Ruský trenér řval na reprezentačního brankáře, že je to český parchant

Když stál na střídačce, šel z něho strach i přes televizní obrazovky. Legendární ruský kouč Viktor Tichonov to měl na diktátorství víceméně založené. Potvrdil to i český brankář Dušan Salfický, který pod jeho vedením strávil v CSKA Moskva dvě sezony. „Zpočátku na mě pořád řval. Nadával mi, že jsem český parchant. Byl jsem z toho zoufalý. Dělal to tak ale všem, aby je zlomil a získal si od nich absolutní poslušnost. Pak byl spokojený,“ popsal v minulosti pro Aktuálně dnes již 52letý, který nyní skončil v představenstvu extraligových Pardubic.

Salfický mu řekl, že je senilní

Nynější funkcionář pardubického hokeje také prozradil, že mu z neustálého řvaní jednou ruply nervy a ruskému trenérovi se postavil. „V amoku jsem mu řekl, že je senilní dědek. Postavil jsem se proti němu. Od té doby už mě nechal na pokoji a bavili jsme se normálně. Byl to vzdělaný člověk a v soukromí velmi vtipný,“ dodal dvojnásobný mistr světa Salfický, který na něj s odstupem času celkem rád vzpomíná. To se nedá říct o bývalém československém trenérovi Luďkovi Bukačovi.

Ten se o Tichonovovi rozepsal ve své knize Moje hokejové století. „Byl uzavřený, nemluvný, strohý, nečitelný, zvyklý pouze rozdávat rozkazy,“ tvrdil Bukač. Ne nadarmo se Tichonovovi přezdívalo diktátor nebo tyran. Ruského trenéra srovnával s dřívějším koučem sborné Anatolijem Tarasovem. „To byl člověk inspirativní a nápaditý, kdežto Tichonov prosazoval rozkazy za pomoci strachu. Na rozdíl od Tarasova ve svých svěřencích neprobouzel vášeň,“ napsal Bukač.

Tichonov a zázrak na ledě

Jeho pevná ruka ale na Rusy fungovala. Hned po jeho nástupu zvítězili Sověti na mistrovství světa v Praze v roce 1978, čímž přerušili dvouletou vládu československých hokejistů. Zlato brali i na dalším šampionátu na domácím ledě v Moskvě. Na olympiádu 1980 tak vyráželi jako největší favorité na vítězství. Mašinu, kterou táhli Makarov, Krutov, Fetisov, Michajlov a Treťjak, ale zastavili překvapivě Američané.

Zápas, který američtí studenti vyhráli 4:3, vešel do dějin jako „Zázrak na ledě“. A Tichonov? Řádil jako smyslu zbavený. Pro něj to byla asi největší prohra v jeho velmi úspěšné kariéře. Jediné, co s odstupem času uznal, bylo, že neměl vystřídat brankáře Vladislava Treťjaka za stavu 2:2. „Tichonov panikařil, vůbec se nedovedl kontrolovat,“ zmínil útočník Makarov v knize The Boys of Winter.