Nejlepší český šachista David Navara to napsal po jejím skonu jasně: „Milá, přátelská, statečná, optimistická. V tom se od ní můžeme učit. Čest její památce.“
Atletika nebo šachy? To byl hlavní kvíz, který musela v mládí Soňa Pertlová rozlousknout. Oba sporty, tedy jestli je to pro šachy ten správný výraz, jí šly totiž náramně. Atletické vlohy zdědila dle webu Lidovky po mamince, šachy ji zas učil dědeček. A když v roce zvítězila na mistrovství republiky dívek do dvanácti let a k tomu postupem času přidala tituly v dalších mládežnických kategoriích, bylo rozhodnuto.
Pertlová získala titul mezinárodní mistryně
Její pokrok nepolevoval. Jako osmnáctiletá získala v roce 2006 na mistrovství republiky žen stříbrnou příčku, což byla naprostá bomba. O dva roky později vybojovala dle rešerše redakce SportyŽivě titul mezinárodní mistryně a startovala na šachové olympiádě družstev v Drážďanech, kde ze šesti partií vyhrála čtyři. To už věděla, že má rakovinu. Nastoupila na chemoterapii a mimo šachový stůl byla necelý rok.
Po odražení prvního náporu zákeřné choroby včetně vyoperování nádoru se dle informací serveru Lidovky šachistka opět vrhla na studium i na šachy. V roce 2009 na mistrovství Evropy družstev v Novém Sadu báječným výkonem přispěla k pátému až sedmému místu, což je historicky nejlepší umístění českých šachistek. Pertlová tam získala velmistrovskou normu, tedy první ze tří kroků pro dosažení titulu velmistryně.
Na turnaji ochrnula
Na podzim roku 2010 vyjela Pertlová s dalšími šachisty na turnaj do Chorvatska, který se hrál na ostrově Brač. Před závěrem turnaje měla ovšem zdravotní komplikace a nečekaně ochrnula. Z nemocnice ve Splitu se pak jejím rodičům podařilo zajistit letadlo na převoz zpátky do Čech, kde musela zůstat hospitalizovaná. Na Vánoce téhož roku napsala na svůj blog na webu Pražské šachové společnosti zprávu, která leccos naznačovala.
Věděla, že umírá. „Lidé se pořád za něčím honí. Odkládají záležitosti, které by jim i jejím protějškům udělaly radost. Jednou však může nastat okamžik, kdy všechny ty naplánované věci, na něž se těšili, již nemůžou splnit. Pak si teprve uvědomí, jak pošetilá je honba za prací, penězi, mocí apod. A jak vzácný je čas,“ napsala šachistka, která svůj boj se zákeřnou nemocí prohrála v květnu roku 2011.