Obránce Coufal o zmaru na MS. Silná kritika českého fotbalu i trenérů

Středa 25. června, stadion v plném světle reflektorů, závěrečný hvizd a na ukazateli skóre 0:3 pro Mexiko. Vladimír Coufal stál na trávníku jako jeden z nejzkušenějších hráčů v české sestavě a věděl, že tohle číslo znamená konec. Ne jen konec zápasu, ale konec celého turnaje. Česká reprezentace opouštěla mistrovství světa bez jediné výhry, s bilancí, která v historickém kontextu československého a českého fotbalu působí jako studená sprcha. A právě kolem Coufala se začala soustřeďovat otázka, která přesahuje jeden nepovedený večer: umí český fotbal vychovávat hráče pro současný mezinárodní fotbal, nebo pořád pro fotbal, který už se nehraje?

Anatomie porážky s Mexikem

Průběh zápasu s Mexikem odhalil přesně ty slabiny, o nichž se v českém prostředí mluví roky. První gól padl po rychlém přechodu do útoku přes české obránce, klasický brejk, na který se tým podle všeho připravoval, ale v rozhodujících sekundách ho nedokázal zastavit. Druhý přišel ještě bolestivěji: brankář Kovář zasáhl, jenže nedotažený odkop se odrazil k Quiñonesovi, který neváhal. Třetí gól už jen zpečetil obraz zápasu, v němž Mexičané působili rychleji, přesněji v přechodové fázi a lépe připraveni na využití prostoru.

Celková bilance skupiny mluví jasně. Jeden bod, šest inkasovaných branek, dvě vstřelené. Poslední místo. Pro srovnání: strategický plán FAČR připomíná dvě finále mistrovství světa (1934 a 1962) a dvě čtvrtfinále (1938 a 1990). Vyřazení ve skupině v roce 2026 stojí na opačném konci téhle škály.

FBI vysvětlila, proč se UFC u Bílého domu konalo i přes hrozbu útoku

MMAmag.cz

54 m

Coufalova kritika míří na systém, ne na jednotlivce

Přesné znění Coufalových slov po zápase zatím nebylo v plném rozsahu publikováno v ověřitelné podobě. Co je ale zřejmé z kontextu jeho vyjádření: kritika nemířila na konkrétního trenéra ani na spoluhráče. Mířila na způsob, jakým český fotbal pracuje s výchovou hráčů, na trenérský přístup v mládeži a na dlouhodobé zaostávání v rozvoji moderních typů fotbalistů.

A tady je podstatné říct: Coufal neotevírá nové téma. Dává hlas problému, který odborné prostředí pojmenovává už roky. V epizodě podcastu iSkaut věnované pozici wingbacka, tedy přesně té roli, kterou Coufal na hřišti zastává, zaznívá diagnóza, že český mládežnický fotbal systematicky posouvá kreativní hráče do středu hřiště a krajní pozice zůstávají obsazené hráči bez dostatečné profilace. Chybí wingbackové, chybí krajní útočníci schopní hrát jeden na jednoho, chybí variabilita, kterou top ligy považují za samozřejmost.

Když tohle řekne analytik v podcastu, je to zajímavá debata. Když to řekne hráč, který právě odehrál poslední zápas na mistrovství světa, má to jinou váhu.

FAČR problém uznává, aspoň na papíře

Bylo by neférové tvrdit, že vedení českého fotbalu o problému neví. Zpráva předsedy FAČR Davida Trundy z června 2026 obsahuje konkrétní čísla: až 45,5 milionu korun účelově vázaných prostředků do rozvojových projektů v sezoně 2026/27, z toho přes osm milionů na výchovu nových trenérů. Další peníze směřují do klubové infrastruktury a regionálních center.

Na papíře to vypadá jako správný směr. Jenže mezi deklarací a změnou na hřišti leží roky práce. A výsledek ve skupině MS 2026 ukazuje, že zatím se investice do systému nepromítly do kvality, která by stačila na mezinárodní úrovni. Problém má několik vrstev:

• Trenérská práce v mládeži — nedostatek kvalifikovaných trenérů, kteří by rozvíjeli individualitu místo uniformity.
• Pozice na krajích — systematické přesouvání kreativních hráčů do středu hřiště, čímž se zužuje profilace krajních rolí.
• Přechodová fáze a rychlost — právě to, co Mexiko proti Česku předvedlo a co český tým nedokázal zrcadlit.

Co bude dál s Coufalem i s českou cestou

Zda byl zápas s Mexikem Coufalovým posledním v reprezentačním dresu, zůstává otevřené. Žádné oficiální oznámení nezaznělo a „poslední mistrovství světa“ neznamená automaticky konec v národním týmu. Co ale zaznělo, byť zatím bez doslovné citace ověřitelné z primárního zdroje, je frustrovaný hlas zkušeného hráče, který vidí propast mezi tím, co zažívá v anglickém klubovém fotbale, a tím, co český systém produkuje.

Podle nás je právě tohle nejcennější, co z neúspěšného turnaje může vzejít. Ne výsledková tabulka, tu všichni zapomenou. Ale otázka, jestli se miliony z rozpočtu FAČR promění v reálnou změnu na tréninkových hřištích v Olomouci, Liberci nebo Českých Budějovicích. Coufal tu otázku položil z pozice, kterou nelze ignorovat.

Československý fotbal hrál dvě finále mistrovství světa. Český fotbal roku 2026 nedokázal vyhrát ani jeden zápas ve skupině. Vzdálenost mezi těmito dvěma body není jen časová, je systémová.