České atletky se ohradily proti pravidlům, jak je smí kamery zabírat. Sprinterka Bendová mluví o skafandrech

Když se koncem července v Plzni rozběhl halový šampionát republiky, na startovní čáře nestál jen obvyklý spor o setiny a centimetry. Do kuloárů mistrovství dorazilo téma, které s výkonem na dráze zdánlivě nesouvisí, ale s tím, co z něj vidí divák u televize, souvisí zásadně. Evropská vysílací unie (EBU) spolu s European Athletics totiž krátce předtím zveřejnila dokument nazvaný Raising the Bar, produkční příručku, která režisérům, kameramanům a střihačům říká, jak při přenosech ženské atletiky zacházet s obrazem. Nikoli co mají atletky na sobě, ale odkud a jak dlouho na ně kamera míří. A právě tohle rozdělilo české závodnice na dva tábory.

Co přesně příručka řeší, a co ne

Raising the Bar není dress code. Neříká ženám, jestli mají závodit v klasických krátkých kalhotkách, šortkách nebo kombinéze. Celý dokument se soustředí výhradně na televizní obraz: kamerové pozice, úhly, délku záběrů a práci se zpomalenými opakováními. Konkrétně jde o disciplínově rozepsaný manuál s mapou kamer C1 až C6, který u každé disciplíny ukazuje „pozitivní“ i „negativní“ příklady z reálných přenosů.

Co příručka označuje za problematické:

• Nízké podhledy pod atletkou při skoku do výšky a skoku o tyči
• Přiblížené zpomalené záběry přes laťku nebo při dopadu
• Těsné záběry zezadu při odchodu z doskočiště
• Záběry z nízko položených pojízdných kamer
• Kamery zespodu u horizontálních skoků
• U běhů záběry z pozice pod pánví, zejména při přípravě na start a v momentech vyčerpání po doběhu

EBU přitom v úvodu dokumentu výslovně píše, že nejde o „seznam restrikcí“, ale o sdílený standard a začátek profesní konverzace. Žádný sankční mechanismus příručka neobsahuje; vysílatel, který ji ignoruje, nedostane pokutu. Dostane maximálně špatnou pověst.

Tři olympioničky versus česká skepse

Na vzniku příručky se podílely tři olympioničky: britská tyčkařka Holly Bradshawová, srbská dálkařka Ivana Španovićová a chorvatská výškařka Blanka Vlašićová. Jejich argumenty jsou přímočaré. Bradshawová opakovaně mluvila o tom, jak záběry vytržené z kontextu kolují po sociálních sítích, kde slouží úplně jinému publiku než sportovnímu. Španovićová i Vlašićová popisovaly ztrátu koncentrace; vědomí, že vás kamera „svléká“, mění prožitek závodu.

Česká strana debaty stojí na jiné zkušenosti. Sprinterka Nikola Bendová už v rozhovoru pro iSport z roku 2020 řekla, že jí záběry zezadu „vůbec“ nevadí a že atletiku dělají atraktivnější. Její zmínka o skafandrech je nadsázkou, která míří proti tomu, co vnímá jako přehnanou opatrnost, další krok k zakrývání ženského sportu místo jeho oslavy. Podle výroků českých atletek pro média na mistrovství v Plzni část závodnic doporučení EBU kritizovala jako zbytečnou regulaci. Úplné přepisy těchto vyjádření zatím veřejně dostupné nejsou.

Lepší etika, nebo lepší řemeslo?

Nejzajímavější argument příručky není morální, ale řemeslný. EBU v dokumentu opakovaně tvrdí, že nejdůstojnější kamerové úhly jsou zároveň ty nejpoučnější, pro komentátora i pro diváka. Boční technický záběr na skok do výšky ukáže Fosburyho flop líp než podhled zpod laťky. Široký záběr na rozběh dálkařky prozradí víc o technice odrazu než přiblížení na zadní stranu stehen.

Jinými slovy: příručka neříká „ukazujte méně“. Říká „ukazujte lépe“. A právě tady se debata komplikuje, protože Bendová a další české atletky nereagují na technickou kvalitu záběru, ale na princip: kdo má právo rozhodovat o tom, co je a co není v pořádku. Pokud závodnici samotné nevadí, že ji kamera zabírá zezadu v těsném dresu, má režisér povinnost ji „chránit“?

Česká televize téma nepřehlíží

Že příručka není jen záležitost bruselských kanceláří, naznačuje i Česká televize. Ještě před plzeňským šampionátem se téma objevilo v pořadu Fokus podcast s Michalem Dusíkem, kde byl manuál EBU výslovně zmíněn. Zda a jak se doporučení promítla do samotného přenosu z mistrovství, z veřejně dostupných zdrojů doložit nelze; to by vyžadovalo rozbor archivního záznamu záběr po záběru nebo interní produkční poznámku. Český atletický svaz k příručce zatím oficiální stanovisko nezveřejnil.

Kam debata směřuje

Příručka EBU míří na nejbližší velké akce, především na evropský šampionát v Birminghamu. Dokument je dostupný všem vysílatelům ženské atletiky a vznikl v přímé spolupráci s European Athletics; ignorovat ho bude pro hostitelskou produkci obtížnější než pro přenos z domácího mistrovství.

Spor mezi Bradshawovou a Bendovou přitom není spor o prudérii versus svobodu. Je to spor o to, komu patří obraz sportovkyně ve chvíli, kdy opustí stadion a vstoupí do televizního signálu. Příručka tvrdí, že režisérovi. Bendová tvrdí, že závodnici. Obě strany mají pravdu, jen každá v jiném bodě řetězce.