Biatlonistka Davidová stále nesmí trénovat, do konce srpna jen rehabilituje. V Krkonoších si zatím vyrazila na rozlučku se svobodou

Zatímco její spoluhráčky v posledním červencovém týdnu kroužily v oberhofské sněžné hale a pilovaly střelbu na jedné z největrnějších střelnic Světového poháru, Davidová trávila víkend v Krkonoších, na rozlučce se svobodou své fyzioterapeutky a kamarádky Elišky. Místo lyží a malorážky rehabilitační pohyb, místo závodního režimu civilní program. Přesně rok zpátky přitom vypadala její situace nesrovnatelně nadějněji.

Dvě operace za třináct měsíců

Problémy se zády provázejí Davidovou přinejmenším od podzimu 2024. První operaci vyhřezlé ploténky podstoupila 30. března 2025 a návrat zvládla překvapivě rychle, už koncem června 2025 absolvovala třítýdenní výškový kemp s týmem a trenér Lukáš Dostál tehdy mluvil o povedeném soustředění, byť s drobnými úpravami zátěže.

Jenže v lednu 2026 se výhřez ozval znovu. Davidová doběhla sezonu s omezeními a 18. dubna 2026 lehla podruhé na operační stůl. Tentokrát šlo o razantnější zákrok: lékaři jí nahradili poškozenou ploténku implantátem a obratle zpevnili šrouby. Následoval šestitýdenní klidový režim a poté přechodná rehabilitační fáze, ve které se nachází dodnes.

Co znamená „nesmí trénovat“

Nejde o úplnou nečinnost. Podle Dostála, který se k situaci vyjádřil 27. července 2026 na webu Českého biatlonu, Davidová „rehabilituje pohybem“, ale o systematické přípravě nemůže být řeč. Žádné intervalové běhy, žádná střelba pod zátěží, žádný sníh. Režim má vydržet minimálně do 31. srpna 2026, teprve potom rozhodnou lékaři a fyzioterapeuti, jestli může přejít k navazující zátěži.

Z loňské rehabilitace po první operaci víme, jak takový režim přibližně vypadal: cvičení, jízda na rotopedu, třikrát týdně práce s fyzioterapeutkou a opatrný návrat přes nenárazové aktivity. Aktuální detaily pro léto 2026 tým nezveřejnil, ale princip bude podobný; tělo po zpevnění obratlů šrouby potřebuje čas na hojení a jakékoli přetížení by mohlo celý proces vrátit na začátek.

Kontrast s loňským létem je drtivý

Právě srovnání s minulým rokem ukazuje, jak moc se situace zkomplikovala. Na konci června 2025 už Davidová běhala s týmem ve výšce. Na konci července 2026 chybí i na prvním sněhovém kempu sezony.

Oberhof přitom není jen symbolický „první kontakt se sněhem“. Krytá hala LOTTO Thüringen Skisport-HALLE nabízí trať dlouhou téměř 1 750 metrů při stabilních minus třech až čtyřech stupních, sníh vytvářejí čtyři generátory a součástí je i střelecká část. České biatlonistky (Tereza Voborníková, Lucie Charvátová, Jessica Jislová, Heda Mikolášová a Kateřina Pavlů) tam za týden nakroužily deset až dvanáct hodin na sněhu a zároveň trénovaly závodní střelbu venku. Davidová přišla o obojí.

A Oberhof je teprve první ze tří plánovaných sněhových bloků. V říjnu má tým zamířit na Dachstein, v listopadu do finského Vuokatti. Zda se k nim Davidová připojí, záleží výhradně na zářijovém verdiktu lékařů.

Co musí stihnout, aby závodila

První kolo Světového poháru 2026/2027 hostí finské Kontiolahti mezi 23. a 29. listopadem. Pokud by Davidová dostala po 31. srpnu zelenou, zbývalo by jí zhruba dvanáct týdnů na přechod od rehabilitace k závodní zátěži. To je extrémně málo na sportovkyni, která přišla o kompletní květen, červen, červenec i první sněhový kemp.

Rozhodující přitom nebude samotná absence v Oberhofu. Klíčové je, zda po srpnovém termínu dostane svolení k postupnému navyšování zátěže tak, aby stihla říjnový Dachstein a listopadové Vuokatti aspoň jako přechodový blok do sezony. Bez nich by start v Kontiolahti byl spíš symbolický než výkonnostní.

Český ženský tým mezitím funguje bez ní. Výsledkovou jedničkou je Voborníková, čerstvá biatlonistka roku s olympijským bronzem z uplynulé sezony. Charvátová s Jislovou doplňují štafetovou sestavu, mladší Mikolášová a Pavlů rozšiřují konkurenci. Tým má šířku. Co mu bez Davidové chybí, je hloubka a závodní strop, který dokáže nasadit jen ona ve formě.

Krkonoše místo Oberhofu

Víkend v Krkonoších na rozlučce se svobodou kamarádky Elišky byl pro Davidovou jedním z mála veřejně viditelných momentů letošního léta. Na konci března v rozhovoru pro ČT sport říkala, že se psychicky cítí lépe než o rok dřív, snaží se dělat věci, které jí přinášejí radost, vídá se s kamarádkami a chodí ke koním. Zranění ji podle vlastních slov donutilo víc žít v přítomnosti.

Přítomnost teď znamená čekání. Na 1. září, na verdikt lékařů, na první trénink, který bude moct nazvat tréninkem. Krkonoše byly příjemná odbočka. Cesta zpátky na střelnici bude delší.