Čtrnáctiletá Rumunka předvedla v Montrealu bezchybnou sestavu na bradlech. Technika na to nebyla připravená, doslova.
Byl 18. červenec 1976, týmová kvalifikace na olympijských hrách v Montrealu. Nadia Comaneciová seskočila z bradel, postavila se a čekala na známku. Hala ztichla, pak vybuchla zmatkem. Na elektronické tabuli svítilo číslo 1,00. Ne 9,90, ne 9,95. Jedna celá nula nula. Jenže to nebyla chyba rozhodčích. Porota udělila plných 10,00, poprvé v olympijské historii moderní gymnastiky. Problém byl jinde: zobrazovací systém švýcarské firmy Omega uměl vypsat jen tři číslice. S možností, že někdo dosáhne absolutního maxima, jednoduše nepočítal.
Tabule, která neuměla říct „dokonalé“
Podle dnešní vzpomínky Comaneciové se Omega před hrami obrátila na Mezinárodní gymnastickou federaci (FIG) s dotazem, zda může padnout známka 10,00. Odpověď zněla: ne, to se nestane. Proč taky, desítka byla tehdy chápána jako teoretický strop, nikoli realistický výsledek. FIG ji sama později popsala jako známku „dříve téměř neslýchanou“. Tabule proto dostala formát pro tři znaky: maximálně 9,95. Když porota zvedla karty s desítkou, systém udělal to jediné, co mohl. Usekl první číslici a zobrazil 1,00.
Comaneciová dnes říká, že zprvu vůbec nechápala, co se děje. Čekala vysokou známku, možná 9,90 nebo 9,95, ale ne absolutní maximum. Slyšela hluk v hale, otočila se na tabuli a viděla jedničku. „Myslela jsem hlavně na to, abych neudělala chybu,“ popsala v rozhovoru pro AGERPRES u příležitosti letošního padesátého výročí. Publikum propuklo v šok a nadšení, soupeřky jí tleskaly. Ona se krátce vrátila k bradlům uklonit a v hlavě už byla u další disciplíny, kladiny.
Sedm desítek za pět dní
První 10,00 nepřišla v individuálním finále, kde by ji svět čekal. Padla v týmové části soutěže, na povinné sestavě. Právě to zvyšuje efekt překvapení, nikdo nepředpokládal, že se absolutní maximum objeví už v kvalifikaci. A přesto to byl teprve začátek.
Oficiální výsledky na Olympedii ukazují, že Comaneciová na bradlech získala 10,00 za povinnou sestavu, 10,00 za volnou sestavu v kvalifikaci a 10,00 i ve finále nářadí. Celkem za bradla: perfektních 20,000 v kvalifikaci a zlato ve finále. Během montrealských her nasbírala sedm perfektních desítek a odvezla si tři zlaté medaile. Číslo 1,00 se u jejího jména na tabuli objevilo ještě šestkrát. Pokaždé hala věděla, co znamená.
Od desítky k otevřenému skóre
Perfektní 10,00 zůstala součástí gymnastického hodnocení ještě téměř tři desetiletí. Zlom přišel po olympiádě v Aténách 2004, kdy FIG zavedla otevřený bodovací systém platný od roku 2006. Místo jediné známky s pevným stropem dnes gymnastky dostávají dvě složky:
- D-score (obtížnost), otevřený, bez horního limitu, roste s náročností prvků.
- E-score (provedení), startuje na 10,00 a odečítají se z něj chyby a penalizace.
Finální známka je součtem obou. Běžně přesahuje 13 nebo 14 bodů, u nejlepších sestav i 15. Desítka jako konečný výsledek přestala existovat. Zůstala jen jako symbol a jako výchozí maximum jedné ze dvou složek.
S dnešním systémem by technická blamáž typu „1,00 místo 10,00″ nedávala smysl. Ironie je v tom, že právě ona pomohla vytvořit jeden z nejpamátnějších obrazů olympijské historie.
Čtrnáctiletá hrdinka, státní majetek
V Montrealu se z Comaneciové přes noc stala globální ikona. V Ceaușeskově Rumunsku se z ní zároveň stal propagandistický nástroj. Podle historika Stejarela Olarua, který zpracoval odtajněné spisy rumunské tajné policie Securitate, začalo sledování Nadii už po evropském šampionátu 1975, bylo jí třináct. Režim si její slávu přivlastnil a pečlivě střežil.
Útěk přišel v listopadu 1989, těsně před pádem Ceaușeska. Comaneciová s malou skupinou přešla v noci přes hranici do Maďarska po zhruba šestihodinové cestě. Po příjezdu do Spojených států řekla, že chtěla „žít svobodný život“. Cesta ke stabilitě nebyla přímočará, přechodné období provázely komplikace a zneužívání ze strany lidí kolem organizátora útěku. Dlouhodobé ukotvení našla až v Normanu v Oklahomě po boku olympijského gymnasty Barta Connera. Dnes společně vedou gymnastickou akademii a angažují se v charitě, včetně Special Olympics – mezinárodní organizace pořádající sportovní soutěže pro lidi s mentálním postižením.
Padesát let od jedničky, která znamenala desítku
Letos v červenci uplynulo přesně půl století od okamžiku, kdy tabule v Montrealu ukázala 1,00. Rumunsko výročí slaví už od jara, v květnu proběhl slavnostní galavečer v Bukurešti a Comaneciová při něm řekla: „Mé kořeny jsou v Rumunsku, není krásnějšího místa na oslavu.“ V jejím příběhu se potkalo všechno najednou: mimořádný talent, systém, který nepočítal s dokonalostí, a režim, který dokonalost uměl zneužít.
Na bradlech v Montrealu trvala její povinná sestava necelou minutu. Tabule na ni nebyla připravená. Svět ano.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6961
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 2771
