Daviscupový kapitán Berdych o českém tenisovém zázraku. Detail spočívá v počtu turnajů

Když Linda Nosková a Karolína Muchová vyšly 12. července na centrkurt All England Clubu proti sobě, šlo o první čistě české grandslamové finále v otevřené éře. Reakce médií i fanoušků se nesly v tónu údivu: jak může desetimilionová země uprostřed Evropy opakovaně produkovat světovou špičku? Tomáš Berdych, současný daviscupový kapitán, v audio speciálu Radiožurnálu Sport nabídl odpověď, která nezní ani trochu magicky. Klíč podle něj neleží v talentu jednotlivců, ale v objemu domácích mládežnických turnajů, v tom, kolikrát za rok české dítě vstoupí na kurt s tím, že jde o výsledek.

Víkendový rytmus, který nikdo nevidí

Berdych v rozhovoru před finále popisoval mechanismus, který znají čeští rodiče tenistů, ale zahraničním komentátorům uniká. Česko nemá jednu elitní akademii ani centrální tréninkový komplex, který by chrlil hvězdy. Má něco jiného: hustou síť soutěží rozvrstvenou od okresních přeborů po mistrovství republiky, od babytenisu po dorost, od ledna do prosince.

Oficiální letní termínová listina ČTS pro rok 2026 a její zimní protějšek dohromady vypisují zhruba devadesát akcí jen pro mladší žactvo, starší žactvo a dorost, tedy turnaje kategorie A, B, oblastní a okresní přebory, mistrovství republiky. A to nejsou všechny. Dětské kategorie babytenisu, minitenisu a středního kurtu spadají pod oblastní tenisové svazy, které si termíny a pořadatele určují samy. Skutečný celkový počet soutěžních příležitostí je tedy výrazně vyšší.

Tejfarová ze Slunce, seno, dostala roli k narozeninám. Pak zmizela z filmu, vstoupila do sněmovny a dnes žije v Paříži

VIPživot.cz

1 h

Proč zrovna počet zápasů rozhoduje

Trénink na kurtu buduje techniku. Zápas buduje něco jiného: schopnost rozhodovat se pod tlakem, zvládat nervy při brejkbolu, adaptovat hru na soupeřku, kterou hráčka potkává poprvé. Čím víc ostrých zápasů dítě odehraje, tím dřív se tyto dovednosti zautomatizují.

Český model to řeší elegantně:

• Krátké vzdálenosti. Z většiny měst v Česku je nejbližší turnaj do hodiny až dvou autem. Rodina nemusí řešit letenky ani hotely.
• Nízké náklady. Domácí turnaj stojí zlomek toho, co zahraniční výjezd. Dítě tak může hrát skoro každý víkend, aniž by rodina finančně vyhořela.
• Decentralizace. Turnaje B a dětské kategorie organizují oblastní svazy a kluby, ne jen centrála ČTS. Systém se škáluje zdola, bez čekání na jednu instituci.

Výsledek? České juniorky nasbírají za sezonu desítky soutěžních zápasů navíc oproti vrstevnicím z větších zemí, kde je turnajová síť řidší a dojezdy delší.

Osm v top 50: důkaz šířky, ne náhody

Wimbledonské finále Nosková–Muchová nebylo izolovaným výstřelem dvou výjimečných talentů. Bylo to viditelné vyústění systému, jehož šířku nejlépe ilustruje aktuální žebříček WTA. Po Wimbledonu 2026 figuruje v top 50 osm Češek:

Pro srovnání: Rumunsko, země s dvojnásobným počtem obyvatel a vlastní tenisovou tradicí, má ve stejném výřezu jedinou zástupkyni, Jaqueline Cristian na 37. místě. Česko neprodukuje jednu superstar. Produkuje generace.

Dá se český model zkopírovat?

Princip ano. Praxe hůř. Hustá turnajová síť vyžaduje tři věci najednou: dostatek klubů ochotných pořádat, krátké cestovní vzdálenosti a institucionální strukturu, která deleguje organizaci na nižší úrovně. Česko tohle splňuje díky kompaktní geografii, historicky zahuštěné klubové základně a víceúrovňovému řízení, kde ČTS nastavuje pravidla a oblastní svazy zajišťují provoz.

Velké tenisové země jako Francie nebo Německo mají víc peněz, víc kurtů, víc trenérů. Ale mají taky větší vzdálenosti, složitější logistiku a tendenci centralizovat. Vytvořit tam stejně hustý víkendový soutěžní provoz pro desetileté děti je organizačně náročnější, a dražší na hlavu.

Berdychův „detail“ tak ve skutečnosti není detail. Je to infrastruktura, kterou Česko budovalo desítky let, aniž by si uvědomovalo, jak vzácná je v mezinárodním měřítku. Wimbledon 2026 to jen zviditelnil.