Podraz na komunisty se mu vyplatil. Matějovský utekl z letadla na Kubu se dvěma dolary a stal se legendou NHL

V roce 1980 nastoupil jednadvacetiletý prodavač z Československa do letadla mířícího na Kubu. V kapse měl dva dolary, kapesné od Čedoku, které mělo stačit na kávu při mezipřistání. Z toho mezipřistání v Montrealu se ale nikdy nevrátil. Místo pláže v Havaně si vybral kanadský azylový úřad, kuchyňskou zástěru a cestu, na jejímž konci stojí přes třicet let práce v srdci severoamerického hokeje. Ne jako hráč. Jako reportér, insider a člověk, bez kterého si montrealské hokejové prostředí nedokáže představit jediný velký zápas.

Dva pokusy o útěk

Matějovský neodcházel impulzivně. Před kubánským plánem existoval ještě jeden pokus, přes Kypr. Ten ztroskotal na zadrženém pasu a panice. Návrat do Československa znamenal návrat ke špatnému politickému posudku, zavřeným dveřím na vysokou školu a práci za pultem.

Druhý plán byl promyšlenější. Matějovský zjistil, že charterové lety Čedoku na Kubu vedou přes Montreal. Koupil si zájezd. V hlavě měl jedinou myšlenku: při mezipřistání vystoupit a nepokračovat dál. Jenže rozhodnutí, které zní jednoduše na papíře, vypadá jinak na letištní ploše. Sám později popsal, že dlouho váhal, stál a přešlapoval jako na mostě mezi dvěma životy. Nakonec se přidal k dalšímu cestujícímu, který se rozběhl směrem k policii, a požádal o azyl.

Elektrický kamion MAN ujel 30 000 km a náklady oproti naftě byly téměř třetinové. Firma zveřejnila přesná čísla z reálného provozu

AutoŽivě.cz

Právě teď

Československý režim klasifikoval takový odchod jako trestný čin „opuštění republiky“ podle § 109. Hrozilo až pět let vězení a propadnutí majetku. V Archivu bezpečnostních složek je k Matějovského jménu (narozen 2. dubna 1959) evidován vyšetřovací spis StB z roku 1981. Rodiče, kteří o plánu nevěděli, dostali podle jeho slov „pěkně zatopeno“. StB je navštívila. Podrobnosti o dalších sankcích vůči rodině veřejné zdroje neuvádějí.

Od jablka za dva dolary ke kameře u střídačky

První ráno v Kanadě si za své dva dolary koupil jablko a mléko. Sám vzpomínal, že i žebrák na montrealské ulici měl víc peněz než on. Kanadské úřady mu po udělení azylu poskytly základní vybavení, ubytování a 300 dolarů podpory. Práci našel rychle, nejdřív v kuchyni, pak jako číšník.

Hokej přišel až na konci osmdesátých let. Matějovský začal psát o NHL a postupně si budoval kontakty, které civilista bez hráčského jména obvykle nezíská. V devadesátých letech navázal spolupráci s televizí Nova a pořadem Power Play. Od roku 1994, kdy se už mohl vracet do Česka, fungoval jako most mezi severoamerickým hokejem a českými médii.

Dnes dodává rozhovory, reportáže a zákulisní materiál pro více než dvacet televizních stanic a online médií ve třinácti zemích. Švýcarský portál Watson ho v roce 2023 popsal jako reportéra, který se v prostředí NHL pohybuje víc než kdokoli jiný.

Legenda jiného druhu

Když se řekne „legenda NHL“, většina lidí si představí hráče se Stanley Cupem. Václav Nedomanský utekl zpoza železné opony jako první hokejista, který zamířil za profesionální kariérou v Severní Americe. Petr Klíma po emigraci odehrál 786 zápasů, nastřílel 313 gólů a pohár skutečně zvedl nad hlavu. Matějovský neodehrál ani jeden.

Jeho legenda je jiná. Spočívá v tom, že člověk bez hráčského CV, bez konexí a bez jazyka (v Montrealu se mluví francouzsky) pronikl do prostředí, které si své brány hlídá. Oficiální NHL.com/cs ho uvádí jako montrealského spolupracovníka, který redakci pomáhá se správnou výslovností českých a slovenských jmen. Je to drobný detail, ale vypovídající: liga ho potřebuje ne proto, že by střílel góly, ale proto, že zná oba světy, ten za oceánem i ten, odkud přišel.

V aktuálním dílu pořadu Legendy ledu na TN z 1. září 2026 Matějovský popisuje, jak ho Sidney Crosby zarazil otázkou, proč spolu nemají společnou fotku. Hvězdy NHL ho znají jménem. To se za třicet let stane, když člověk stojí u střídačky častěji než většina trenérů.

Co zůstalo doma

Emigrace v roce 1980 znamenala rozhodnutí, které nešlo vzít zpět. Matějovský věděl, že možná nikdy neuvidí rodiče ani bratra. Čtrnáct let trvalo, než se mohl vrátit. Když v roce 1994 poprvé přistál v Praze, nebyl to návrat domů v sentimentálním smyslu, byl to začátek nové pracovní kapitoly, tentokrát s českou adresou na vizitce vedle té montrealské.

Dcera Laura vyrostla v Kanadě. Matějovský si v Montrealu vybudoval život, který by si jednadvacetiletý prodavač se špatným kádrovým posudkem nedokázal představit. A přesto se v každém rozhovoru vrací k momentu na letišti, kdy stál a nevěděl, jestli udělá krok dopředu, nebo nastoupí zpátky do letadla.

Ten krok nakonec udělal. Se dvěma dolary, bez zpáteční letenky a bez jediné záruky, že to k něčemu povede.