Muži se dva dny marně trápili s motorem, Věra Čáslavská vzala nářadí a za chvíli naskočil. Deset let po její smrti dcera Radka líčí matku, kterou nezlomil ani režim.
Motor nechtěl běžet. „Někdo z mužských“, jak to Radka Čáslavská popisuje, se s ním pral dva dny a nic. Pak přišla její matka, sedminásobná olympijská vítězka, sáhla po nářadí a během chvíle bylo hotovo. Jaká závada to byla, si dcera v rozhovoru pro iSport k desátému výročí matčina úmrtí nepamatuje. Pamatuje si ale reakci okolí. Věra Čáslavská spravila televizi, opravila auto, držela krok s novými technologiemi, malovala velká olejová plátna a psala knihy. „Chlapi z ní měli trauma,“ shrnuje Radka s úsměvem. Nemyslí to doslova. Myslí tím ženu, která uměla všechno. Po roce 1968 se ukázalo, že tahle vlastnost má i tvrdší podobu: nenechala se ohnout.
Holka do pohody i nepohody
Rozhovor, který vyšel 30. srpna 2026, tedy přesně deset let po smrti Čáslavské, není oslavný medailon. Radka v něm mluví o matce jako o „parťačce“. Chybí jí v obyčejných věcech, ne na stupních vítězů. Popisuje ji jako „holku do pohody i nepohody“: energickou, vtipnou, dobrodružnou, s citem pro spravedlnost a s pokorou, která u slávy takového formátu není samozřejmostí.
Společně jezdily na výlety a spaly pod širákem, jen aby mohly pozorovat hvězdy. Humor podle dcery uměla Čáslavská obrátit i na vážné věci, což se jí v životě hodilo víc, než by si kdo přál.
Z rozhovoru vystupují i méně známé příběhy. Čáslavská vozila děti z Jedličkova ústavu ve své malé oranžové Škodě 120. Blízký vztah měla s Mirkou, dívkou narozenou bez rukou a nohou. A literární talent jí kdysi přiznal Ota Pavel, který se v psaní o sportovcích vyznal jako málokdo.
Psaní ji provázelo do konce. Podle Radky chtěla Čáslavská napsat novou knihu, ve které by své myšlenky a pocity vyslovila „svými slovy“. Nestihla to. Už dříve se přitom chystala upravit a znovu vydat svou Cestu na Olymp, kterou normalizační cenzura citelně prořezala. Z textu tehdy zmizely vlastenecky laděné pasáže i závěrečná věta o tom, že „nejde jen o mne“. Podle nás je právě tahle škrtnutá věta nejpřesnějším klíčem k tomu, proč režim Čáslavskou tolik dráždil.
Podpis, který neodvolala
V roce 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov. Sama později v pořadu Hyde Park Civilizace vyprávěla, že ji ovlivnilo Pražské jaro a text si přečetla dvakrát. Teprve po důkladném čtení se rozhodla, že se pod něj podepíše. Celou výpověď lze dohledat na webu ČT24.
Pak přišlo Mexiko: čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile, svatba, která obletěla svět, a tiché sklopení hlavy při sovětské hymně. Doma se z královny her stal problém.
Následovala předvolání na ministerstvo vnitra a výslechy StB. Režim chtěl jediné: aby podpis odvolala. Vyhrožoval, že ji nepustí do zahraničí, a později jí zavřel cestu ke sportu. Když bylo jasné, že „po zlém to nepůjde“, zkusil to po dobrém. Nabídl kompromis v podobě rozhovoru pro Rudé právo, který měl naznačit, že okupaci přijala jako „bratrskou pomoc“. Ani to nevyšlo.
Cena byla vysoká. V roce 1971 ji vyloučili z Československého svazu tělesné výchovy. Práci nesehnala a vydělávala si úklidem domů. I to jí nakonec zakázali, protože hrozilo, že ji při tom vyfotí zahraniční novinář. Nejslavnější československá sportovkyně tak nesměla ani uklízet.
Radka to dnes shrnuje stručně: podpis by matka „nikdy“ neodvolala, protože by šla proti vlastnímu přesvědčení. Mluví o rovné páteři a celoživotní statečnosti. Tady se domácí historka s motorem a příběh normalizace potkávají. Stejná žena, která se nenechala odbýt nefunkčním strojem, se nenechala odbýt ani státní mocí.
Socha, výstava a centrum zatím na papíře
Paměť na Čáslavskou má v Česku několik podob. Nejviditelnější je socha Davida Černého Pocta Věře. Sedm a půl tuny nerezové oceli, přes devět metrů výšky, tři gymnastické postavy v barvách trikolóry, které se díky elektrickým pohonům a kardanovému mechanismu pohybují. Poprvé ji lidé viděli 26. července 2024 v pařížském parku La Villette před Českým domem. Po olympiádě se podle Českého olympijského výboru vrátila do Prahy, na Kampu nedaleko Tyršova domu. U ní se Radka fotila i pro výroční rozhovor.
Socha má zvláštní rodokmen. Podle Černého ji chtěla sama Čáslavská pro olympiádu v Tokiu a kvůli tomu dokonce napsala japonskému císaři. Její nemoc a pak pandemie plány zastavily. Do Japonska se tak socha nedostala, i když si tam Čáslavskou po třech zlatých z roku 1964 podle dcery „přivlastnili“ a dodnes si jí váží víc pro postoj než pro medaile.
Skromněji, ale osobněji vzpomínaly Černošice. Výstava Věra Čáslavská pro Černošice, Černošice pro Věru Čáslavskou měla vernisáž 12. srpna 2026 v Komunitním centru MaNa a byla otevřená i o následujícím víkendu.
Třetí podoba paměti zatím existuje hlavně ve slovech. Premiér Andrej Babiš 25. února 2026 ve videu na Instagramu oznámil, že ministerstvo vnitra začne projektovat Národní tréninkové centrum Věry Čáslavské. Místo je podle něj k dispozici, peníze ministerstvo najde a projektová dokumentace má trvat zhruba rok. Kde přesně centrum vyroste a kdy bude hotové, neřekl. Záměr se přitom táhne asi deset let. Dřívější plán počítal se zhruba 400 miliony korun a ve Stromovce narazil na nutnost změnit územní plán, na nesouhlas Prahy 6, Prahy 7 i pražského IPR a na záplavové území. Radku Babišův slib podle jejích slov překvapil. Dokud nebude jasné místo a termín, jde podle nás o politický příslib, ne o stavbu.
Gymnastika, která už nezná desítky
Radka Čáslavská nezastírá, že sport její matky se v Česku ocitl „v ústraní“. Pozornost médií i fanoušků podle ní pohlcuje fotbal a hokej, přestože gymnastika je základem všech sportů. Čísla jí dávají za pravdu. Na olympiádě v Paříži měla česká sportovní gymnastika jedinou zástupkyni, Soňu Artamonovou, která při své olympijské premiéře nepostoupila z kvalifikace.
Proměnil se i samotný sport. Podle Radky je dnešní gymnastika „úplně něco jiného“. Vládne obtížnost, zatímco taneční prvky, lehkost a ladnost, tedy to, čím Čáslavská okouzlila Tokio i Mexiko, ustoupily do pozadí. Jiná jsou i nářadí. Odpovídá tomu vývoj pravidel. Od roku 2006 se známka skládá ze součtu obtížnosti a provedení a dokonalá desítka zmizela. Aktuální podobu bodování pro cyklus 2025 až 2028 průběžně upravují pravidla Mezinárodní gymnastické federace.
Co s tím mají dělat rodiče? Radčina rada je prostá: uvědomit si, jak důležitý je pohyb, a děti k němu vést. Nemusí jít hned o závodní gymnastiku, stačí pravidelný a všestranný pohyb a radost z něj. Kdo chce Čáslavskou poznat blíž, může sáhnout po autorizovaném životopisu Pavla Kosatíka Věra Čáslavská: Život na Olympu nebo hledat dokument Olgy Sommerové Věra 68. Na webu České televize ho kvůli chybějícím internetovým právům přehrát nelze, objevuje se ale v reprízách a na projekcích.
Poslední den života, 30. srpna 2016, jela Čáslavská po více než roce boje s rakovinou slinivky na prohlídku do IKEMu. Už tam zůstala a večer v 21:55 zemřela. Po ženě, která uměla opravit motor i odmítnout režim, dnes zbývá pohyblivá ocelová socha na Kampě, nedopsaná kniha a věta, kterou jí kdysi cenzura vyškrtla: „nejde jen o mne“.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9604
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 2504
