Afričtí trenéři v Praze vidí systémové chyby českého fotbalu. Problém podle nich není jen Koubek

Stanley Ibe a Eric Kwame Adjei se na český fotbal nedívají z tribuny. Nigerijec Ibe odehrál v české nejvyšší soutěži 43 zápasů za Bohemians Praha, dal 7 gólů a dnes vede mládež v pražských Čakovicích. Ghaňan Adjei prošel stejným klubem a trénuje děti na Meteoru Praha. Oba zůstali, oba se živí tím, že každý den stojí na trávníku s českými žáky. A oba v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekli totéž: selhání na mistrovství světa 2026 nevysvětlíte jedním jménem na lavičce. Vysvětlíte ho tím, co se děje pod ním, v systému, který hráče a trenéry vyrábí.

Koubkův konec jako symptom, ne diagnóza

Česko na MS 2026 prohrálo s Korejskou republikou 1:2, remizovalo s Jihoafrickou republikou 1:1 a se ziskem jediného bodu zůstalo ve skupině. Koubek podal rezignaci ještě téhož dne, předseda FAČR David Trunda ji přijal okamžitě. Personální řez proběhl rychle a čistě. Jenže personální řez je to nejsnazší, co může svaz udělat.

Ibe a Adjei podle dostupné anotace rozhovoru mluví o pochybné kvalitě trenérů, nefunkčním systému trénování žáků a dorostu, vlivu agentů i o tom, jak se k fotbalu chovají rodiče. Nejde o kritiku jednoho turnaje. Jde o kritiku prostředí, ve kterém hráč vyrůstá deset let, než se vůbec dostane do zorného pole reprezentace.

Stará Fabia s motorem 1.2 TDI porazila hybridy i elektromobily. Na jednu nádrž ujela přes 2 000 km se spotřebou 2,21 l/100 km

AutoŽivě.cz

3 h

Propast mezi akademií a okresním hřištěm

Na papíře má FAČR ambiciózní pravidla. Řád trenérů i licenční řád mládeže stanovují jasnou hierarchii: v elitních akademiích musí hlavní trenér držet licenci UEFA A nebo B, šéftrenér má mít nejvyšší kvalifikaci, klub zaměstnává specializované role od kondičního trenéra po analytika. Licence platí tři roky a prodlužují se povinným doškolením.

Problém je v tom, co platí o patro níž. V krajských a okresních mládežnických soutěžích stačí licence FAČR C, UEFA C, u asistentů někdy i Leader certifikát, v podstatě víkendový kurz. Rozdíl mezi tím, co zažije dvanáctiletý hráč ve Spartě, a tím, co zažije jeho vrstevník v okresním přeboru, není jen v kvalitě trávníku. Je v kvalifikaci člověka, který mu říká, co má dělat.

A právě tady se láme celá pyramida. Většina českých dětí nehraje v akademiích. Hraje v klubech, kde trenér často dělá práci zadarmo nebo za symbolickou odměnu, kde licence je formální minimum a kde nikdo systematicky nekontroluje, jestli trénink odpovídá věku a fázi vývoje dítěte. Ibe a Adjei tohle vidí každý týden, ne jako teoretici, ale jako lidé, kteří stojí na stejné úrovni pyramidy.

Co dělají jiní a proč to funguje

Srovnání s podobně velkými zeměmi je nepříjemné. Rakousko i Švýcarsko na MS 2026 postoupily ze skupiny. Náhoda? Spíš ne.

Švýcarská liga provozuje systém Ausbildungslabel, formální hodnocení mládežnické výchovy, které kluby nutí plnit konkrétní standardy ve struktuře tréninku, plánování i počtu profesionálně zaměstnaných trenérů. Projekt Footeco je postavený na premise, že malá země si nemůže dovolit plýtvat talentem, a proto investuje do skautingu a předvýchovy už od nejnižších kategorií. Švýcarský svaz navíc vyžaduje formální trenérskou dráhu přes klubového koordinátora a licence C/B.

Rakouský svaz má vlastní regulativ akademií s jasnými licenčními požadavky na trenéry a trenérský řád platný od července 2025, který formalizuje celou vzdělávací cestu. Obě země nejsou fotbalové velmoci. Jsou to země, které se rozhodly, že kvalita práce s mládeží nebude záležet na tom, jestli klub sídlí v hlavním městě, nebo v alpské vesnici.

V Česku takový plošný mechanismus chybí. FAČR má pravidla pro špičku, ale směrem dolů se nároky rychle ztenčují. Podle nás je právě tohle jádro toho, co Ibe s Adjeiem popisují: ne absence pravidel, ale jejich nerovnoměrná hloubka.

Proč hlas z praxe váží víc než analýza ze studia

Ibe není zahraniční expert, který přiletěl na konferenci. Je asistent A-týmu Čakovic a trenér tamní U14, člověk, který řeší docházku na tréninku, komunikaci s rodiči a nedostatek hřišť. Adjei je ve stejné pozici na Meteoru. Jejich kritika nemíří z pozice „my v Africe to děláme lépe“. Míří z pozice „vidíme, jak to tu funguje zevnitř, a nefunguje to dost dobře“.

V dostupném popisu rozhovoru zaznívá i téma agentů a jejich vlivu na nominace do mládežnických výběrů. Kvantifikovat tento vliv z veřejných zdrojů nelze, FAČR žádný transparentní mechanismus měření nezveřejňuje. Samo o sobě je to ale výmluvné. Tam, kde chybí transparentnost, roste prostor pro pochybnosti.

Co si z toho vzít

Pokud jste rodič dítěte, které hraje fotbal mimo akademii, existuje jednoduchý test: zeptejte se, kdo je hlavní trenér vašeho dítěte, jakou má licenci a kdy naposledy absolvoval doškolení. Pokud klub nedokáže srozumitelně odpovědět, máte před sebou přesně tu mezeru v systému, o které Ibe a Adjei mluví.

Koubkova rezignace uzavřela jednu kapitolu. Otevřela ale otázku, na kterou zatím FAČR veřejně neodpověděl: co konkrétně změní ne nahoře u reprezentace, ale dole, tam, kde se z dětí stávají, nebo nestávají, fotbalisté.