Tuchel o poločase ostře zkritizoval Pickforda. Anglie pak předvedla nejlepší zápas na MS

17. června v Atlantě odehrála Anglie první poločas, který si sama po zápase rozebrala na kost. Dvakrát vedla, dvakrát o vedení přišla, do kabin odcházela za stavu 2:2 s pocitem, že hraje proti vlastním nervům víc než proti Chorvatsku. Co následovalo po přestávce, bylo něco, co anglický fotbal na velkých turnajích ukazuje jen výjimečně: patnáct minut totální dominance, gól Juda Bellinghama ve 47. minutě a odvaha, která se v první půli nikde nenašla. Za tím vším stál poločasový zásah Thomase Tuchela, klidný, přesný a účinný.

Co Tuchel o přestávce skutečně řekl

Obraz zuřícího trenéra, který v kabině ukáže prstem na brankáře, je lákavý. Realita byla jiná – nebo alespoň ne tak jednoduchá. Reportérka stanice talkSPORT Faye Carruthersová popsala, jak Tuchel o přestávce osobně vzal na paškál Noniho Maduekeho a brankáře Jordana Pickforda, jemuž nařídil rozehrávat přes pravého beka. Kritika ale mířila na celý tým: příliš mnoho přihrávek dozadu, bezpečná rozhodnutí, slabý rytmus a nulová odvaha projít mezerami v chorvatské obraně. Harry Kane poločasový vzkaz parafrázoval jednou větou: „Když prohrajeme, tak po našem.“

Bellingham šel ještě dál a výslovně popřel dramatický výstup. „Nestál tam a nekřičel,“ popsal Tuchelův projev jako přesně cílený zásah do konkrétního problému, ne jako divadlo pro kabinu. Německý trenér sám přiznal, že tým byl v první půli „příliš soustředěný na zachování výsledku, který ještě neměl.“

Tuchel o poločase ostře zkritizoval Pickforda. Anglie pak předvedla nejlepší zápas na MS

SportyŽivě.cz

9 m

Dva poločasy, dva různé týmy

Čísla, která Tuchel po zápase vytáhl, mluví jasně. Úspěšnost v pozemních soubojích: 33 % v prvním poločase, 77 % ve druhém. To není kosmetická změna. To je jiný tým.

První půle přitom začala slibně. Kane proměnil penaltu a pak hlavičkoval po rohovém kopu Declana Rice. Jenže Chorvatsko dvakrát odpovědělo: Martin Baturina srovnal ve 36. minutě, Petar Musa v nastaveném čase první půle. V sestavě soupeře byli Modrić, Gvardiol, Kovačić, Perišić. Žádný sparingpartner.

Po návratu z kabin se všechno změnilo. Bellingham šel za dlouhým míčem Elliota Andersona a ve 47. minutě zakončil k tyči, 3:2. Anglie nepřepnula do kontroly, jak bývalo jejím turnajovým zvykem. Naopak. Tlačila dál, vyhrávala souboje, rychleji přepínala po zisku míče. Marcus Rashford v 85. minutě po přihrávce Bukaya Saky uzavřel na 4:2.

Podle nás je právě tohle nejsilnější argument pro velká slova po zápase. Ne čtyři góly. Ale to, že Anglie po vyrovnání na 2:2 nezvolila opatrnost, nýbrž ještě odvážnější verzi vlastní hry.

Kane se zapsal do historie, Anglie do čela skupiny

Kaneův druhý gól proti Chorvatsku měl i historický rozměr. Vyrovnal Garyho Linekera na čele anglických střelců v historii mistrovství světa, oba mají dvanáct branek. Pro kapitána, který na předchozích turnajích čelil kritice za výkony v rozhodujících zápasech, symbolický moment.

Ve skupině L vede Anglie se skóre 4:2 před Ghanou, která porazila Panamu 1:0 gólem v nastaveném čase. Oba týmy mají tři body, Anglie má lepší gólový rozdíl. Další zápas hrají Tři lvi proti Ghaně v úterý 23. června v Bostonu.

Jak silný vstup to vlastně byl?

Fráze „nejlepší zápas turnaje“ vyžaduje kontext. Německo v prvním kole rozstřílelo nováčka z Curaçaa 7:1. Argentina díky Messiho hattricku porazila Alžírsko 3:0. Francie zdolala Senegal 3:1, ale i ona měla podle agentury AP nevýraznou první půli a rozhodla až po přestávce.

Srovnání favoritů po 1. kole:

Anglie nemá nejvyšší skóre. Ale z hlediska kvality soupeře a schopnosti během jednoho poločasu kompletně změnit tempo, agresi i odvahu v držení míče patří její výkon k nejsilnějším startům mezi favority. Chorvatsko není Curaçao, a právě proto ten druhý poločas váží víc než pět německých gólů proti ostrovnímu nováčkovi.

Důležitá je i jedna věc, kterou si Anglie přinesla do turnaje: kvalifikaci prošla s osmi výhrami a bez jediného inkasovaného gólu. Dvě obdržené branky od Chorvatska ukázaly, že na MS čeká jiná realita. Odpověď na ni ale přišla rychle, a přišla z kabiny.

Tuchel nekřičel. Řekl přesně to, co jeho tým potřeboval slyšet. A Bellingham to za minutu a půl přetavil v gól.