Tři čeští závodníci na startu elitního závodu, nula v cíli. Vacek má zlomený nos, česká strategie má trhlinu.
V neděli 27. září 2026 se na okruzích kolem Mount Royal v Montrealu jel elitní mužský silniční závod mistrovství světa. Česko do něj vyslalo trojici Mathias Vacek, Pavel Novák a Jakub Otruba s jasným plánem: Novák s Otrubou pracují v první polovině závodu pro Vacka, ten pak na finálových okruzích 273kilometrové trasy zaútočí na nejlepší možný výsledek. Plán se rozpadl. Vacek spadl na finálových okruzích a skončil v nemocnici. Zbylí dva domestici závod rovněž nedokončili. Česko tak na vrcholu sezony zůstalo bez jediného klasifikovaného jezdce.
Co se stalo na trati
Trenér Petr Kaltofen se k Vackovi dostal zhruba tři minuty po pádu. Jezdec už byl v péči zdravotníků, komunikoval a byl při vědomí. Následoval převoz do montrealské nemocnice, kde lékaři potvrdili zlomeninu nosu a odřeniny. Ztrátu vědomí ani jiné akutní komplikace Český svaz cyklistiky neuvádí.
Přesný mechanismus pádu zůstává nejasný. Oficiální zdroje neříkají, zda šlo o kontakt s jiným jezdcem, hromadný karambol, nebo sólový incident. Sám Vacek z nemocnice vzkázal, že se mu do momentu pádu jelo dobře a vše šlo podle plánu.
Proč nedokončili Novák a Otruba, veřejně vysvětleno nebylo. Svaz pouze konstatuje, že oba plnili roli v první polovině závodu a oba figurují ve výsledkové listině jako DNF. Potvrzenou havárii má jen Vacek.
Ambice versus realita
Před startem šampionátu panovala v českém táboře nezvyklá sebedůvěra. Kaltofen v předzávodním rozhovoru z 9. září mluvil o Vackově „fantastické formě“ a o tom, že v obou startech, časovce i silničním závodě, může patřit do okruhu favoritů. Slovo „medaile“ padlo nahlas: „Kdyby z toho byla medaile, bylo by to super.“
Mezinárodní pohled byl střízlivější, ale stále respektující. Analytické preview serveru Cyclingnews řadilo Vacka mezi nebezpečné outsidery, ne do nejužší skupiny kolem Evenepoela, Del Tora či van der Poela, ale mezi jezdce schopné překvapit, pokud přežijí stoupání. Závod nakonec vyhrál sólovým nástupem Američan Brandon McNulty, stříbro bral Michael Matthews, bronz Mathieu van der Poel.
Vzorec, který se opakuje
Letošní debakl není ojedinělý. V roce 2025 na MS v Kigali čeští muži elite rovněž neměli v cíli nikoho, Šimon Vaniček i Michael Boroš skončili jako DNF. O rok dříve v Curychu alespoň Vacek dojel dvacátý, zatímco Boroš, Otruba a Schlegel nedokončili.
Tři šampionáty po sobě, a jen jeden klasifikovaný výsledek. To už není jen smůla.
Česká reprezentace mužů elite stojí na nominačním systému vázaném na výsledek z mistrovství republiky, pořadí v žebříčku UCI a rozhodnutí silniční komise s trenérem. Jeden propadák pravidla automaticky nemění. Jenže problém není v pravidlech, je ve struktuře. Když celá výsledková osa závisí na jediném lídrovi a ten vypadne, tým nemá záložní plán. Novák ani Otruba nebyli nominováni jako alternativní výsledkoví jezdci. Byli tam pro Vacka.
Co bude dál s Vackem
K 1. říjnu je Vacek stále veden na přihlášce mužů elite pro mistrovství Evropy v Lublani (2.–7. října). Startovní listiny se ale zveřejňují až den před závodem, takže přihláška neznamená potvrzený start. Sám Vacek řekl, že další vyšetření u specialistů po návratu domů rozhodnou, zda bude schopen závodit, nebo si dá pauzu. Nic v oficiálních zdrojích zatím nenaznačuje dlouhodobé vyřazení.
Zlomený nos se zahojí. Otázka, kterou si český svaz musí položit, je jiná: co dělat, až příště lídr vypadne a v cíli zase nebude nikdo.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 2305
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 5466
