Schick dal za repre 26 gólů a stejně býval na lavičce. Šest trenérů, šest různých rolí a dva a půl roku nucené pauzy

Patrik Schick je nejefektivnější český útočník posledního desetiletí, a zároveň hráč, kterému reprezentace za deset let nedokázala nabídnout jednu stabilní roli na víc než dvě sezony v kuse. Šest trenérů, šest odlišných představ o tom, kam ho postavit a s kým ho spárovat. Mezi tím zdravotní výpadky, které vymazaly celý reprezentační rok 2023 a rozbily rytmus budovaný roky. Čísla říkají kanonýr. Příběh říká něco složitějšího.

Od debutanta po hráče z pravého křídla

Schickova reprezentační cesta nezačala jako příběh střelce. Pod Pavlem Vrbou, který vedl tým do června 2016, dostával krátké minutáže a v zápisech se objevuje i na pozici levého záložníka, třeba proti Maltě. Proti Rusku seděl na lavičce. Vrba ho zkoušel, ale nestavěl.

Karel Jarolím, jenž převzal mužstvo v srpnu 2016, situaci nevyjasnil. Schick hrál vedle Michaela Krmenčíka, ne místo něj. V červnu 2018 proti Austrálii nastoupil zprava, Krmenčík držel hrot. O tři měsíce později proti Ukrajině šli oba na hrot společně. Jarolím bral Schicka jako variabilní ofenzivní díl, ne jako výhradní devítku. V klubu přitom už rostl v Římě a Schick sám věděl, kde je nejnebezpečnější.

Silmet Rally Příbram se blíží: Rychlé tratě, interaktivní mapy i technologické novinky

AutoŽivě.cz

1 h

Šilhavého éra: konečně první hrot

Jaroslav Šilhavý nastoupil 18. září 2018 a udělal to, co žádný z předchůdců: dal Schickovi jasnou roli centrálního útočníka a držel ji. Výsledek přišel okamžitě. Rok 2021 byl Schickův vrchol: 8 gólů v 11 zápasech, včetně nezapomenutelné střely z poloviny hřiště proti Skotsku na Euru. V kvalifikaci MS 2022 přidal další 2 góly ve 4 startech.

Jenže právě tady se linie přetrhla. Po červnu 2022 začal řetězec zdravotních problémů, který Schicka z reprezentace prakticky vyřadil. V roce 2022 stihl jen dva starty za národní tým, v roce 2023 ani jeden. Kumulace výpadků a návratů zabrala zhruba dva a půl roku; ne jeden souvislý blok, ale sérii přerušení, která pokaždé znovu rozbila nastolenou kontinuitu.

Hašek, Köstl, Koubek: tři trenéři za osmnáct měsíců

Ivan Hašek převzal tým v lednu 2024 a Schick se postupně vracel. Na Euru 2024 odehrál dva zápasy a dal gól, ale 158 minut na turnaji bylo spíš opatrné znovuzapojení než plný návrat. Skutečný restart přišel až v kvalifikaci MS 2026: čtyři góly v šesti zápasech, nejlepší střelec týmu. Proti Faerským ostrovům v březnu 2025 vytvořil s Tomášem Chorým dvojhrot a sám se trefil dvakrát. Fungující varianta, kterou ale Hašek nestihl zafixovat; v říjnu 2025 skončil.

Jaroslav Köstl vedl mužstvo jako překlenovací řešení necelé dva měsíce. Řídil minutáž, udržel Schicka jako první útočnou variantu, ale neměl prostor na systémové změny. A pak přišel Miroslav Koubek.

Od jeho nástupu 19. prosince 2025 do prvního zápasu na mistrovství světa 2026 uplynulo necelých šest měsíců. Čtyři zápasy na přípravu. V baráži s Irskem postavil Schicka vedle Chorého. Proti Guatemale v generálce ho nechal jako osamocený hrot s Provodem a Šulcem pod sebou, a Schick otevřel skóre. Proti Koreji na úvod šampionátu šel znovu na hrot, ale tým po vedoucím gólu ztratil kontrolu a prohrál 1:2.

Co čísla říkají a co zamlčují

Čísla jsou jednoznačně nadstandardní. Při zachování současného tempa by Schick při 70 startech mířil k 34 reprezentačním brankám. Jenže právě ta podmínka, „při zachování tempa“, je klíčová. Tempo se pokaždé přerušilo. Buď zraněním, nebo změnou trenéra, nebo obojím naráz.

Šest různých trenérských koncepcí znamená šest různých verzí Schicka v národním dresu: debutant z křídla, spoluhráč Krmenčíka, osamělý hrot, střelec z Eura, rekonvalescent, partner Chorého. Žádná z těchto verzí netrvala dost dlouho na to, aby se stala definitivní.

Koubkův úkol před zbytkem turnaje

Po porážce s Koreou zbývají ve skupině A Jihoafrická republika 18. června a Mexiko 25. června. Bez bodového zisku proti JAR se cesta do vyřazovací fáze výrazně komplikuje. Koubek stojí před rozhodnutím, které jeho předchůdci odkládali nebo nestihli udělat: přestat Schickovu roli každé dva zápasy přepínat a dát mu stabilní servis. Buď častěji Chorého vedle něj jako silového partnera, nebo těsnější napojení Provoda, Šulce a Sojky do prostoru za jeho zády. Izolovaný hrot bez zásobování je plýtvání tím, co Schick umí.

Dvacet šest gólů v šesti různých trenérských kontextech není jen statistika. Je to důkaz, že Schick střílí bez ohledu na to, kdo stojí na lavičce. Otázka nikdy nebyla, jestli je dost dobrý. Otázka vždycky byla, jestli ho nechají dělat to, v čem je nejlepší.