Hvězdná Švábíková čeká miminko a přiznala, že to byl šok. S mladší sestrou přišly o vysněný společný start na ME

Když se to Amálie Švábíková dozvěděla, nebyla to podle jejích slov radost. Byl to „extrémní šok“. Těhotenství nebylo plánované a přišlo ve chvíli, kdy měla za sebou nejlepší dva roky kariéry: čtvrté místo na mistrovství světa v Tokiu, český halový rekord a bronz z halového světového šampionátu. Na léto 2026 měla v kalendáři velké závody, místo nich přišla životní změna. Dnes o ní mluví jinak. Těší se na dobu, „až budeme tři“, a opakuje, že mateřství kariéru nekončí, jen ji přerušuje. Pro českou atletiku to ale znamená výpadek závodnice, která letos patřila mezi kandidátky na medaili.

Šok uprostřed vrcholné formy

Oficiálně to oznámil Český atletický svaz 21. července 2026. Švábíková vynechá mistrovství republiky v Plzni i mistrovství Evropy v Birminghamu. Otcem dítěte je její partner Ondřej Kopecký, český reprezentant ve víceboji. Ve zprávě Českého atletického svazu zazněla i věta, kterou sama tyčkařka považovala za klíčovou: mateřství pro ni neznamená konec sportovní kariéry.

O pár dní později, v rozhovoru pro iSport.cz, popsala, co oznámení předcházelo. O těhotenství tehdy věděla „nějaké tři měsíce“. Podle našeho orientačního odhadu by se tak miminko mohlo narodit zhruba na přelomu let 2026 a 2027. Přesný termín porodu ale Švábíková veřejně neuvedla.

Z českého dlouhána Klapky je postrach NHL. Stal se nejtrestanějším hráčem soutěže

SportyŽivě.cz

2 h

Nejtěžší bylo podle ní mlčení. Okolí se ptalo, proč nezávodí, a ona musela uhýbat. Zveřejnění proto vnímala jako úlevu: konečně mohla přestat lhát. Svaz, sportovní středisko i klub ji podle jejích slov podpořily.

Jediný letní start v Římě konzultovala s lékaři. Přímo jí ho nikdo nezakázal, závod ale brala jako rozloučení. Kdyby se necítila dobře, nenastoupila by.

V říjnovém rozhovoru pro Blesk se k začátkům vrátila ještě otevřeněji. „Nečekala jsem to, bylo to neplánované,“ řekla a první týdny popsala jako „šílený stres“. Hned ale dodala, že mateřství vždycky chtěla. Jen ne zrovna teď.

Co jí uteklo: Birmingham se dal skákat na její výšky

Abychom ukázali, o co Švábíková přišla, porovnali jsme její výkony s tím, co rozhodovalo o medailích v Birminghamu.

Podle medailonu Českého atletického svazu vypadaly její poslední dvě sezony takto:

• 2025: šestá na halovém ME v Apeldoornu, dělená pátá na halovém MS v Nankingu, vítězství na mistrovství Evropy družstev v Madridu a čtvrté místo na MS v Tokiu výkonem 475 cm, druhým nejlepším v kariéře
• hala 2026: český rekord 476 cm a bronz na halovém MS v Toruni za 470 cm, její dosud největší seniorský úspěch

A finále tyčky žen v Birminghamu 13. srpna? Podle oficiální zprávy pořadatelů skončilo takto:

Bronz se rozdával za 470 cm, tedy přesně za výšku, se kterou Švábíková v březnu stála na stupních vítězů v Toruni. Stříbro za 475 cm, což zvládla v Tokiu. Zlato za 480 cm, jen čtyři centimetry nad jejím halovým rekordem.

Že by medaili určitě získala, tvrdit nelze. Venkovní sezona má vlastní logiku a forma se ladí jinak než v hale. Podle nás ale z čísel jasně plyne, že Česko v Birminghamu nepřišlo o účastnici do počtu. Přišlo o závodnici, která by do boje o medaile promluvila.

Apolena poprvé sama

Těhotenství nezměnilo jen plány jedné tyčkařky. Sestry Švábíkovy dělí téměř šest a půl roku: Amálie se narodila v listopadu 1999, Apolena v květnu 2006. Už v březnu psal svaz o jejich snu o společné „bedně“ na velké akci. Mladší Apolena tehdy mluvila o přání stát jednou se sestrou třeba na mistrovství světa. Starší Amálie zase řekla, že by sestře přála, aby ji jednou překonala.

V létě se sen nečekaně přiblížil. Apolena v Athénách skočila osobní rekord 451 cm, splnila tím limit pro Birmingham a posunula se na sedmé místo českých historických tabulek. Svaz tehdy výslovně zmínil možnost prvního společného startu obou sester na velké mezinárodní akci.

Jenže v té chvíli už Amálie věděla, že do Birminghamu nepojede. Apolenu to podle ní „trošku mrzí“. V říjnu dodala, že byly obě šťastné z Apoleniny premiéry, a zároveň smutné, protože to mělo být jejich první společné vystoupení na vrcholu.

Apolena nastoupila do kvalifikace 11. srpna večer. Amálie sledovala závod jako fanynka. Výsledkové přehledy uvádějí 410 cm a dělené 25. místo, na finále to nestačilo. Na hranici svého osobního rekordu se mladší ze sester tentokrát nedostala. Seniorský šampionát ale už má za sebou a tuhle zkušenost si ponese do dalších let, kdy se k ní snad přidá i starší sestra.

Trénink bez tyče a dlouhá cesta do Los Angeles

Švábíková dál trénuje, jen už neskáče. Snížila délku i náročnost tréninku a chce pokračovat co nejdéle podle toho, jak se bude cítit a co dovolí lékaři. Tyčka je v tomhle specifická disciplína. Tvrdý odraz, rotace těla, doskok i riziko pádu jsou přesně to, čemu se obecná doporučení pro těhotné vyhýbají. Podle přehledu MotherToBaby, který vychází mimo jiné z doporučení amerických gynekologů, lze při nekomplikovaném těhotenství pokračovat v upraveném pohybu pod dohledem lékaře, ale bez aktivit s rizikem pádu a úrazu. Pro tyčkařku to v praxi znamená udržovací atletiku bez samotných skoků.

Až přestane trénovat úplně, chce háčkovat, víc se věnovat partnerovi a sestře a sledovat atletiku z tribuny. Cíl má ale jasný: po porodu se vrátit k tréninku i závodění co nejdřív, jak to půjde zdravotně a jak to bude dávat smysl rodině. Pak zpátky do mezinárodní špičky a na olympiádu v Los Angeles 2028.

Že se to dá zvládnout, ukazují i české příklady:

• Barbora Špotáková v září 2013 závodila už 113 dní po porodu. O rok později vyhrála mistrovství Evropy i Diamantovou ligu a v roce 2017 se stala znovu mistryní světa.
• Kristiina Mäki se sedm měsíců po narození syna probojovala do olympijského finále na 1 500 metrů v Tokiu. Těhotenství podle svých slov nevnímala jako konec kariéry.
• Eva Adamczyková se po narození syna Kryštofa vrátila do snowboardcrossu a 13. února 2026 vybojovala olympijské stříbro.

Časově to Švábíkové vychází relativně příznivě. Pokud by se dítě narodilo kolem přelomu roku, zbývá do Los Angeles zhruba rok a půl. Měsíc před olympiádou, od 3. do 8. června 2028, hostí polský Chorzów mistrovství Evropy. Právě tam by se mohl uskutečnit start, o který sestry přišly letos. Amálie v říjnu řekla, že věří, že si společné vrcholné vystoupení vynahradí.

Jak pauza dopadne na její osobní sponzory, není veřejně známé. Svazová podpora se řídí zařazením do reprezentačních výběrů a rozhodnutím trenérů. Svaz ale její plán návratu sám zveřejnil a podle tyčkařky stojí za ní.

Tokio 2025 skončilo pro Švábíkovou čtvrtým místem, Toruň 2026 bronzem a Birmingham bez ní. Další kapitolu chce psát už jako máma, na rozběhové dráze, kde na ni budou čekat stejné výšky jako dřív. A možná i sestra o pár kroků za ní ve stejném sektoru.