Bývalý reprezentant Skalák: Čeští hráči se bojí, každý může na lavičku

Jiří Skalák to řekl ve svém televizním vystoupení stručně a bez příkras. Bývalý reprezentant se sedmnácti starty za národní tým, který stále aktivně hraje za České Budějovice, pojmenoval to, co si po dvou zápasech na mistrovství světa šeptá celé fotbalové Česko: hráči se bojí. Bojí se chyby, bojí se ztráty vedení, bojí se lavičky. A právě ta nejistota, kdo začne a kdo ne, se podle něj přelévá i na hřiště. Dva zápasy, dvě vedení, ani jedno udržené. Před posledním duelem skupiny proti domácímu Mexiku nemá český tým jistotu v ničem: ani v sestavě, ani ve stylu, ani v postupu.

Dva góly, nula vítězství

Čísla mluví jasně. Česko vstřelilo v obou dosavadních zápasech první gól, a pokaždé o náskok přišlo. Proti Jihoafrické republice otevřel skóre Michal Sadílek už v šesté minutě. Tým měl zápas pod kontrolou, jenže po přestávce začal ustupovat. Postupně ztrácel držení míče, přestával presovat a nechal soupeře převzít iniciativu. V 83. minutě přišel trest: penalta po Šulcově ruce, kterou proměnil Teboho Mokoena. Konečná 1:1.

Trenér Koubek po zápase tvrdil, že remíza s Jihoafrickou republikou je dobrý výsledek. O dva dny později se za ta slova omluvil. Uznal, že jeho hodnocení vyznělo povýšeně, a připustil, že tým má v držení míče i v odvaze po vstřeleném gólu zásadní rezervy. „Nikdo hráčům neordinuje, aby dali gól a stáhli se,“ řekl Koubek den před Mexikem. Jenže přesně tak to na hřišti vypadalo.

Kostková brání veřejnoprávní média: Přečetla Snyderův text a namířila ho proti Babišově vládě

VIPživot.cz

2 h

Souček na lavičce, Schick neviditelný

Nejistota v sestavě není jen televizní spekulace, má reálný základ. Tomáš Souček, kapitán a lídr zálohy, proti Jihoafrické republice nezačal. Do hry šel až v 67. minutě jako střídající hráč. Patrik Schick sice nastoupil od první minuty, ale jeho výkon byl podle hodnocení TN.cz označen za „skoro neviditelný“. Dvě největší česká jména, dva otazníky.

Koubek přitom ukázal už v jarní baráži, že se nebojí sáhnout i na posvátné krávy. Tehdy posadil Součka a tým postoupil. Odvaha mu tehdy vyšla. Teď ale čelí jiné situaci, hráči nevědí, na čem jsou, a ta nejistota se projevuje v jejich hře. Tomáš Rosický krátce po prvním zápase turnaje hájil Schicka s tím, že debata „Schick, nebo Chorý“ by u hráče jeho kalibru neměla existovat. Jenže výkony mluví hlasitěji než reputace. A Koubek před Mexikem nevyloučil další změny v základní jedenáctce.

Psychologický vzorec, který se opakuje

Největší problém českého týmu na tomto turnaji není jméno na soupisce. Je to vzorec chování po vstřeleném gólu. Dvakrát vedl, dvakrát automaticky přepnul do obranného bloku, dvakrát ztratil kontrolu nad tempem zápasu. Asistent Suchopárek po remíze s Jihoafrickou republikou odmítl, že by pasivita byla záměrem, ale zároveň přiznal, že tým má v některých pasážích problém s odvahou držet míč.

Skalák ve studiu pojmenoval právě tohle: strach z chyby vede k pasivitě, pasivita vede ke ztrátě vedení, ztráta vedení posiluje strach. Bludný kruh, ze kterého se český tým za dva zápasy nedokázal vymanit. Proti Mexiku si ho nemůže dovolit zopakovat.

Mexiko už nemá co ztratit, a to je dvojsečné

Domácí tým má po dvou kolech jisté první místo ve skupině. Podle TN.cz může Mexiko šetřit síly, nasadit kompletní sestavu náhradníků a hrát bez výsledkového tlaku. Na první pohled výhoda pro Česko. Na druhý pohled past.

Mexičtí náhradníci budou chtít ukázat, že patří do základu. Budou běhat, budou se rvát o minuty v play-off. A budou hrát před domácím publikem v Mexico City, kde nadmořská výška přes dva a půl kilometru sama o sobě představuje soupeře navíc. Češi řeší individuální zátěžové programy v teple a výšce, ale fyzická příprava nevyřeší mentální blok.

Česká postupová matematika je přitom nekompromisní:

• Výhra – nejpřímější cesta do osmifinále, prakticky bez ohledu na ostatní výsledky.
• Remíza – jen malá šance, podmíněná tím, že Jihoafrická republika neporazí Jižní Koreu, plus příznivý vývoj v tabulce třetích týmů.
• Prohra – konec turnaje.

Co musí být jinak

Koubek sám pojmenoval tři věci, které se musí změnit: držení míče, klid v mezihře a schopnost proměnit vytvořené šance. Ale podle nás je klíčová jedna jediná: neustoupit po prvním gólu. Pokud český tým znovu vstřelí branku a automaticky se stáhne do bloku, žádná změna v sestavě ho nezachrání. Ani Souček v základu, ani Chorý místo Schicka, ani Skalákova paralela s legendárním párem Baroš–Koller.

Skalák má pravdu v tom, že strach je nakažlivý. Přenáší se z lavičky na hřiště a z hřiště zpět. Česko potřebuje proti Mexiku něco, co se nedá nakreslit na taktickou tabuli: odvahu hrát i ve chvíli, kdy má co ztratit.