Oštěpařka Ogrodníková: Neběžím, kostrbaté nohy, pořád se s tím peru. Na ME chce atakovat šedesátku

Sobotní podvečer 26. července v plzeňském sektoru nepřinesl drama o zlato, ale o příběh. Nikol Tabačková vyhrála výkonem 57,76 metru, za ní dohodila Martina Píšová na 57,50. A Ogrodníková? Bronz, jedenáctá oštěpařská medaile z domácího šampionátu, ale výkon, který ji samu netěší. „Nemám nadělané nohy, vlastně neběžím, otvírám to,“ popsala pro iROZHLAS stav, se kterým se pere už celou sezonu. Problém není v paži. Problém je v tom, co se děje předtím, než oštěp opustí ruku.

Rozběh, který nefunguje

Oštěpařský rozběh je přesně poskládaná sekvence kroků, kde poslední metry rozhodují o všem: o úhlu, rychlosti, přenosu energie. Ogrodníková otevřeně říká, že právě tady ztrácí. Její tělo se v závěru rozběhu „otvírá“ příliš brzy, rytmus posledních kroků je rozbitý a místo plynulé akcelerace do odhodu přichází kostrbaté přešlapování.

K technickým potížím se přidal zdravotní zádrhel. Celý týden před MČR byla nachlazená, kašlala a na start přišla, jak sama řekla, „vyplivlejší než normálně“. Držela se, „aby nelehla“. Výsledek 55,65 metru v tomto světle není kolaps, ale logický důsledek dvou problémů naráz.

Sezona jako horská dráha

Čísla letošního roku vyprávějí příběh o jednom výjimečném dni a čtyřech průměrných:

Rozpětí mezi nejlepším a nejhorším hodem činí přes šest metrů. To je u oštěpařky s osobním rekordem 67,40 metru a olympijským bronzem z Paříže hodně. Sama sezonu shrnuje jako „pořád nahoru a dolů“. Problém není v tom, že by maximum chybělo: 59,87 z Odložilova memoriálu je jen třináct centimetrů od vysněné šedesátky. Problém je stabilita. Ogrodníková nedokáže zopakovat dobrý den na povel.

Kontext pomáhá: jde o první plnou sezonu po mateřské pauze. Na jaře popisovala chybějící sílu v rameni, potřebu zpevnit střed těla a horší regeneraci. Návrat na nejvyšší úroveň po porodu není sprint, je to maraton, a Ogrodníková je teprve v jeho polovině.

Co znamená šedesátka v evropském poli

Ogrodníková chce v Birminghamu „hezký výkon začínající třeba šedesátkou“. Realistické? Ano. Podle startlistu Zlaté tretry ale i nedostatečné na medaili. Podívejme se na letošní sezonní maxima klíčových evropských soupeřek:

• Adriana Villagošová (Srbsko) – 63,64 m
• Maria Andrejczyková (Polsko) – 62,78 m
• Nikol Tabačková (Česko) – 61,44 m
• Sara Kolaková (Chorvatsko) – 61,42 m
• Petra Sičaková (Česko) – 60,98 m

Na Villagošovou ztrácí Ogrodníková bezmála čtyři metry, na bronzovou zónu kolem 61,40 metru zhruba metr a půl. Pro srovnání: bronz na posledním ME v Římě 2024 měl hodnotu 63,50 metru. Šedesátka by tedy byla signálem zlepšující se formy a solidním finálovým výkonem, ne automatickou vstupenkou na stupně.

Ostrý kvalifikační limit European Athletics pro ženský oštěp je 60,80 metru, ten Ogrodníková nesplnila. Start v Birminghamu drží přes evropský žebříček, kde figuruje na 17. pozici z třiceti postupujících. Finální schválení české nominace bylo naplánováno na 28. července.

Mondo a naděje posledních tří týdnů

Jeden faktor ještě Ogrodníková nezkoušela: povrch. V Birminghamu ji čeká mondo, špičkový syntetický atletický povrch, který World Athletics popisuje jako materiál s výrazným návratem energie a kratším kontaktem nohy s podložkou. Právě proto od něj atletka očekává, že jí „zrychlí nohy“, tedy přesně to, co jí v rozběhu celou sezonu chybí.

Kvalifikace oštěpařek je na programu 14. srpna, finále o den později ve 20:01 místního času. Od plzeňského bronzu má Ogrodníková devatenáct dní na to, aby doléčila nachlazení, srovnala rytmus rozběhu a našla ten jeden dobrý den. Velká přestavba techniky v takovém horizontu nepřichází v úvahu. Jde o doladění posledních kroků, o pocit, že nohy běží a tělo se neotevírá předčasně.

Co rozhodne v Birminghamu

Ogrodníková má v kariéře dost momentů, kdy předvedla nejlepší výkon právě na velkém šampionátu; pařížský bronz je toho nejčerstvějším důkazem. Zkušenost s finálovou atmosférou je deviza, kterou čísla ze sezony nezachytí. Zároveň ale platí, že letošní křivka 53–59–55–58–55 ukazuje atletku, která hledá konstantu a zatím ji nenašla.

Šedesátka je pro ni dosažitelná. Stačí zopakovat to, co předvedla 1. června na Odložilovi, a přidat třináct centimetrů. Jenže právě ta opakovatelnost je letos její největší slabina, a v Birminghamu dostane na její vyřešení šest pokusů.