Dvaadvacetiletá Maňasová překonala 45 let starý rekord Kratochvílové, navzdory kritice veřejnosti

Karolína Maňasová přijela 4. června 2026 do rakouského St. Pöltenu na Memoriál Liese Prokopové jako sprinterka, které část atletického světa stále nevěřila. Drobná, s kratší pravou nohou a dysplazií kyčlí, ji od zápisu 11,09 Jarmily Kratochvílové z bratislavského závodu 6. června 1981 dělily v tu chvíli dvě setiny a čtyři a půl dekády. V rozběhu zaběhla 11,08, a rekord padl poprvé. O pár hodin později ve finále hodiny přetočila na 11,01. Dva dny před přesným pětačtyřicetiletým výročím starého zápisu se česká atletika probudila do jiné éry.

Od dvanácti sekund k národnímu rekordu

Když trenér Ivo Pištěk v roce 2022 přebíral tehdy osmnáctiletou atletku ze SSK Vítkovice, běhala stovku za dvanáct sekund a fyzicky byla, jeho slovy, „velmi slabá“. Předtím prošla Krajskou atletickou akademií, odkud si odnesla nálepky tvrdohlavé a neukázněné závodnice. Pištěk trénink překopal od základů: zpevnění středu těla, videoanalýza techniky, práce na dopnutí nohy při odrazu a systematický rozvoj startů.

Výsledky přišly rychle. Sezonní maxima na stovce kreslí křivku, která zpětně vypadá skoro nevyhnutelně:

• 2023 – 11,26
• 2024 – 11,11 (semifinále OH v Paříži)
• 2025 – 11,20 (titul mistryně Evropy do 23 let v Bergenu, finále proti protivětru v 11,30)
• 2026 – 11,01 (národní rekord, St. Pölten)

Rok 2025 mohl vypadat jako stagnace, sezonní maximum o devět setin horší než předchozí léto. Jenže Bergen přinesl evropské zlato a v zimní sezoně 2025/2026 Maňasová posunula české rekordy na 50 i 60 metrů. Červnový průlom v St. Pöltenu nebyl náhodný výstřel. Byl to první venkovní start sezony atletky, která už měsíce běhala na jiné úrovni.

Sprinterka, která „nevypadá jako sprinterka“

Pochybnosti kolem Maňasové nikdy nebyly abstraktní. Měly konkrétní podobu: je příliš drobná, nemá postavu klasické sprinterky, zdravotní asymetrie ji limituje. Sama v rozhovoru pro iROZHLAS mluvila o dysplazii kyčlí a kratší pravé noze jako o faktech, se kterými pracuje, ne jako o výmluvách.

Pištěk na to má vlastní odpověď. Tvrdí, že její starty patří mezi tři nejlepší na světě, možná jsou úplně nejlepší. A že na to, jak je „konstrukčně slaboučká“, má potenciál na časy hluboko pod jedenáct sekund. Zní to jako trenérská hyperbola. Jenže čísla mu dávají za pravdu: z dvanácti sekund na 11,01 za čtyři roky je progres, který v českém ženském sprintu nemá obdobu.

Maňasová sama popisuje svůj přístup jednoduše: rozhodla se „jet po své ose“ a věřit trenérovi. Jako inspiraci uváděla i Tupaca Shakura, který podle ní „nenechal na sebe dolehnout tlak“. V aktuálních rozhovorech přiznává, že větší tlak si vytváří sama než okolí.

Co říkají čísla ve světovém kontextu

Čas 11,01 zní impozantně v českém měřítku. Jak ale obstojí v globální konkurenci? V den rekordu se Maňasová podle Atletika.cz vyšvihla do čela evropských tabulek sezony 2026. Na světových tabulkách World Athletics je s 11,01 děleně pětatřicátá, ve světovém rankingu čtyřicátá.

To je důležité rozlišení. Evropská špička: ano, jednoznačně. Světová medailová úroveň: ještě ne. Přímý kvalifikační limit pro mistrovství světa 2027 v Pekingu činí 10,96, takže rekordních 11,01 samo o sobě nestačí. Zhruba šedesát procent startovního pole se ale doplňuje přes ranking a čtyřicáté místo na světě dává Maňasové realistickou šanci na start. Limit pro ME 2026 v Birminghamu splnila už rozběhovým časem 11,08.

Největší posun roku 2026: doběhnout až do cíle

Pištěk v rozhovorech po rekordu zdůrazňoval jednu věc: největší tréninkový posun letošní sezony spočívá v rychlostní a tempové vytrvalosti. Maňasová vždycky excelovala ve startu a v první fázi závodu. Problém býval závěr, posledních třicet metrů, kde ji svalově silnější soupeřky přebíhaly. Letos poprvé dokázala rychlost udržet až do cílové čáry.

Proto je rozdíl mezi rozběhem a finále tak výmluvný. V rozběhu zaběhla 11,08, rekord, ale ještě opatrný. Ve finále přidala sedm setin a uzavřela na 11,01. Nebyl to závod, kde by ji vynesl adrenalin. Byl to závod, kde fungoval plán.

Podle Maňasové reagovala Jarmila Kratochvílová na překonání rekordu pozitivně, s radostí, že po tak dlouhé době někdo běží tak rychle. Přímý citát bývalé rekordmanky se v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, ale gesto uznání mezi dvěma generacemi českého sprintu mluví samo za sebe.

Kam až může zajít

Maňasová po St. Pöltenu řekla, že by bylo hezké, kdyby hranice jedenácti sekund neodolala dlouho. Chybí jí jediná setina. Zároveň sama upozorňuje, že to může přijít příště, ale klidně i za dva roky. Pištěk je méně opatrný, mluví o potenciálu „hluboko pod jedenáct“.

Česko má poprvé za desítky let sprinterku, která není jen jednorázovou senzací, ale atletkou s olympijským semifinále, evropským titulem a výkonnostní křivkou mířící strmě vzhůru. Jestli se ze čtyřicáté příčky světového rankingu dostane do první dvacítky, záleží na tom, zda tělo vydrží a trénink bude fungovat stejně jako dosud. Zatím mu funguje všechno.