Sprinterka Nikola Bendová na mistrovství republiky v Plzni veřejně smetla novou příručku EBU pro snímání ženské atletiky. Její slova rozdělila českou sportovní veřejnost.
Konec července, Plzeň, republikový šampionát. Nikola Bendová doběhne sprint, sundá startovní bloky a před novináři iSportu pronese větu, která obletí česká média: „Můj zadek už viděla celá Česká republika.“ Devětadvacetiletá sprinterka USK Praha, reprezentantka na stovce a dvoustovce, tím reaguje na doporučení Evropské vysílací unie, která v červnu vydala 23stránkový manuál pro televizní režie přenosů ženské atletiky. Bendová ho shodila jednou větou navíc: „Za chvíli nám dají skafandry.“
Co vlastně EBU vydala
Příručka s názvem Raising the Bar se na webu EBU objevila 8. června 2026, tisková zpráva následovala o tři dny později. Nejde o seznam zákazů, jak to část médií zjednodušila. Jde o obrazový manuál, který pro každou disciplínu rozlišuje „pozitivní“ a „negativní“ kamerové pozice:
- Skok o tyči a skok vysoký: Boční a širší technické úhly místo podhledů zezadu při přeletu laťky.
- Horizontální skoky: Záběr na rozběh a odraz z boku, ne těsný detail na dopad zezadu.
- Běhy: Emoce v obličeji po doběhu, ne zpomalená opakovačka izolující partie těla bez sportovní informace.
- Rozcvičení: Omezení kamer v prostorech, kde se atletky připravují mimo soutěžní plochu.
EBU sama zdůrazňuje, že nejdůstojnější záběry jsou zároveň technicky nejlepší, protože ukazují techniku, sílu, emoci. Kompromitující úhly podle ní nepřidávají nic, co by divák potřeboval k pochopení výkonu.
Proč příručka vznikla, a kdo za ní stojí
Na vzniku se podílely tři atletky s mezinárodním jménem: britská tyčkařka Holly Bradshawová, srbská dálkařka Ivana Španovićová a chorvatská výškařka Blanka Vlašićová. Bradshawová veřejně popsala, jak se zpomalené záběry z jejích skoků šířily na sociálních sítích jako virální klipy bez jakéhokoli sportovního kontextu, jen tělo v bezmocné pozici, komentáře pod nimi urážlivé. Španovićová mluvila o tom, že se závodnice někdy soustředí víc na pozici kamer než na vlastní výkon. Rozptylování, nekomfort, dopad na psychiku.
Tohle není abstraktní debata o morálce. Je to spor o to, kde končí sportovní informace a kde začíná obraz, který žije dál hlavně jako ponižující klip na internetu.
Česká reakce: mezi odmítnutím a lhostejností
Bendová je v českých médiích zdaleka nejhlasitější odpůrkyní. Další sprinterka Lurdes Gloria Manuel k tématu jen poznamenala, že se to v její tréninkové skupině „extra neřeší“ a že jde spíš o příručku než o zákaz. Širší odpor českých atletek jsme v rešerši nepotvrdili, spíš ticho, případně nezájem.
Česká televize, aktivní člen EBU a významný producent atletických přenosů, téma otevřela ve svém podcastu Fokus, kde o doporučeních diskutoval komentátor Michal Dusík. Na samotném mistrovství republiky v Plzni se ale podle reportáží iSportu žádná viditelná změna v kamerovém pokrytí neprojevila. Příručka zatím v české praxi působí spíš jako kulturní spor o interpretaci než jako převrat v obraze.
Kde leží skutečná hranice
Spor nestojí na otázce, zda ženské tělo ve sportu ukazovat. Atletky závodí v dresech, které odpovídají biomechanickým nárokům disciplíny, to nikdo nezpochybňuje, Bendová nejméně ze všech. Hranice leží jinde: mezi záběrem, který vysvětluje techniku nebo zachycuje emoci, a záběrem, který izoluje intimní partie těla v bezmocné pozici bez jediné sportovní informace.
EBU tvrdí, že tuhle hranici lze dodržet bez ztráty vizuální kvality i příběhu. Bendová to čte jako přehnanost. Obě strany mají kus pravdy, jenže jen jedna z nich musí žít s tím, co se s těmi záběry děje potom.
Bradshawová a Španovićová vědí, jak vypadá komentářová sekce pod zpomaleným klipem z jejich skoku. Bendová se rozhodla, že ji to trápit nebude. Obojí je legitimní postoj. Příručka EBU ale nevznikla kvůli těm, kterým to nevadí.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 7296
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 6360
