Lavina spadla kilometry od tábora české expedice pod Rupálskou stěnou Nanga Parbatu. Přesto tlaková vlna bořila stany a úlomek ledu zranil člověka do hlavy.
Marek Holeček se s Tomášem Petrečkem vrátil pod nejvyšší stěnu planety, aby dokončil, co před osmi lety nedokončil. Jenže Rupálské údolí jim hned při aklimatizaci připomnělo, kdo tu rozhoduje. V polovině července 2026 popsal Holeček na sociálních sítích moment, kdy obří lavina proměnila údolí v tlakovou trubici, a její síla dorazila až k jejich stanům, bezmála dva kilometry od místa dopadu.
Trychtýř z ledu a vzduchu
Lavina se utrhla z pravé části hřebene mezi Rupálem a Rakiot Peakem. Holeček líčí, jak masa sněhu a ledu padala několik kilometrů, než dopadla na dno ledovce. To ale nebyl konec. Údolí pod stěnou zafungovalo jako přírodní trychtýř, stlačený vzduch spolu se sněhovou drtí a kusy ledu se rozlil směrem k táboru.
Holeček stál v tu chvíli necelé dva kilometry od místa dopadu. Přesto ho tlakový ráz zastihl s takovou razancí, že bořil stany. Do tábora doletěly ledové úlomky. Jeden z nich zasáhl do hlavy místního pastevce, který se pohyboval v blízkosti kempu. Petreček ránu vydezinfikoval a ovázal. Sám Holeček mluví o „pár kapkách krve“ a dodává, že nešlo o nic vážného. Žádné vlastní zranění nehlásil.
Aklimatizace jako test přežití
Událost vypadá dramaticky, a dramatická byla. Ale pro expedici v alpském stylu pod Rupálskou stěnou je to spíš vstupní zkouška než důvod k balení. Vědecká studie publikovaná v časopise Science of The Total Environment dokládá, že laviny mají v Rupálském údolí zásadní vliv na dynamiku tamních ledovců. Nejsou výjimkou, jsou strukturální součástí prostředí.
Česká dvojice po incidentu pokračovala v aklimatizačním plánu. K 16. červenci už přespali nad 5 000 metry a cílem je vystoupat ideálně do 7 000 metrů, čímž by aklimatizaci uzavřeli. Teprve pak může přijít ostrý pokus o prvovýstup na osmitisícovku vysokou 8 126 metrů. Podle UIAA nad zhruba 7 500 metry aklimatizace už neprobíhá, tělo tam jen ztrácí. Smyslem je dostat organismus co nejvýš ještě před finálním nástupem a nahoře strávit minimum času.
Poškození stanů bylo nepříjemné, ale provozně zvládnutelné. Ztráta zásob nebo klíčového materiálu v rozsahu, který by expedici zastavil, hlášena nebyla.
Nedokončená práce z roku 2018
Holeček s Petrečkem se na Rupálskou stěnu vracejí se znalostí terénu, kterou zaplatili šesti dny ve stěně před osmi lety. V roce 2018 vystoupali na přibližně 7 800 metrů (zhruba 300 výškových metrů pod vrcholem), než je zastavilo divoké počasí, nepřetržité sněžení a sílící vichřice. Podle záznamu v American Alpine Journal původně plánovali novou linii, ale podmínky je donutily měnit trasu i strategii.
Letos se vracejí znovu v čistém alpském stylu, bez fixních lan, bez výškových nosičů, bez záložního týmu. Zásadní taktickou změnu trasy veřejně nepopsali. Spíš jde o zkušenější návrat ke stejné výzvě. Petreček už před prvním pokusem říkal, že na Rupálu je téměř jisté, že tam nebude jiná expedice a pomoc zvenčí je prakticky nemožná.
A přesně tak to letos vypadá. Na Rupálské straně jsou sami. Na Nanga Parbatu jako celku ale nikoli; začátkem července summitovala mezinárodní výprava Seven Summit Treks po diamírské cestě a 1. července uspěl i japonský tým 8K Expeditions. Tam ovšem fungují komerční expedice se zajištěnou cestou. Rupál je jiný svět.
Co stojí mezi nimi a vrcholem
Počasí zůstává největší neznámou. Sezonní výhled pákistánské meteorologické služby pro oblast Hindúkuše a Karákoramu počítá s nadnormálními teplotami a rizikem lokálně intenzivních srážek, které zvyšují pravděpodobnost sesuvů a dalších horských rizik. Pro dvojici, která potřebuje stabilní okno na vícedenní výstup stěnou s převýšením kolem 4 600 metrů, to znamená čekání na správný moment, a ochotu okamžitě vyrazit, jakmile přijde.
Pevné datum pokusu veřejně neoznámili. Podle dosavadního harmonogramu plánují návrat domů v druhé polovině srpna, což naznačuje, že ostrý výstup by mohl přijít koncem července nebo začátkem srpna. Pokud přijde okno.
Lavina z poloviny července ukázala, že Rupálské údolí testuje expedici dřív, než horolezci vůbec vstoupí do stěny. Holeček s Petrečkem testem prošli. Ten těžší je teprve čeká: 4 600 metrů převýšení bez jištění, bez pomoci, bez druhé šance na chybu.
