Exekutor sundal Borisi Beckerovi hodinky z ruky přímo v zákulisí veřejné akce v Bad Honnefu. Dluh na výživném pro syna mezitím narostl na 415 tisíc eur.
V sobotu 21. června 2026, v areálu Wohnmobilparku v Bad Honnefu u Bonnu, Boris Becker právě dokončil sportovní rozhovor s moderátorem Riccardem Basilem, podepsal desítky autogramů a za pár minut měl losovat tombolu. Místo toho ho v horním patře haly zastavil soudní vykonavatel s policejním doprovodem. Z ruky mu sundali náramkové hodinky v odhadované hodnotě kolem 150 tisíc korun. Na pódium se Becker vrátil o dvacet minut později, bez hodinek a s úsměvem, který už nemusel být úplně upřímný. Publikum si podle BUNTE samotného zásahu nevšimlo.
Hodinky za 150 tisíc, dluh přes 10 milionů
Zabavené hodinky, jejichž značka ani model nebyly zveřejněny, pokryjí zlomek toho, co Becker podle veřejně dostupných údajů dluží. Nedoplatek na výživném pro syna Amadea činí zhruba 415 tisíc eur, tedy přes 10,4 milionu korun. Hodinky v hodnotě kolem šesti tisíc eur představují necelé jedno a půl procenta celkové pohledávky.
Jenže o samotné hodinky nikdy nešlo. Exekuce v Bad Honnefu je první výrazně viditelný zásah poté, co německé soudy letos otevřely cestu k tvrdému vymáhání staršího britského soudního titulu na německém území. Hodinky jsou procesní nástroj a mediální signál, ne řešení dluhu.
Londýnský rozsudek, mnichovské soudy
Kořeny sporu sahají do roku 2018, kdy londýnský soud stanovil Beckerovi povinnost platit výživné ve výši osmi tisíc liber měsíčně, tedy zhruba 230 tisíc korun. Rozsudek vznikl v Británii, kde Becker i jeho bývalá manželka Lilly tehdy žili. Jenže Becker se přesunul do Německa a později do Itálie, Lilly se synem rovněž do Německa, a vymahatelnost britského rozhodnutí na kontinentu se stala právní otázkou.
Odpověď přišla letos. V lednu 2026 Amtsgericht München uznal londýnský rozsudek jako vykonatelný v Německu. Becker podal stížnost, ale Oberlandesgericht München ji v květnu zamítl. Od té chvíle může Lilly prostřednictvím svého advokáta Michaela Scheeleho sahat nejen na Beckerovy věci, ale i na jeho bankovní účty, honoráře z veřejných vystoupení a další majetek. Podle RTL už rozjeli vymáhání i v Itálii.
Právě tohle je skutečný zlom. Ne ostuda v zákulisí, ale fakt, že po květnovém rozhodnutí lze Beckerovi sáhnout na jeho nové příjmy, a veřejně oznámené akce jako ta v Bad Honnefu vytvářejí předvídatelná místa, kde ho exekutor zastihne.
Dvě verze jednoho dluhu
Beckerova strana a Lillyina strana vyprávějí výrazně odlišné příběhy.
Lilly už v únoru 2023 veřejně tvrdila, že od dubna 2022 nepřišel „ani cent“. V létě 2025 BUNTE psala o nároku 280 tisíc eur. O jedenáct měsíců později veřejně uváděná suma narostla na 415 tisíc eur, tedy nárůst o 135 tisíc eur, zhruba o 3,4 milionu korun.
Beckerův mediální advokát Christian-Oliver Moser to vidí jinak. Podle něj Becker od srpna 2025 dobrovolně posílal kolem 6 500 eur měsíčně včetně školného a dopravy. Nabídl prý i mimosoudní dohodu: osm tisíc eur měsíčně plus jednorázově sto tisíc eur. Lilly to podle Mosera odmítla jako nedostatečné. Beckerovo okolí navíc přes média tvrdí, že německý rodinný soud stanovil budoucí výživné na pouhých 1 200 eur měsíčně, toto tvrzení se ale nepodařilo doložit soudním dokumentem.
Rozdíl mezi oběma verzemi je propastný. Londýnský rozsudek požaduje v přepočtu přes 230 tisíc korun měsíčně. Becker tvrdí, že platil zhruba 163 tisíc. A pokud by platila nepotvrzená částka 1 200 eur, šlo by o necelých 30 tisíc korun. Dokud neexistuje podepsaná nová dohoda nebo pravomocné německé rozhodnutí, které by londýnský rozsudek nahradil, vymáhá se podle původních osmi tisíc liber.
Pád, který trvá už devět let
Zabavené hodinky v Bad Honnefu jsou jen poslední epizodou finančního příběhu, který se táhne od roku 2017. Tehdy padl bankrotový příkaz kvůli dluhu přes 3,3 milionu liber. V dubnu 2022 londýnský soud poslal Beckera na dva a půl roku do vězení za insolvenční podvody: skrýval majetek, převáděl peníze, zatajoval podíly. Média tehdy psala o závazcích vůči věřitelům v celkové výši téměř 50 milionů liber, tedy přes 1,5 miliardy korun.
Proti těmto číslům vypadá dluh 415 tisíc eur na výživném skoro banálně. Jenže právě proto je tak výmluvný. Becker si po propuštění z vězení buduje novou kariéru komentátora, řečníka a mediální osobnosti. Vydělává na veřejných vystoupeních, jako bylo to v Bad Honnefu. A přesto, ať už z důvodů právních, finančních, nebo osobních, nedokázal za čtyři roky vyřešit alimenty pro vlastního syna.
Beckerův advokát Moser rámuje exekuci jako zbytečnou veřejnou akci, která poškozuje jeho klienta a nesleduje dobro dítěte. Lilly a její právní tým to čtou opačně: čtyři roky slov a slibů, žádná platba odpovídající rozsudku. Syn Amadeus, kterému je dnes patnáct, se k celé věci veřejně nevyjádřil.
Co přijde po hodinkách
Hodinky za 150 tisíc korun skončí v dražbě, pokud je Becker nevykoupí. To je symbolické gesto, ne řešení. Podstatnější je, že po květnovém rozhodnutí mnichovského odvolacího soudu má Lillyina strana v rukou nástroje na systematické vymáhání: obstavení účtů, srážky z honorářů, exekuce movitého majetku. A to nejen v Německu; vymáhání podle dostupných informací běží i v Itálii, kde Becker tráví část roku.
Pro Beckera to znamená, že každé veřejné vystoupení, každý rozhovor, každá autogramiáda, každá tombola, je zároveň příležitostí pro exekutora. Honoráře z těchto akcí podléhají exekuci. Samotná přítomnost na oznámeném místě a v oznámeném čase vytváří situaci, které se těžko vyhýbá člověk, jehož příjmy závisí na tom, že se ukazuje.
Šestinásobný grandslamový vítěz odcházel z Bad Honnefu bez hodinek na ruce. Dluh na kontě zůstal prakticky beze změny.
