Česká lyžařka, která před devatenácti měsíci nemohla mluvit ani pohnout levou polovinou těla, zvládla výstup na jeden z nejstrmějších českých hradů.
Koncem srpna 2026 se na sociálních sítích objevily snímky, které by bez kontextu vypadaly jako obyčejný výletní den. Tereza Nová stojí u zříceniny hradu Trosky v Českém ráji, za zády věže Baba a Panna. Jenže kdo sledoval její cestu od 24. ledna 2025, ví, že každý schod na tom kopci má váhu. Ten den v Garmisch-Partenkirchenu při druhém tréninku sjezdu Světového poháru na sjezdovce Kandahar upadla tak těžce, že vrtulník mířil rovnou na kliniku v Murnau a lékaři ji po operaci mozku uvedli do umělého spánku. Diagnóza zněla: těžké traumatické poranění mozku s krvácením, poranění krční cévy, zlomeniny v oblasti očnice. Devatenáct měsíců poté stojí na místě, kam se podle Národního památkového ústavu nedostane ani vozíčkář, cesta je příliš strmá, terén členitý a k vyhlídkám vedou desítky schodů.
Od nehybnosti k prvním slovům
Když koncem února 2025 sanitka převezla Novou z Německa do pražského Motola, její stav byl zdrcující. Nemluvila. Sama si nesedla. Pravou rukou a nohou hýbala, levá polovina těla zůstávala nepohyblivá. Lékaři v Murnau ji udržovali v umělém spánku zhruba čtyři týdny (od pádu 24. ledna do převozu 20. února), než se podařilo stabilizovat otok mozku a krvácení. Některá média později psala o dvou týdnech, ale oficiální časová osa Svazu lyžařů ČR ukazuje delší období.
V dubnu 2025 přišel první viditelný zlom. Tereza začala mluvit. Psala krátké zprávy. „Makám, abych mohla znovu chodit a pak popřípadě lyžovat,“ řekla pro ČT sport. Levá polovina těla ale zůstávala nehybná a před ní stála ještě dlouhá řada zákroků. Do léta 2025 podstoupila šest operací, tři v Murnau, tři v Motole. Mezi nimi i vyjmutí implantátu kvůli infekci, revizní zákrok po krvácení pod implantátem a během umělého spánku v Německu navíc odebrání žlučníku. Podle Blesku ji na podzim 2025 čekala ještě sedmá operace, její přesný charakter ale veřejné primární zdroje neupřesňují.
Kladruby: pět hodin denně za sto padesát metrů
Rehabilitační ústav Kladruby se stal jejím druhým domovem. Režim tam vypadal takto: pět až šest hodin denně, fyzioterapie, logopedie, nácvik soběstačnosti. Po infekci implantátu musela nosit ochrannou helmu. Chodila s hůlkou, zvládla asi sto padesát metrů. Schody ano, ale jen s přidržením. Levá končetina zůstávala částečně necitlivá, při chůzi ji stahovala na stranu.
Cesta mezi nemocnicemi nebyla přímočará. Z Motola na ARO, pak na rehabilitaci, pak na neurochirurgii. Začátkem května 2025 první pokus o přesun do Kladrub, po týdnu návrat do Motola kvůli komplikaci. Teprve na konci května definitivní přesun. Spoluhráči z alpského týmu ji v červnu 2025 navštívili a viděli ženu, která se učí znovu fungovat v základních situacích.
Za celou dobu vynesla veřejná sbírka nadačního fondu svazu téměř 2,8 milionu korun. Částka sama o sobě vypovídá o tom, jak náročná a dlouhá rehabilitace po těžkém poranění mozku je, a jak daleko má od standardní sportovní rekonvalescence.
Lyže na zahradě a pak Trosky
V zimě 2025/26 se Nová poprvé od nehody postavila na lyže. Na zahradě, s dohledem partnera Ondřeje Berndta. „Doufám, že už brzy budu moci jezdit sama,“ řekla v červnu 2026 na akci Král bílé stopy, kde si osobně převzala šek ze sbírky. Vrací se ke sportovním aktivitám, ale opatrně a pod kontrolou.
A pak přišly Trosky. Pro zdravého turistu patnáct minut strmého stoupání. Pro pacientku po těžkém poranění mozku, která ještě rok předtím ušla s holí sto padesát metrů po rovině, je to test rovnováhy, koordinace, síly i vytrvalosti na zcela jiné úrovni. Nezpevněný povrch, prudké stoupání, množství schodů. Nejde o symbolickou procházku, ale o měřitelný rehabilitační milník.
Následky těžkého zranění podle dostupných informací přetrvávají. Ale kontrast s únorem 2025, kdy nemluvila a nehýbala polovinou těla, je obrovský.
Návrat na závodní svah? Otevřená otázka
Před úrazem jela Nová v Garmischi svůj vůbec první Světový pohár. Čekala na první body. Českou ženskou alpskou elitu dnes tvoří Ester Ledecká, Martina Dubovská a Barbora Nováková. Pro sezonu 2025/26 svaz uvedl, že Tereza zůstává členkou reprezentace, ale do závodů nezasáhne. V květnu 2026, při oznámení složení družstev pro sezonu 2026/27, už mezi aktivními závodnicemi nefiguruje.
Lyžování je její motivace, ne potvrzený plán. Žádný veřejný lékařský výrok nehovoří o návratu do Světového poháru. Realisticky je to dnes otevřená hypotéza, ne prognóza.
Její případ ale rezonuje i v širší debatě o bezpečnosti závodního lyžování. Kritický moment nenastal v závodě, ale v tréninku. FIS od sezony 2024/25 zavedla povinné airbagy pro sjezd a super-G, schválila audity tréninkových tratí a zpřísnila protokoly i mimo závodní den. Pravidla přitom výslovně připomínají, že helmy neposkytují absolutní ochranu. Příběh Terezy Nové je konkrétním důvodem, proč se debata netýká jen vybavení, ale i nastavení tratí a celé kultury bezpečnosti.
Devatenáct měsíců od chvíle, kdy ležela v umělém spánku na klinice v Murnau, stojí Tereza Nová na schodech hradu Trosky. Není to konec cesty. Ale je to důkaz, jak daleko už došla.
