Český sen skončil ve skupině. Nedvěd po letech prozradil, co se v kabině dělo před vyřazením

Bylo 22. června 2006, Hamburk, a česká generace, která o dva roky dříve válcovala Euro, právě vypadla ve skupině mistrovství světa. Tři zápasy, dvě červené karty, dva zranění klíčoví útočníci a jeden dokonalý start, po kterém se všechno sesypalo. Dnes je Nedvěd generálním manažerem reprezentace, která se na šampionát vrací poprvé právě od toho turnaje, a rok 2006 není jen vzpomínka, ale živá lekce pro červnovou skupinu v Mexiku.

Tři zápasy, ve kterých se zlomila generace

Vstup do turnaje vypadal jako potvrzení všech očekávání. Česko rozstřílelo USA 3:0 a fanoušci i média mluvili o tom, že tahle parta může dojít daleko. Jenže velký turnaj se umí zlomit během jednoho odpoledne.

O pět dní později nastoupili Češi proti Ghaně bez Jana Kollera a Milana Baroše, oba mimo kvůli zranění. Útočná hrana, která dávala týmu identitu, zmizela. Ghana dominovala středu pole, Asamoah Gyan otevřel skóre už ve druhé minutě a Sulley Muntari přidal pojistku. K tomu červená karta pro Tomáše Ujfalušiho. Výsledek 0:2 znamenal, že o postup se rozhodne v posledním kole proti Itálii.

Carukjan vsadil 21 milionů Kč na výhru Gaethjeho proti Topuriovi. Pravidla UFC to přitom zakazují

MMAmag.cz

50 m

A tam přišla poslední rána. Češi vstoupili do zápasu aktivně, ale ve 26. minutě je zlomil hlavičkový gól Marca Materazziho. Krátce před poločasem viděl druhou žlutou Jan Polák a zbytek utkání dohrávalo Česko v deseti. Konečných 0:2 bylo verdiktem nad celým turnajem.

Co se v kabině skutečně dělo

Dvacet let je dost na to, aby kolem neúspěchu narostly legendy. Rozbité šatny, hádky mezi hráči, vnitřní rozkol; nic z toho ale veřejně dostupné zdroje nepotvrzují. Doložené jsou věci prozaičtější, a přesto bolestivější.

Nedvěd po vyřazení veřejně převzal odpovědnost za sebe a starší spoluhráče. Nemluvil o konfliktech, mluvil o tom, že zkušení hráči nedokázali tým protáhnout krizí. To je podstata toho, co se v kabině odehrávalo: vědomí, že tohle byla poslední velká šance generace, a že ji promarnil sled okolností, které tým nedokázal zastavit. Dvě červené karty ve dvou zápasech, absence dvou nejlepších střelců, neschopnost reagovat na herní plán soupeřů, kteří se na českou ofenzivu připravili lépe než Češi na jejich defenzivu.

Samotný Nedvědův návrat do reprezentace přitom nebyl samozřejmý. Po Euru 2004 odmítal pozvánky, zdraví a vytížení v Juventusu měly přednost. Karel Brückner ho přesvědčoval přes rok, než se kapitán vrátil pro baráž a následný turnaj. O to hořčí byl konec: člověk, který se nechal přemluvit k poslední misi, odcházel s prázdnýma rukama.

Proč o tom mluví právě teď

Načasování není náhodné. 1. dubna 2026 si Česko vybojovalo účast na mistrovství světa, poprvé od Německa 2006. Nedvěd, tentokrát v roli manažera, po postupu přiznal, že prožíval „velké emoce po dvaceti letech“. Rok 2006 pro něj není uzavřená kapitola, ale referenční bod, od kterého se odvíjí všechno, co dnes v reprezentaci dělá.

V rozhovoru pro iDNES po losu označil prvního soupeře, Jižní Koreu, za „ošemetného“ protivníka. Žádné velkohubé sliby, žádné „tentokrát to bude jiné“. Spíš tichá obezřetnost člověka, který ví, jak rychle se turnajový sen může rozpadnout.

Skupina 2026 vs. skupina 2006

Srovnání obou skupin ukazuje, proč je letošní šance reálnější, ale zároveň proč by bylo nebezpečné ji podcenit.

V roce 2006 měla skupina tvrdší strop; Itálie nakonec celý turnaj vyhrála. Skupina A na MS 2026 vypadá vyrovnaněji: Mexiko je patnácté na světě, Korea dvacátá pátá, Česko čtyřicáté třetí a Jihoafrická republika šedesátá. Boj o druhé postupové místo je otevřený, ale nikdo ho Čechům nedá zadarmo.

První zápas odehraje česká reprezentace v pátek 12. června ve 4:00 ráno středoevropského letního času proti Jižní Koreji na stadionu v Guadalajaře. Následuje JAR 18. června v 18:00 a Mexiko 25. června ve 3:00. Přenosy poběží ve sdíleném režimu na Nova Action a ČT sport.

Lekce, která stojí za dvacet let čekání

Největší české „co kdyby“ z MS 2006 neleží v žádném tajném skandálu. Leží v tom, jak rychle se velký turnaj umí zlomit; stačila jedna personální rána proti Ghaně a jedna zbytečná červená proti Itálii. Nedvěd to dnes ví jako manažer stejně dobře, jako to tehdy věděl jako kapitán s páskou na ruce.

Česká reprezentace má v červnu šanci napravit dvacetiletý dluh. Nedvěd ji tentokrát nepovede na hřišti, ale z pozice, kde může ovlivnit to, co tehdy ovlivnit nemohl: přípravu, logistiku, nastavení hlavy celého týmu. Jestli se z roku 2006 někdo skutečně poučil, ukáže se v Guadalajaře.