Holeček musel v noci opustit Nanga Parbat, z níž se začaly řítit laviny. Hora si loni vyžádala život Kolouchové

30. července 2026 nastoupili do jižní Rupálské stěny Nanga Parbatu s plánem, který chystali osm let: nová linie prvovýstupem, alpský styl, žádná fixní lana, žádný podpůrný tým nad základním táborem. O čtyři dny později seděli zpátky v základním táboře s neporušenými kostmi a vědomím, že je hora zastavila dřív a níž, než čekali. Ne v boji o vrchol, ale už ve spodní třetině stěny, kde se pod nimi rozjely laviny a kuloárem začalo létat kamení.

Čtyři dny, které rozhodly

První den vypadal slibně. Dvojice bivakovala ve 4 600 metrech, stěna držela. Druhý den se všechno změnilo. Přišla bouřka, déšť se sněhem, rychlé oteplení. Sníh ve stěně změkl, skála začala pouštět kamení a klíčovým kuloárem nad nimi projížděly laviny. Nahoru to nešlo, dolů jen přes terén, kterým právě padalo kamení. Holeček s Petrečkem nouzově bivakovali na narychlo upravené skalní hraně kolem pěti tisíc metrů.

Čekali. Laviny nepřestávaly. Další setrvání na místě sami označili za příliš riskantní, nebyli na bezpečném hřebeni, ale na exponované hraně patnáct set metrů nad ledovcem. Kolem třetí hodiny ranní 3. srpna zahájili sestup. Volili jinou trasu, než kterou vystoupali, většinu času lezli bez jištění, jen s několika slaněními. Rychlost byla jejich jediná pojistka: museli projít kritické pasáže dřív, než je ranní slunce znovu rozehřeje. Poslední úsek už šli za světla a riziko padajícího kamení podle jejich popisu opět rostlo. Po jedenácti hodinách dorazili do základního tábora.

Osmnáctiletá volejbalistka Rejmanová chce vyhrát Euro s kurzem 50:1. Táta z ČT sport ji prý naučil víc než trenér

SportyŽivě.cz

60 m

Hora, která trestá i nízko

Nanga Parbat má pověst „zabijácké hory“ a statistiky ji potvrzují. Jenže většina známých tragédií se odehrává vysoko, v bouřích nad sedmi tisíci metry, při vyčerpání na sestupu z vrcholu. Letošní příběh české dvojice ukazuje něco jiného. Problém přišel už kolem pěti tisíc metrů, v nástupu do stěny, kde by člověk čekal relativní bezpečí.

Už během červencové aklimatizace Holeček popsal obří lavinu v údolí pod Rupálem. Tlaková vlna podle jeho záznamu dorazila téměř dva kilometry od místa dopadu, bourala stany a zranila místního pastevce. Rupálská stěna, s převýšením přes 4 500 metrů největší skalní stěna světa, zkrátka pracuje celá, ne jen nahoře.

Stejná hora, jiný příběh než Kolouchová

Před rokem, začátkem července 2025, zahynula na Nanga Parbatu česká horolezkyně Klára Kolouchová. První zprávy mluvily o výbuchu kyslíkové lahve mezi výškovými tábory. Organizátor expedice Seven Summit Treks později upřesnil, že k explozi nedošlo: Kolouchová při sestupu nad druhým táborem pravděpodobně uklouzla v kamenitém terénu a zřítila se do propasti. Hlasitý zvuk, který svědci zaměnili za výbuch, způsobil náraz lahve do skály, jak uvedly Seznam Zprávy.

Společné mají obě události jedno: Nanga Parbat trestá při sestupu a při rychlé změně podmínek. Rozdíly jsou ale zásadní. Kolouchová lezla na diamírské straně v komerčně vedené expedici s výškovými tábory a doplňkovým kyslíkem. Holeček s Petrečkem operovali na opačné, rupálské straně, v alpském stylu, bez fixních lan a bez podpory. Mechanismus ohrožení se lišil: pád v kamenitém terénu versus lavinová aktivita a padající kamení v kuloáru.

Broad Peak ve stínu

Zatímco česká dvojice bojovala o bezpečný sestup, jen desítky kilometrů odtud se odehrávala ještě temnější událost. 30. července lavina na Broad Peaku smetla deset členů mezinárodní expedice vedené nepálským horolezcem Nirmalem Purjou. K 1. srpnu agentura AP potvrdila, že všichni zahynuli. Ještě 4. srpna pokračovalo pěší dohledávání těl, protože počasí nedovolovalo nasadit vrtulníky. Karákoram a západní Himálaj zažívaly na přelomu července a srpna 2026 mimořádně nestabilní podmínky.

Co dál s nedokončenou linií

Holeček s Petrečkem byli letos v Rupálské stěně jedinou lezeckou výpravou. Expedice byla od začátku plánovaná do druhé poloviny srpna, takže čas na další pokus zatím mají. Po návratu do základního tábora začali zvažovat alternativu, linii, kterou zkoušeli už v roce 2018, kdy se dostali asi do 7 800 metrů a otočili zhruba tři sta metrů pod vrcholem kvůli větru přes sto kilometrů za hodinu. Tentokrát by podle nich měla mít bezpečnější nástup za současných letních podmínek, jak popsali na svém webu.

Rozhodnutí, které padlo ve tři ráno na skalní hraně v pěti tisících metrech, nebylo ústupem z opatrnosti. Bylo to krizové řízení situace, kde další hodina čekání mohla znamenat, že bezpečná cesta dolů přestane existovat. Hora stojí dál. Dvojice taky.