Klára Kolouchová se v noci na 3. července 2025 otočila pod Campem 4 na Nanga Parbatu. Mířila dolů, do bezpečí. Stan v Campu 2 už byl na dosah.
Osmitisícovka ji nezabila při útoku na vrchol. Nezabila ji lavina, bouře ani kolaps v takzvané zóně smrti. Česká himálajská horolezkyně zemřela v okamžiku, kdy nejhorší část rozhodování měla za sebou, sama vyhodnotila, že nemá dost sil pokračovat výš, a udělala to, co se v horolezeckém světě považuje za správný krok: začala sestupovat. Pád nastal těsně nad Campem 2, zhruba v šesti tisících metrech, na standardní Kinshoferově cestě vybavené fixními lany. Rok po tragédii víme, jak k pádu došlo. Nevíme proč.
Poslední hodiny na hoře
Rekonstrukce posledních hodin se opírá o svědectví šerpy Taramana Tamanga, které vyšlo v srpnu 2025 jako výpověď v první osobě. Tamang popisuje dvojici, která pod Campem 4 přehodnotila situaci. Kolouchová mu řekla, že na vrchol nepůjde, nemá dost sil. Rozhodli se sestupovat.
Šli dolů v noci. Jejich zavedený postup vypadal tak, že Tamang připravoval sestupové jištění a šel za ní. Tentokrát ale Kolouchová řekla, že půjde napřed a počká na něj v Campu 2. Tamang na ni nepočkal. Ona na něj taky ne.
Někde těsně nad Campem 2 spadla mimo fixní lano a zřítila se po svahu. Tamang dodnes říká, že neví, co se přesně pokazilo.
Co víme, a co ne
Ověřený je mechanismus: pád mimo fixní lano na trase, kde lana standardně vedou. Kinshoferova cesta je normálka Nanga Parbatu, v komerčních sezónách bývá fixovaná minimálně do úrovně pod Campem 3. Podle popisu American Alpine Club jde o zavedenou linii, ne o divokou variantu.
Neověřený zůstává spouštěč. Nabízí se několik scénářů:
- Únava po dlouhém sestupu v noci a ve výšce nad šest tisíc metrů.
- Chyba při vlastním jištění, když si systém chystala sama místo obvyklého postupu s Tamangem.
- Momentální ztráta koncentrace v terénu, který se zdál být už „skoro doma“.
- Zdravotní oslabení; konkrétní diagnóza ale nikdy nebyla zveřejněna.
Krátce po tragédii se objevila verze o výbuchu kyslíkové lahve. Tu později korigoval server Aktuálně.cz, k výbuchu nedošlo, příčinou smrti byl pád.
Proč „blízko stanu“ neznamená bezpečí
Na osmitisícovce neexistuje lineární pokles rizika s klesající vzdáleností k táboru. Camp 2 byl její bezprostřední cíl, sama o něm mluvila jako o místě, kde počká. Přesto „těsně nad Campem 2″ stále znamená noční pohyb v technickém terénu, v nadmořské výšce kolem šesti tisíc metrů, po hodinách sestupu z vyšších poloh.
Jiné mediálně známé smrti na Nanga Parbatu vypadaly jinak. Tomasz Mackiewicz v roce 2018 zkolaboval po zimním výstupu novou linií ve výšce přes sedm tisíc metrů. Danieleho Nardiho a Toma Ballarda v roce 2019 zasáhla lavina nad Campem 3. Kolouchová se od nich liší polohou i fází výstupu, nešla nahoru, šla dolů. Nešla extrémní linií, šla normálkou. A přesto.
Právě ten kontrast dělá z jejího případu tak těžko přijatelnou zprávu. Udělala zodpovědné rozhodnutí. Otočila se. A hora ji stejně nepustila.
Rok poté
První výročí tragédie připadlo na 3. července 2026. Česká televize k němu znovu uvedla dokument K2 vlastní cestou a v tiskové zprávě připomněla Klářin odkaz českému ženskému lezení. Rodina, manžel Martin, osmnáctiletá dcera Emma a dvanáctiletý syn Cyril, se veřejně k výročí zjevně nevyjádřila.
Tamang stále neví, co se v tu noc stalo. Ví jen, že mu řekla, ať se o sebe postará. Poslední slova, která od ní slyšel, zněla: „Postarej se o sebe, didi.“ Pak šla napřed.
Camp 2 byl pár desítek výškových metrů pod ní. Stan, ve kterém na něj chtěla čekat, zůstal prázdný.
