Kritika v českém nároďáku. Obránce Alscher se pustil do speciálních týmů

Sobotní večer ve Fribourgu měl být formalitou. Česko proti Slovinsku drželo na mistrovstvích světa bilanci 5-0-0 a skóre 25:11. Jenže po prodloužení svítilo na ukazateli 2:3 a v české kabině se poprvé na turnaji mluvilo nahlas o tom, co nefunguje. Marek Alscher, čtyřiadvacetiletý obránce, který na šampionát přijel rovnou z farmy Floridy jako nováček seniorského A-týmu, nezvolil diplomatický tón. „Oslabení musíme zlepšit. Přesilovky taky. Speciální týmy pro nás budou určitě velké téma,“ řekl pro Hokej.cz. A přidal ještě jednu větu, která mířila i na něj samotného: „Myslím si, že jsme mohli přitvrdit, včetně mě.“

Gól v oslabení jako spouštěč

Průběh zápasu dal Alscherovi za pravdu dřív, než stačil domluvit. Česko vstoupilo do utkání tlakem, brzy si vybojovalo přesilovku, a nic. Žádný gól, žádný tlakový moment, který by outsiderovi vzal víru. Pak přišel trest Voženílka v čase 9:49 a Slovinsko udeřilo při své první početní výhodě. Alscher to popsal přesně: první inkasovaný gól dodal soupeři obrovské sebevědomí. Favorit neodskočil, outsider dostal potvrzení, že zápas může urvat. A taky ho urval.

Kapitán Roman Červenka to po zápase shrnul jednou větou pro IIHF: „Přesilovku jsme neproměnili my, oni ano.“ Konečná bilance speciálních týmů za večer: Česko nula gólů z přesilovek, jeden inkasovaný v oslabení. Slovinsko přesný opak.

Nate Diaz vzdal krvavá jatka. Mike Perry s ním neměl slitování

MMAmag.cz

Právě teď

Nejde o jeden večer

Kdo sledoval už čtvrteční úvodní duel s Dánskem, nemohl být překvapený. Česko tehdy sice vyhrálo 4:1, ale za šest minut přesilovkového času neskórovalo ani jednou. Naopak Dánsko svou jedinou početní výhodu v čase 57:30 proměnilo. Po dvou zápasech turnaje tak speciální formace nepřinesly Česku ani jeden gól dopředu a pustily dva dozadu.

To není statistická náhoda. To je vzorec, na který Alscher ukázal prstem.

Systém nepadl, ale produktivita ano

Důležité je oddělit speciální týmy od celkového obrazu hry. Trenér Radim Rulík po zápase se Slovinskem vytáhl číslo, které mluví samo: při rovnovážném stavu pěti proti pěti mělo Česko po dvou třetinách střely 34:2. Čtyřiatřicet ku dvěma. Herní kolaps to tedy nebyl. Česko soupeře válcovalo v poli, jenže nedokázalo proměnit šance a ve speciálních situacích ztrácelo to, co v rovnovážném stavu budovalo.

Rulík sám řekl, že tým měl mít víc důrazných momentů jako u Sedlákova gólu na 2:1, kdy se puk protlačí silou přes brankáře, ne jen kombinací kolem něj. Problém tedy nebyl v tom, že by Česko nehrálo. Problém byl v tom, kde a jak hrálo ve chvílích, kdy to nejvíc rozhoduje.

Kabina mluví jedním směrem

Alscherova otevřenost nebyla osamocená. Tomáš Cibulka pro Českou televizi přiznal lehkovážný přístup a varoval, že se tým vrátil „na začátek, ne-li ještě hůř“. Jakub Flek mluvil o zbytečné facce a o tom, že Česko mělo dát o gól víc. Tón byl všude stejný: zklamání, ale bez známek rozkolu. Žádné ukazování na spoluhráče, žádné podkopávání trenéra. Věcná kritika zaměřená na výkon.

Na neděli tým naplánoval video a rozbor. V pondělí 18. května od 20:20 čekalo Česko ve Fribourgu Švédsko, soupeř, proti kterému nefunkční přesilovka a děravé oslabení bolí ještě víc. Česko mělo po dvou zápasech čtyři body a druhé místo ve skupině B, postup do čtvrtfinále stále ve vlastních rukou. Manévrovací prostor se ale zúžil.

Alscher nepustil ven kabinový konflikt. Pojmenoval technickou slabinu, kterou potvrzují čísla ze dvou zápasů. Otázka nebyla, jestli má pravdu. Otázka byla, jestli se to stihne opravit, než přijde soupeř, který takové dárky nepustí.