Na Dolní Moravě nedala Eva Adamczyková nikomu šanci a brala zlato. Sbírku olympijských medailí pak vyvětrala v restauraci u kuchaře Punčocháře.
Stříbrem z Milána zkompletovala Eva Adamczyková olympijskou sbírku medailí. Před pár dny si všechny tři pověsila na krk a přijala pozvání do restaurace U Matěje k známému šéfkuchaři Janu Punčochářovi, kde s nimi pěkně křepčila. Přítomní se tak na malé party mohli pokochat zlatem ze Soči, bronzem z Pchjongčchangu a nejčerstvějším přírůstkem z Itálie. Zatímco ty první získala jako bezdětná, tu poslední už si na krk pověsila jako maminka syna Kryštofa.
Titul po 11 letech
O to je medaile cennější. Skloubit mateřství a návrat do světové formy za tak krátkou chvíli, nebylo vůbec nic jednoduché. Eva se navíc dlouho rozhodovala, jestli se na snowboard vůbec ještě někdy vrátí. A teď vynaloženého úsilí podle SportyŽivě vůbec nelituje. A nechybělo mnoho a placka mohla být i zlatá. „Je to úžasný. Samozřejmě ta zlatá byla kousíček, 4 setiny sekundy,“ kroutila očima po závodě.
„Udělala jsem prostě chybu, takže si zasloužím stříbrnou medaili,“ sportovně uznala Adamczyková, která si o víkendu dojela pro nejcennější medaili na Mistrovství České republiky, které se konalo v takřka komorní atmosféře na Dolní Moravě. „Domácí šampionát jsem vyhrála po jedenácti letech, takže dva nejdůležitější závody mám za sebou,“ usmívala se na tiskovce Eva, čímž narážela i na zlato z Itálie.
Adamczyková dala přednost rodině
V dalších dnech si naordinovala volno, a to i přesto, že olympijskou sezonu chce dojet. Vynechá jen nadcházející Světový pohár v tureckém Erzurumu. Svěřenkyně kouče Marka Jelínka se objeví až na závěrečných dvou dílech seriálu v rakouském Montafonu a kanadském Mt. St. Anne. Víceméně o tom, že do Turecka nepojede už měla jasno v lednu. Dala tentokrát přednost rodině.
Navíc turecké lyžařské středisko leží zhruba 150 km vzdušnou čarou od Íránu, na který útočí americké a izraelské vzdušné síly. Absence přesto některé překvapila a spojují ji s definitivním koncem její kariéry. Tyhle vrátka si nechává otevřené, stejně jako tomu bylo před olympiádou. „Ještě nebyl čas to doma probrat. Po návratu z Livigna začal Marek pracovat, a tak se doma víceméně míjíme. Na Dolní Moravě mi s malým pomáhala ségra, Marek zůstal v Praze, a tak rozhodnutí odsouváme na dobu po sezoně,“ uvedla Adamczyková.
Co říkáte na to, co se povedlo Adamczykové? Napište nám svůj názor do komentářů
PŘEČTENÍ: 4190
PŘEČTENÍ: 8910
