Zklamaný Švancara ztratil v český tým důvěru. Ale proti reprezentaci nikdy nevsadil

Petr Švancara se po úvodní porážce s Koreou 1:2 nezdržoval diplomatických frází. Ve vysílání CNN Prima NEWS mluvil o zasloužené prohře, o ofenzivních hráčích, které soupeř „pokryl“ a kteří byli na hřišti neviditelní, a o trenérovi, který se bál sáhnout do sestavy. Remíza 1:1 s Jihoafrickou republikou jeho pohled nezměnila. Bývalý ligový kanonýr nevěří, že tenhle herní projev a tenhle způsob vedení zápasu stačí na cokoliv víc než předčasný konec turnaje. A přesto, proti české reprezentaci by podle svých slov nikdy nevsadil, jak řekl pro Blesk.cz. Kritika míří na výkon a řízení mužstva, ne na dres.

Co přesně Švancaru štve

Nejde o jeden zápas. Proti Koreji mělo Česko podle oficiálního reportu FIFA pouhých 38 procent držení míče, šest střel proti patnácti korejským a celkově působilo jako tým, který se bojí hrát dopředu. Švancara po zápase řekl, že český tým zaostával v rychlosti i technické vyspělosti, a přidal konkrétní výtku: trenér Miroslav Koubek se neodvážil stáhnout z hřiště hráče, kteří v útoku nebyli vidět.

Koubek vidí jiný zápas

Kontrast mezi tím, co říkají experti, a tím, co říká trenér, je až zarážející. Po remíze s Jihoafrickou republikou Koubek před kamerami prohlásil: „Výkon hodnotím pozitivně.“ Mluvil o dobrých věcech, na nichž se dá stavět, o neproměněných šancích a o trendu, v němž chce pokračovat.

Brichta na titul KSW nedosáhl. Šampion ho tvrdě deklasoval

MMAmag.cz

9 h

Analytický komentář Seznam Zpráv viděl tentýž zápas diametrálně odlišně: pasivita, bázlivost, nedostatek sebevědomí. Slovo „depresivní“ se v textu objevilo hned v titulku. Koubek buď chrání hráče před mediálním tlakem, což by bylo pochopitelné, nebo skutečně věří, že jeho tým hraje dobře. Obě varianty jsou v tuto chvíli znepokojivé. Pokud chrání kabinu, měl by to dělat za zavřenými dveřmi a navenek přiznat, co viděl každý. Pokud to tak opravdu vidí, je otázka, jestli dokáže za dva dny najít recept na Mexiko.

Tabulka nelže

Stav skupiny A po dvou kolech mluví jasně:

Mexiko už má jistý postup do vyřazovací fáze. Česko potřebuje v posledním zápase bezpodmínečně vyhrát. Ale ani výhra nemusí stačit, pokud Korea ve stejný den porazí Jihoafrickou republiku, dostane se na šest bodů a české čtyři body by znamenaly třetí místo. Formát MS 2026 ale posílá dál i osm nejlepších týmů ze třetích míst, takže matematicky by šance přežila. Jenže spoléhat na příznivou konstelaci ostatních skupin po tom, co český tým předvedl, vyžaduje hodně optimismu.

Mexico City jako poslední zkouška

Zápas se hraje na stadionu v Mexico City, v nadmořské výšce přibližně 2 240 metrů. Koubek už před turnajem na tiskové konferenci FAČR přiznal, že vysoká nadmořská výška je „evergreen“ české přípravy, a proto tým odletěl do Guadalajary, ležící v necelých 1 600 metrech, až den před prvním zápasem. Teď ale hráči míří ještě o šest set metrů výš, proti domácímu soupeři, který nemá co ztratit a bude hrát před vlastním publikem.

Vízek by řekl, že na výšku se vymlouvat nemá smysl. Švancara by řekl, že problém je v hlavách a na lavičce. Oba mají kus pravdy. Česko netrápí jen fyzické podmínky, trápí ho nedostatek odvahy v rozhodujících momentech, kombinační chudoba a trenér, jehož veřejná slova se míjejí s tím, co vidí zbytek fotbalového světa.

Dres versus výkon

Švancarova pozice je ve své podstatě jednoduchá. Kritizuje hru, střídání, vedení zápasu, všechno, co se dá změnit. Nekritizuje samotnou myšlenku české reprezentace. Podle svých slov by proti ní nikdy nevsadil, a i když přesný kontext tohoto výroku zůstává věcí jeho osobního postoje, logika za ním dává smysl. Můžete být zklamaní z toho, jak váš tým hraje, a pořád mu fandit. Jedno nevylučuje druhé.

Otázka pro čtvrteční noc zní jinak: dokáže Koubek za dva dny udělat to, k čemu ho Švancara vyzývá, sáhnout do sestavy, pustit na hřiště odvahu a přestat se bát stáhnout hráče, kteří nefungují? V Mexico City na to bude poslední šance.