. V rozhovoru pro FourFourTwo popsal, co následovalo: deprese, nadměrné pití, pocit, že ztratil identitu. Jedno zranění ve špatný moment dokázalo vymazat celou kariérní trajektorii.
A právě tady se příběh jednoho seznamu mění v systémový problém. Podle Asociace profesionálních fotbalistů (PFA) je do 21 let mimo profesionální fotbal více než 75 procent hráčů, kteří do něj vstoupili v šestnácti. Polovina vypadne už během prvních dvou let. Zranění, psychická zátěž, neschopnost adaptace na dospělý fotbal, chybějící plán B; to všechno jsou faktory, které žádný talentový seznam nedokáže předvídat.
Loterie, ne věda
Tři dekády a přes 450 profilovaných mladíků dávají rubrice FourFourTwo unikátní datový vzorek. Magazín sám dnes svou bilanci rámuje jako směs velkých tref a „zapomenutelných propadáků“. Není to omluva, spíš střízlivé přiznání reality.
Když se podíváme na čísla, patnáctiprocentní úspěšnost z roku 1996 vlastně není skandální, je statisticky předvídatelná. Pokud tři čtvrtiny všech profesionálních fotbalistů nedotáhnou kariéru ani do jednadvaceti, pak redakce, která v roce 1996 trefila Owena, Ferdinanda a Campbella, vlastně předvedla nadprůměrný výkon. Problém není v tom, že experti selhali. Problém je v tom, že od nich čekáme jistotu tam, kde žádná neexistuje.
Dnešní seznamy „padesáti největších talentů“ fungují úplně stejně. Můžou dobře zachytit aktuální strop hráče, ale neuhlídají zlomené koleno v Turecku, drogy v zásuvce ani deprese v prázdném bytě po konci kariéry. Fotbalový talent je vstupenka do loterie. Ne výhra.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9795
