Florbalista Choma měl podle lékařů poslední týdny života. Teď z nemocnice plakal po zprávě, že léčba zabrala

Záběr je roztřesený, obličej unavený, hlas se láme. Dvaadvacetiletý bývalý juniorský florbalový reprezentant sedí na nemocničním lůžku v Brně a říká dvě věty, které by ještě před rokem považoval za nemožné: chemoterapie se povedla, návrat kmenových buněk se povedl. Pak se rozpláče. Ne zoufalstvím, úlevou. Je to čtrnáct měsíců od chvíle, kdy na YouTube zveřejnil video „Můj příběh“ a celému Česku řekl, že mu lékaři dávají poslední týdny či měsíce života. Za necelý týden ho vidělo přes 205 tisíc lidí. Teď přišel druhý díl. A ten má jiný konec.

Od bolesti hlavy k metastázám ve všech kostech

Chomův příběh začal nenápadně. V roce 2023 mu diagnostikovali meduloblastom, rychle rostoucí nádor mozečku, který se typicky vyskytuje u dětí. Operovali ho v Ostravě, léčba pokračovala na Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno. Proč dětská onkologie u mladého dospělého? Protože FN Brno výslovně přijímá pacienty starší devatenácti let, pokud mají nádor typický pro dětský věk a potřebují pediatrické postupy. Choma se stal jedním z těch, které nemocnice sama označuje za „pacienty mezi systémy“, příliš staří na dětskou onkologii, příliš vzácní na dospělou.

Po Vánocích 2024 přišel relaps. Rakovinové buňky se rozšířily do kostí. V květnu 2025 Choma natočil video, ve kterém popsal situaci bez příkras: podle jeho slov mu lékaři dávali poslední týdny či měsíce života. Sám tehdy zmiňoval přibližně třicetiprocentní šanci, že navržená léčba prodlouží život o pár let. Čekala ho biopsie, lumbální punkce a odběr kmenových buněk.

Mezi SUV a elektrickými hatchbacky se objevilo kupé GT z nečekané země. Lynk & Co míchá švédský design s čínskou technikou

AutoŽivě.cz

2 h

Tři týdny na hraně

K polovině července 2026 byl Choma v nemocnici téměř tři týdny. Absolvoval vysokodávkovanou chemoterapii, postup, při kterém se pacientovi nejdřív odeberou vlastní krvetvorné buňky, pak dostane extrémně silnou dávku chemoterapie, která zničí nádorové i zdravé buňky kostní dřeně, a nakonec se odebrané buňky vrátí zpět do žíly, aby obnovily krvetvorbu. Podle amerického Národního onkologického institutu patří mezi nejčastější vedlejší účinky těžké infekce, krvácení, bolestivé sliznice a úplné vyčerpání organismu.

Choma to popsal po svém: nemohl jíst, měl obrovské potíže s pitím, střeva mu přestala fungovat. Za dva dny zhubl z 89 na 81 kilogramů, osm kilo, která neukazují na hubnutí, ale na masivní ztrátu tekutin a kolaps příjmu. Když pak dostal zprávu, že chemoterapie i návrat kmenových buněk vyšly, plakal. „Člověk začne úplně jinak vnímat obyčejné věci,“ řekl v jednom z dřívějších videí. „Napít se vody. Jít ven.“

Co „léčba zabrala“ znamená, a co ne

Tady je důležité být přesný. Chomovo emotivní oznámení znamená, že konkrétní léčebná fáze proběhla úspěšně. Tělo přijalo vrácené kmenové buňky, krvetvorba se obnovuje, stav se zlepšuje. Už v květnu 2026 Národní ústav pro výzkum rakoviny uvedl, že po nové léčbě nádorových buněk ubylo.

Neznamená to ale vyléčení. U relabovaného meduloblastomu s kostními metastázami zůstává prognóza vážná. Čekají ho další kontroly, sledování krevních hodnot, období zvýšené náchylnosti k infekcím a měsíce, kdy se tělo bude vzpamatovávat. Sám ve videu říká, že si musí „odsedět“ ještě zhruba týden v nemocnici, než ho pustí domů. Cesta k normálnímu životu, pokud vůbec přijde, bude dlouhá.

Přesto je obrat obrovský. Před čtrnácti měsíci mluvil o posledních týdnech. Teď mluví o tom, že půjde domů.

Proč Chomův hlas rezonuje víc než statistika

Adam Choma neprodává heroismus. Nepředstírá, že je silnější než nemoc. Ve svých videích popisuje pláč, bezmoc, lítost vůči blízkým. Mluví o tom, jak ho inspiroval fotbalista Matěj Šín, který se po rakovině vrátil do života. A zároveň sám inspiruje; sbírka spojená s jeho jménem pro Nadační fond dětské onkologie Krtek vybrala 146 400 korun od 220 dárců.

Bývalý kapitán juniorů 1. SC Vítkovice, účastník Turnaje tří zemí ve Švýcarsku, kluk z Ostravy, který chtěl hrát florbal a místo toho se stal tváří boje s rakovinou; ne proto, že by chtěl, ale proto, že se rozhodl mluvit nahlas. O bolesti, o systému, o tom, jak se člověk ve dvaceti cítí, když mu řeknou, že umírá. A teď i o tom, jak se cítí, když mu řeknou, že ještě ne.

Mezi systémy, mezi nadějí a nejistotou

Chomův případ otevírá i systémové téma. Meduloblastom je nádor, který se u dospělých vyskytuje vzácně; americká data uvádějí pětiletou míru přežití kolem 80 procent, ale to je průměr pro dospělé pacienty obecně, ne pro relaps s kostním šířením. Mladí dospělí s dětskými typy nádorů v Česku často narážejí na to, že nepatří ani na dětskou, ani na dospělou onkologii. FN Brno tento problém pojmenovala a řeší ho. Choma měl štěstí, že se dostal na správné pracoviště.

Štěstí je ale relativní slovo pro člověka, který za dva dny zhubl osm kilo a nemohl se napít vody. To, co Choma ukazuje, není příběh o zázraku. Je to příběh o tom, že třicetiprocentní šance někdy vyjde, a že i tehdy to bolí.