Expert ČT sport Antoš: ošklivý rozvod, bývalá manželka mu vybílila byt

9. března 2009 zazvonil Milanu Antošovi telefon. Na lince byly jeho vlastní děti – volaly z policejní stanice. „Tati, utekli jsme od mámy.“ Tou větou začala kapitola, kterou bývalý extraligový hokejista a dnes expert ČT sport později označil za největší zkoušku svého života. Příběh poprvé vyšel v létě 2017 v projektu Bez frází, v lednu 2021 se k němu Antoš vrátil v pořadu Bez frází plus. Nejde o soudní rekapitulaci obou stran – veřejné vyjádření jeho bývalé manželky se nám nepodařilo dohledat. Je to zpověď jednoho muže, která ale nezvykle detailně ukazuje, jak se partnerský rozchod může proměnit v institucionální válku vedenou přes děti.

Byt bez nábytku, děti bez pasů

Antoš, narozený 5. března 1970 v Praze, ukončil profesionální kariéru v roce 2009 a začal komentovat hokej pro Českou televizi. Rozvod inicioval sám. Podle jeho líčení ale spor rychle eskaloval. Když se vrátil domů, v bytě zůstaly jen postele. Bývalá manželka podle něj odvezla děti, psa, oblečení, nábytek i vybavení. Musel znovu shánět základní věci: nádobí, příbory, záclony, garnýže, televizi, sedačku. Nedostal zpět ani pasy a očkovací průkazy dětí.

Jenže vybílený byt byl teprve začátek. Soud nejprve svěřil děti matce. Antoš popisuje, že mu bylo bráněno ve styku s nimi, a když se situace vyhrotila natolik, že děti samy utekly na policii, přišlo zkrácené řízení. Děti zůstaly u otce. Tím ale spor neskončil – podle Antoše teprve začal.

Československý hrdina z olympiády skončil jako bezdomovec na ulici. Hazard mu sebral rodinu i veškeré peníze

MMAmag.cz

7 h

Čtyři roky soudů, nočních kontrol a obvinění

To, co následovalo, Antoš popisuje jako sérii úderů, které přicházely jeden za druhým. Bývalá manželka ho podle jeho slov nahlásila, že děti „unesl“. Přišly opakované kontroly OSPOD, týdenní výslechy, psychologická vyšetření. Pracovnice sociálky na něj podle jeho verze čekaly doma i ve tři ráno, když se vracel z komentování hokejového zápasu, a ověřovaly, že dorazil a je střízlivý.

Nejtěžší ránu popsal takto: obvinění, že sexuálně obtěžoval vlastní dceru. Označil je za křivé nařčení. V českém trestním zákoníku spadá křivé obvinění pod § 345, za lživé obvinění z trestného činu hrozí až dva roky vězení, při úmyslu přivodit trestní stíhání až tři. Zda v Antošově případě bylo o tomto trestném činu pravomocně rozhodnuto, z dostupných zdrojů nevyplývá. Opatrovnické spory se táhly čtyři roky. Děti nakonec zůstaly u něj, matka měla nárok jen na omezený styk.

Komentování jako záchranné lano

Paradoxně právě práce, která ho nutila odjíždět od dětí na stadiony po celé zemi, mu podle vlastních slov pomohla přežít. Kdyby nechodil do televize mezi lidi, zůstal by izolovaný doma a v problému se dál utápěl, říká. Komentování mu dávalo rytmus, kontakt s okolím, důvod vstát a fungovat. Česká televize ho z obrazovky nestáhla, naopak, označení „expert ČT sport“ u jeho jména používá dodnes.

S odstupem let Antoš mluví o rozvodu jako o životní lekci, která ho změnila a posílila. Dcera je dospělá a má vlastní děti, syn je podle něj soběstačný. Po tom, co spolu zvládli, rodina drží víc pohromadě, tvrdí. Jde ovšem výhradně o otcovu retrospektivu, vlastní hlas dětí v žádném veřejném zdroji nezazněl.

Co říká český zákon rodičům v podobné situaci

Antošův příběh není ojedinělý, i když jeho míra institucionální konkrétnosti je proti běžným veřejným zpovědím nezvykle detailní. Český právní rámec na podobné situace pamatuje:

• Bránění ve styku s dítětem: Občanský zákoník (§ 888–889) výslovně říká, že opakované bezdůvodné bránění druhému rodiči v péči je důvodem pro nové rozhodnutí soudu o úpravě poměrů dítěte.
• Vymáhání soudního rozhodnutí: Zákon o zvláštních řízeních soudních umožňuje opakované pokuty 5 000 až 50 000 Kč a výjimečně i odnětí dítěte za účelem výkonu styku.
• Křivé obvinění: Trestní oznámení lze podat na Policii ČR ústně, písemně, elektronicky nebo datovou schránkou. Kdo nemá prostředky na advokáta, může žádat Českou advokátní komoru o určení bezplatné právní pomoci.
• OSPOD: Podle MPSV může s dítětem mluvit a navštívit ho, ale sám ho mimo rodinu neumístí, to zásadně dělá jen soud.

9. března 2009 dvě děti zavolaly otci z policejní stanice. O šestnáct let později z toho telefonátu vyrostl příběh, který ukazuje, jak tenká je hranice mezi rozvodem a válkou. A jak málo stačí k tomu, aby ji někdo překročil.