Česko porazilo Itálii 3:1, ale teprve po obratu ve třetí třetině. David Tomášek po zápase otevřeně pojmenoval, co nefungovalo.
„Člověk je nasranej na sebe, na tým. Cítíš, že tam ta energie není, že můžeme být lepší.“ Takhle mluvil útočník české reprezentace ve smíšené zóně po středečním zápase 20. května ve Stockholmu. Neukazoval na nikoho konkrétního, neházel vinu na spoluhráče. Mluvil o kolektivním selhání nastavení, o tom, že favorit turnaje čtyřicet minut nedokázal skórovat proti týmu, který na mistrovství světa vstřelil Čechům gól poprvé po osmnácti letech. A že to nestačí.
Dvě třetiny ticha, pak Červenka vzal slovo
Po čtyřiceti minutách prohrávalo Česko 0:1. Sto čtyři střeleckých pokusů, 58 střel na branku, a nic. Italský brankář Damian Clara, debutant na seniorském šampionátu nejvyšší úrovně, chytal životní zápas: 55 zákroků, úspěšnost 96,49 %. Na druhé straně Dominik Pavlát řešil jen 14 střel, ale sám přiznal, že psychicky šlo o jeden z nejtěžších zápasů. Málo práce, dlouhé čekání, a pak náhlý tlak.
V kabině před třetí třetinou si podle Jakuba Fleka vzal slovo trenér Radim Rulík, a hned po něm kapitán Roman Červenka. Flekův popis Červenkova apelu byl konkrétní: buďte trpěliví, odehrajte nejlepší dvacetiminutovku turnaje, nepusťte Italy ze třetiny a všechno sypte na branku. Žádná panika, žádné křičení. Věcný vzkaz od hráče, který ví, kdy kabina potřebuje impuls zvenčí.
Vzorec, který se opakuje
Problém s Itálií nebyl ojedinělý. Stačí se podívat na dosavadní průběh turnaje. Proti Dánsku v prvním zápase vedli Češi 2:0 po deseti minutách a zápas kontrolovali do výhry 4:1. Proti Švédsku vlétli na led a po třinácti minutách vedli 3:0. Jenže proti Slovinsku, outsiderovi, přestříleli soupeře a prohráli 2:3 v prodloužení. A proti Itálii totéž schéma: obrovská střelecká převaha, minimální efektivita, první gól až ve 46. minutě.
Vzorec je čitelný:
- Velký soupeř → tým nastoupí ostře, přímočaře, s energií od první minuty.
- Outsider v hlubokém bloku → přehrávání, předržování puku, málo střel z první, slabý tlak do brankoviště.
Rulík po zápase s Itálií mluvil o chybějícím „drajvu do branky“ a o tom, že hráči měli příliš mnoho myšlenek v hlavě, možná i pod dojmem cenné výhry nad Švédy. Tomášek doplnil, že v přesilovkách „chybí klid“, a přidal i osobní rovinu: na širokém evropském ledě je to pro centra „brutální“, protože když soupeř zahustí prostor před brankou, „tam jezdíš kolikrát úplně zbytečně“.
Třetí třetina jako důkaz, že to jde
Co se stalo po Červenkově proslovu? Česko ve třetí třetině konečně proměnilo tlak v góly. Tři branky za posledních dvacet minut, výhra 3:1. Obrat potvrdil, že kvalita v týmu je, problém není v talentu ani v chemii kabiny, ale v mentálním přepínači, který se proti slabším soupeřům zapíná pozdě.
Tomášek sám to shrnul bez servítek, ale bez destrukce: tým věřil, že si pro výhru půjde, a nakonec šel. Kombinace mladých a zkušených funguje. Jenže standard, který si český hokej na tomto turnaji nastavil výkony proti Dánsku a Švédsku, vyžaduje víc než třetinový záblesk.
Co to znamená pro zbytek turnaje
Po čtyřech zápasech vede Česko skupinu B s 10 body, před Kanadou (9) a Slovenskem (8). Postup do čtvrtfinále, kam míří čtyři nejlepší týmy z každé skupiny, je na dosah. Ale právě sobotní zápas proti Slovensku bude testem, jestli tým dokáže nastoupit se stejnou intenzitou jako proti Švédům, nebo jestli bude znovu čekat na kapitánův budíček v kabině.
Paradoxně může být pro Česko výhodou, že Slovensko není outsider. Proti soupeři, kterého berete vážně od první střídání, se zatím tahle reprezentace dokázala zvednout spolehlivěji. Otázka zní, jestli to stačí na celý turnaj, protože ve vyřazovací fázi už žádný soupeř nebude čekat, až se český tým probere.
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 5988
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 4828
