Mohl z něj být rentiér. Návykové látky mu ale úplně zatemnily hlavu. Všechny peníze tak slavný fotbalista Fabio Macellari utratil. Teď pracuje i jako zedník.
Další v řadě, kdo nezvládl přizpůsobit svůj životní styl svému kontu v bance. Italský levý obránce Fabio Macellari měl přitom našlápnuto hodně vysoko. Nedokázal ovšem odolat vábení všech pokušení, které s sebou velké výdělky v profesionálním fotbale na té nejvyšší úrovni přináší. Oblékal dresy takových klubů jako Lecce, Cagliari, Interu Milán nebo Boloni. Vydělával miliony, teď musí makat jako zedník.
Macellari měl všechno
Stačilo jedno vážnější zranění, které si vyžádalo delší pauzu a problém byl na světě. „Na hřiště jsem se měl vrátit až za čtyři a půl měsíce. Najednou jsem měl strašně moc volného času. Tehdy jsem poprvé vyzkoušel návykové látky. Bylo to doma v Boloni. Měl jsem všechno. Peníze, ženy, ale stejně mně to nestačilo,“ popsal svoje prokletí italský fotbalista. Užívání návykových látek, v něm prý vyvolalo závislost na postelových radovánkách. Byl tím doslova posedlý.
„Je s tím spojený paralelní svět. Normální život už mi prostě nestačil. Byl jsem závislý. Měl jsem přístup k ženám, které většina lidí ani neuvidí. A platit si za ně jen proto, že jsem mohl? To se stalo taky návykové. Denně jsem užíval i deset gramů,“ prozradil obránce, který si zahrál po boku takových hvězd jako Ronaldo nebo Clarence Seedorf. Velký problém nastal v době, kdy mu Boloňa vypověděla kvůli jeho dovádění smlouvu.
Musel začít znovu
Potácel se po nižších soutěžích v Itálii. Téměř všechny peníze utratil a příjmy z fotbalu byly stále menší a menší. A životní úroveň? Tu si chtěl zachovat stejnou, jako když hrál v sérii A. „Návrat do normálního životního rytmu není pro fotbalistu, který je zvyklý na všechno dobré, snadný. Když jsem hrál fotbal, byl jsem velmi štědrý, za všechno jsem platil jako oddaný. Utratil jsem všechny úspory. Nezbývá vám nic jiného než začít znovu, nebo zemřít,“ uvedl pro Local Telegraph Macellari.
Vybral si první variantu a se vším se dokázal smířit. Postupně začal pracovat jako normální smrtelník. Živil se jako číšník, pekař či lesník. „Můj plán je jednoduchý. Chci zůstat ve své chalupě a zrekonstruovat dvě nebo tři malé místnosti. Nepotřebuji ferrari ani luxusní jídla v restauraci. Jsem spokojen s tím, co mám. To mi stačí,“ řekl na závěr padesátiletý bývalý fotbalista. Škoda jen, že si to všechno neuvědomil dřív. Mohl si žít jako král.