Legendární hokejista Lemieux si vzal život kvůli výčitkám svědomí. Pár hodin před činem ho manželka vyhodila z domu

Pondělí 25. května 2026, Bell Centre, třetí zápas finále Východní konference. Claude Lemieux kráčí ledem jako jeden z nosičů pochodně, rituálu, kterým Montreal Canadiens ctí své legendy. Dav skanduje, kamery zabírají šedesátiletého muže s úsměvem. O osmdesát hodin později, ve středu 28. května krátce po třetí hodině ranní, jeho syn Brendan volá 911 ze skladu firmy Andros Home v Lake Parku na Floridě. Otce našel mrtvého. Mezi těmito dvěma momenty se odehrál příběh, který policejní zpráva zveřejněná v červenci 2026 rekonstruuje hodinu po hodině a který ukazuje propast mezi veřejným obrazem nezlomného šampiona a mužem v hluboké osobní krizi.

Král play-off, kterého znal každý, a neznal nikdo

Claude Lemieux odehrál v NHL jednadvacet sezon. Čtyři Stanley Cupy: s Montrealem v roce 1986, s New Jersey 1995 a 2000 a s Coloradem 1996. V roce 1995 získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off; v semifinálové sérii proti Pittsburghu tehdy nastřílel šest gólů a střelecky přestřílel i Jaromíra Jágra. Pro české fanoušky, kteří vyrostli na NHL devadesátých let, je to nejčitelnější přímá vazba k muži, jehož oficiální nekrolog na NHL.com popisuje jako „jednoho z nejlepších hráčů velkých zápasů v historii ligy“.

Kariéra čítající 379 gólů, 407 asistencí a 1 777 trestných minut vypovídá o obou stranách jeho hokejové osobnosti: klíčový střelec i provokatér na hraně pravidel. Přezdívka „King of Spring“ nebyla kompliment, bylo to konstatování. Jenže po konci kariéry se veřejný obraz zakonzervoval. Tvrdý, nezlomný chlap. Vítěz. Darren McCarty, jeho někdejší rival z Detroitu, po smrti řekl novinářům z AP větu, která sedí víc než jakýkoli nekrolog: „Člověk byl úplně jiný než hráč.“

Noc z 27. na 28. května

Podle policejní zprávy zveřejněné 16. července 2026 vypadala časová osa takto: Večer 27. května Deborah Lemieux konfrontovala manžela s podezřením, že už není střízlivý. Claude přiznal relaps. Kolem 22:30 ho Deborah požádala, aby odešel z domu. Poté zavolala synovi Brendanovi.

Brendan dorazil k rodičům. Řešilo se, jak otce podpořit. Později Brendan pomocí sdílené polohy telefonu zjistil, kde se Claude nachází, u rodinné firmy Andros Home na adrese 270 N Congress Avenue v Lake Parku. Dojel tam. Z přihrádky otcova auta preventivně vyndal zbraň. Pak vešel do skladu.

Ve 3:24 ráno 28. května zavolal 911. Mezi odchodem Clauda z domu a tím telefonátem uplynulo necelých pět hodin.

U těla ležel telefon. Vyšetřovatelé v něm našli vzkaz, aby rodina otevřela poznámky v zařízení. Uvnitř bylo několik individualizovaných zpráv, veřejně popsaných jen jako „srdečné povahy“, nesoucích lítost nad vlastními činy. Plné znění zveřejněno nebylo.

Co Brendan řekl, a co opravil

Brendanovo svědectví policii přineslo klíčový detail, který mění čtení celého příběhu. Když mluvil o otcově „střízlivosti“, nemyslel primárně alkohol. Řekl, že hlavním problémem byla sexuální závislost a že ani neví, jestli otec pil. Podle jeho slov byl Claude střízlivý přes deset let. Pak přišel relaps a rodina si změn v chování všímala zhruba rok před smrtí.

Tady je důležité zastavit se u toho, co je doložené a co ne. Veřejné zdroje neprokazují jediný definitivní motiv smrti. Brendan sám 17. července 2026 veřejně napsal na sociální síti X, že část mediálních článků o noci otcovy smrti obsahovala „některé přesné, mnohé úplně smyšlené“ detaily. Intimní rekonstrukci je proto třeba držet na ověřeném minimu z policejní zprávy a Brendanových tehdejších výroků.

Rodina také oznámila darování Lemieuxova mozku výzkumnému centru CTE na Bostonské univerzitě a výslovně upozornila, že z toho nemají být vyvozovány žádné předběžné diagnózy.

Pochodeň, která nic neprozradila

Nejsilnější kontrast tohoto příběhu není mezi hokejistou a člověkem. Je mezi pondělkem a středou téhož týdne. V pondělí stál Claude Lemieux na ledě Bell Centre jako oslavovaná legenda. Fanoušci ho milovali. Kamery ho zabíraly. Nic na něm nebylo vidět. Ve středu byl mrtvý.

Podle Brendana přitom rodina už měsíce vnímala, že něco není v pořádku. Poslední veřejné vystoupení často nic nevypovídá o tom, jak hluboko je člověk v soukromí. Lemieuxův případ to ukazuje s brutální přesností.

Kde hledat pomoc

Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí prožívá krizi, existují místa, kam se obrátit okamžitě:

• Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop, zdarma)
• Linka bezpečí (pro děti a mladé do 26 let): 116 111 (nonstop, zdarma)
• Při akutním ohrožení života: 112

Národní ústav duševního zdraví doporučuje člověka v akutním riziku nenechávat o samotě. Mluvit o problému je první krok. Někdy jediný, který je potřeba udělat za někoho jiného.

Claudeu Lemieuxovi bylo šedesát let. Vyhrál čtyři Stanley Cupy, odehrál přes tisíc zápasů v NHL a celý život budoval obraz muže, kterého nic nezlomí. Zlomilo ho něco, co led ani tribuny nikdy neviděly.