Linda Nosková přivezla z Wimbledonu repliku slavné Mísy Venus Rosewaterové. Domů. Ne do muzea.
Dva dny po finále, v neděli 13. července 2026, stála jednadvacetiletá šampionka v prostorách budoucí Síně slávy československého tenisu na Štvanici a držela v rukou stříbrný talíř, který celou cestu z Londýna nesvěřila odbavovacímu pásu. Letěl s ní v kabině. Na otázku, kam trofej zamíří, odpověděla bez váhání: domů, vedle juniorského grandslamového poháru z Roland Garros 2021. Žádná vitrina na Štvanici, žádný exponát pro veřejnost. Osobní milník, ne putovní dekorace.
Talíř, který nikdy neopustí Wimbledon
Stojí za to vyjasnit, o čem přesně se bavíme. Originální Venus Rosewater Dish, stříbrný talíř s průměrem 47,5 centimetru a váhou 2,3 kilogramu, nikdy neopouští All England Club. Šampionka ho zvedne nad hlavu, nechá se s ním vyfotit a vrátí ho. Domů si odváží repliku ve třech čtvrtinách skutečné velikosti, jak uvádí oficiální wimbledonský fact sheet.
I ta replika ale váží dost na to, abyste ji nechtěli hodit do kufru mezi oblečení. Nosková ji raději nesla na palubu sama. A právě tahle replika teď míří do soukromého prostoru, vedle trofeje, kterou Nosková získala jako patnáctiletá v Paříži. „Ten pohár je větší, tak je to vtipný, ale tohle je cennější,“ řekla po příletu do Prahy.
Štvanice jako kulisa, ne jako domov trofeje
Tisková konference po návratu se odehrála v prostorách, které teprve čekají na svůj oficiální okamžik. Český tenisový svaz pod vedením Jakuba Kotrby plánoval Síň slávy otevřít při pražském turnaji WTA v polovině července. Triumf Noskové celou časovou osu posunul, prostor posloužil jako přirozená scéna pro návratovou tiskovku ještě před zamýšleným termínem.
Nikdo po Noskové trofej veřejně nepožadoval. Žádné ultimátum svazu, žádný otevřený spor. Kontext je jemnější: vzniká místo, kde by wimbledonský talíř české šampionky dával smysl jako exponát. Nosková ale jasně naznačila, že její artefakty patří do jejího osobního prostoru. Nejde o gesto proti Síni slávy, jde o to, že první wimbledonský titul vnímá jako rodinnou záležitost kariéry, ne jako veřejný majetek.
Podle nás je to naprosto čitelný postoj. Nosková opakovaně mluvila o tom, že nechce, aby jí titul převrátil soukromý život. Chce se chovat pořád stejně. Za nejcennější považuje odpočinek, ne okázalé oslavy. Trofej doma vedle juniorského poháru je přesně ten typ gesta, které k ní sedí.
Pátá v řadě, první po svém
Nosková se 11. července 2026 stala nejmladší wimbledonskou šampionkou za posledních patnáct let a pátou Češkou, jejíž jméno se v open éře zapíše na originální mísu v All England Clubu. Před ní stojí Jana Novotná, dvakrát Petra Kvitová, Markéta Vondroušová a Barbora Krejčíková, která titul získala v roce 2024.
Pět českých jmen na jedné trofeji za necelých třicet let. Žádná jiná země kromě USA a Německa nemá v open éře srovnatelnou wimbledonskou sérii ve dvouhře žen. A Nosková je z nich nejmladší vítězka.
Tanec, Hrad a čistý štít
Wimbledonské rituály nekončí finálovou výměnou. Nosková popsala tradiční šampionský bál, kde tančila s vítězem mužské dvouhry Jannikem Sinnerem. „Trošku nervózně,“ přiznala. Oba si prý řekli, že si z toho udělají trochu srandu. Šaty zkoušela asi tři hodiny po finále, na eleganci zbývalo minimum času.
Po návratu do Prahy ji čeká ještě jedna povinnost, kterou odmítnout nechce: pozvání prezidenta Petra Pavla na Pražský hrad. „Takovou pozvánku je těžké odmítnout,“ řekla podle ČT sport. Konkrétní termín zatím nebyl zveřejněn.
A co dál na kurtech? Nosková zmínila, že doufá v brzké setkání s Karolínou Muchovou, možná společný debl, možná jen trénink. Ale hlavně doufá, že všechny wimbledonské rituály a pověry na dalším turnaji zapomene a začne s čistým štítem. Kalendář WTA nabízí v následujících týdnech turnaje v Hamburku a pražský Livesport Prague Open, potvrzený start ale zatím chybí.
Proč si to nechává
Existuje typ sportovce, který trofeje vnímá jako důkaz pro okolí. A pak je typ, který je vnímá jako důkaz pro sebe. Nosková patří do druhé kategorie. Replika wimbledonského talíře bude stát v jejím bytě vedle juniorského poháru z Paříže, dva mezníky jedné kariéry, žádná veřejná výstava.
Štvanice svou Síň slávy jednou otevře a jméno Noskové v ní bude. Stříbrný talíř ale zůstane doma. A vítězná raketa taky.
