Český kanonýr Pastrňák. Z vyhrocené bitvy si odnesl krvavé zranění, museli ho sešít

Osmnáctého února 2026 se v milánské aréně odehrálo něco, co český hokejový fanoušek zná až příliš dobře: výkon na hranici senzace, bolestivá porážka a pocit, že klíčové momenty rozhodl někdo jiný než hráči na ledě. David Pastrňák v tom zápase vstřelil gól na 2:1, čímž se Česko stalo prvním týmem celého turnaje, který Kanadu dostal do ztráty. Jenže obraz, který z čtvrtfinále zůstal, nebyl gólový, ale zkrvavená tvář lídra českého útoku na střídačce po tvrdém zákroku Drewa Doughtyho.

Zákrok, který zůstal bez trestu

Ve druhé třetině vyrovnaného zápasu Doughty trefil Pastrňáka tvrdým kontaktem ramenem do hrudníku. Podle oficiálního souhrnu IIHF šlo o fyzicky tvrdý, ale regulérní hit. Kamery ale vzápětí ukázaly něco jiného než čistý souboj: Pastrňák na střídačce s tržnou ránou v oblasti úst, krev na dresu, lékaři kolem něj.

Rozhodčí nechali hru běžet. Žádný trest. Žádný přezkum.

Ostudný incident v hokejové extralize. Útočník Dynama napadl maséra soupeřova týmu

SportyŽivě.cz

Právě teď

Český kouč Radim Rulík po zápase neskrýval frustraci. „Když byl potrestaný Gudas, měl být po zákroku na Pastu potrestaný i Doughty,“ řekl pro TN.cz. Slovo „neakceptovatelné“ padlo víckrát. Oficiální vysvětlení k neodpískání konkrétního zákroku se veřejně neobjevilo.

Sedmnáct stehů – co víme a co ne

Blesk Sport s odvoláním na anonymní zdroj z okolí české reprezentace uvedl, že rána si vyžádala sedmnáct stehů. Sám Pastrňák o zranění po zápase novinářům neřekl nic. Proč mlčel, zda šlo o jeho rozhodnutí, nebo pokyn realizačního týmu, veřejně nikdo nevysvětlil.

Co to znamená medicínsky? Sedmnáct stehů na obličeji je nepříjemné a vizuálně dramatické poranění měkkých tkání, ale v hokejovém kontextu nejde o extrém. Sportovně-medicínská literatura uvádí, že obličejové lacerace se u hráčů běžně sešívají přímo u ledu a návrat do hry závisí hlavně na tom, zda je krvácení zastavené a rána krytá. Pro srovnání: Johnny Boychuk si po zásahu bruslí do víčka odnesl devadesát stehů. Pastrňákových sedmnáct, pokud číslo odpovídá realitě, spadá do kategorie „dost na to, aby to vypadalo děsivě, málo na to, aby to hráče vyřadilo na týdny“.

Bitva, která málem skončila senzací

Krvavá rána zastínila sportovní příběh, který si zaslouží vlastní prostor. Česko hrálo proti Kanadě, týmu nabitému hvězdami NHL, vyrovnanou partii až do prodloužení. Pastrňákův gól na 2:1 nebyl jen branka, byl to moment, kdy se favorit poprvé na turnaji ocitl ve ztrátě. Kanada sice přestřílela Česko 41:24, ale český tým, který den předtím prošel osmifinále s Dánskem, držel tempo a bojoval o každý centimetr ledu.

Sporné momenty přitom nebyly jen na jedné straně. Český gól Ondřeje Paláta na 3:2 padl při šesti českých hráčích na ledě, což je situace, která podle pravidel IIHF nešla zpětně přezkoumat. Debata o rozhodčích tak měla dvě strany, i když ta česká byla po zápase výrazně hlasitější.

Návrat, který mluví za vše

Šest dní po čtvrtfinále, 24. února, už Pastrňák bruslil na tréninku Boston Bruins. O dva dny později nastoupil proti Columbusu, odehrál 22 minut a 20 sekund a zapsal asistenci. Žádná zmínka o obličeji, žádné omezení v sestavě. Při návratu mluvil o olympiádě jako o dobré zkušenosti. Nic víc.

Z dostupných dat tak vyplývá, že zranění bylo dost vážné na to, aby se stalo jedním z definujících obrazů celého čtvrtfinále, ale ne dost vážné na to, aby Pastrňáka reálně zbrzdilo. Sedmnáct stehů, zkrvavený dres, prohra o gól v prodloužení a pocit křivdy od rozhodčích, přesně taková kombinace se v českém hokeji vrývá do paměti hlouběji než kterýkoli postup.