Fotbalový expert Horváth o kapitánu Krejčím: na hřišti někdy vypadal jako blázen

Pátek 27. června 2026, pražské letiště. Kapitán české reprezentace stojí před novináři s listem papíru v ruce. Jeden bod ze tří skupinových zápasů, konec turnaje v nejranější fázi, tváře spoluhráčů za zády. Jenže místo obvyklé formulky o zklamání a poděkování fanouškům Krejčí začne číst text, který si sám sepsal. Mluví o dlouhodobém zklamání z „prezentace a fungování“ reprezentace, o nutnosti přivést nové lidi, finance a energii, o nové generaci trenérů vzdělávaných zahraničními odborníky „v aktuálních trendech“. Nemíří na jeden zápas. Míří na systém.

Co Horváth skutečně řekl

Pavel Horváth, pětinásobný mistr české ligy a pravidelný expert Radiožurnálu Sport, turnaj rozebíral ve svém pořadu Desítka. Jeho rámec byl jasný: „Všichni nesou kolektivní vinu. Bylo to nevydařené vystoupení.“ Neútočil na jednotlivce, ale otevíral i provozní témata, komunikaci uvnitř týmu, dokonce uniklé sestavy před výkopem českých zápasů. Formulaci, že Krejčí „na hřišti někdy vypadal jako blázen“, se v plném kontextu nepodařilo dohledat jako doslovnou citaci z dostupného audia či textu. Z tónu Horváthových výstupů ale neplyne výsměch. Spíš popis intenzity, s jakou kapitán na hřišti i mimo něj fungoval: přepjaté nasazení, emotivita, neuhlazenost lídra, který nechce být diplomatem.

Zajímavý je i detail z téhož dne: Horváth ještě 27. června veřejně hájil pokračování trenéra Miroslava Koubka. O dva dny později byl Koubek pryč.

Alena Šeredová ukázala maminku. Fanoušci už mají jasno, po kom zdědila mladistvý vzhled i jemné rysy

VIPživot.cz

1 h

Nedvěd vs. Krejčí: spor o kompetence

Reakce místopředsedy FAČR Pavla Nedvěda přišla okamžitě a byla jednoznačná. Hráči mají hrát. Ostatní věci (řízení, směřování, personální rozhodnutí) patří vedení. Předseda David Trunda doplnil, že s Krejčím mluvil a že delegace měla na všech postech odborníky.

Rozdíl mezi Horváthem a Nedvědem je v tom, co s problémem dělají. Horváth ho otevírá: mluví o kolektivní vině, klade otázky, pouští do éteru nepříjemná témata kolem fungování týmu. Nedvěd ho uzavírá do kompetenčních mantinelů. Hráč nemá mluvit o systému. Kapitán nemá číst manifesty. Problém existuje, ale jeho pojmenování patří jinam.

iSport to den poté nazval „rozbuškou“. Část veřejnosti četla Krejčího slova jako vymezení vůči Koubkovi i celému vedení. Část je četla jako odvahu, kterou český fotbal potřeboval slyšet.

Dva dny, které změnily čtení

To, co 27. června vypadalo jako obrana statu quo, se 29. června rozpadlo. Koubek podal rezignaci, Trunda ji přijal. První personální důsledek turnajového debaklu byl na stole, a přišel rychleji, než kdokoli v pátek na letišti čekal.

Časová osa mluví sama:

• 27. června – Krejčí čte svůj projev, Nedvěd brání kompetence vedení, Horváth ještě hájí Koubkovo pokračování.
• 28. června – veřejná debata eskaluje, iSport píše o „rozbušce“.
• 29. června – Koubek končí po dohodě s předsedou FAČR.

Nedá se tvrdit, že Krejčího projev přímo způsobil Koubkův odchod. Dá se ale říct, že veřejně pojmenoval to, co se za zavřenými dveřmi řešilo, a zrychlil tlak, který už existoval.

Co zůstává otevřené

Na české poměry šlo o nezvykle připravený a formální výstup kapitána. Žádný impulzivní výbuch před kamerou, žádná zkratka v mixzóně. Ručně psaný text, promyšlené formulace, systémová kritika. Krejčí nejmenoval konkrétní osoby ani funkce, ale jeho slova o „správné cestě“ a „nových lidech“ byla čitelná.

Otázka, zda si Krejčí udrží kapitánskou pásku, zůstává bez odpovědi. Po Koubkově konci a před jmenováním nového trenéra je to rozhodnutí, které zatím nemá kdo učinit. Jisté je jedno: dvouminutový projev na letišti otestoval, kdo smí v českém fotbale veřejně říkat nepříjemné věci. Odpověď zatím zní: smí, ale zaplatí za to debatou o tom, jestli měl vůbec mluvit.