Linda Nosková zvedla v sobotu 11. července 2026 nad hlavu Venus Rosewater Dish a pak zmizela do noci, která zdaleka neskončila půlnocí.
Bylo krátce po šesté večer londýnského času, když dvacetiletá Češka proměnila poslední míč finále proti Karolíně Muchové, padla na kolena a rozbrečela se. Během následujících hodin absolvovala předání trofeje z rukou princezny Catherine, tiskovou konferenci, televizní rozhovory, a pak přišly oslavy. Podle instagramové story, kterou jsme zaznamenali, se Nosková fanouškům ozvala ještě hluboko po rozednění s tím, že stále nezamhouřila oko. Wimbledon měl novou královnu a ta si korunu evidentně užívala.
Pět mečbolů, zacpané uši a slzy pro maminku
Finálové skóre 6:3, 4:6, 6:3 vypadá na papíře klidně. Jenže druhý set byl cokoliv, jen ne klid. Nosková v něm neproměnila pět mečbolů a na kurtu se začala viditelně hroutit. Její recept? Zacpat si uši, přehodit ručník přes hlavu a na pár sekund se odstřihnout od patnácti tisíc diváků na Centre Courtu. Fungoval.
Nejsilnější moment ale přišel až po posledním míčku. Při děkovné řeči Nosková věnovala titul své zesnulé mamince. „Bez ní bych tady nestála,“ řekla do mikrofonu a poslala polibek k nebi. V Royal Boxu si v tu chvíli utírala slzy Martina Navrátilová, žena, která sama Wimbledon devětkrát vyhrála.
Navrátilová a generační most českého tenisu
Právě Navrátilová se stala symbolickou tváří večera i po skončení zápasu. V odlehčeném televizním rozhovoru pro Tennis Channel přišla řeč i na plánované oslavy a na to, čím si nová šampionka hodlá připít. Přesné znění výměny zatím není veřejně dostupné v plném přepisu, ale samotný obraz, legenda s devíti wimbledonskými tituly grilující dvacetiletou debutantku ohledně jejího oblíbeného drinku, říká o atmosféře noci víc než jakákoliv statistika.
Nosková se tak zařadila do řady, která v českém a československém tenisu nemá ve světě obdoby:
- Martina Navrátilová, devět titulů (1978–1990)
- Jana Novotná, titul 1998
- Petra Kvitová, tituly 2011 a 2014
- Markéta Vondroušová, titul 2023
- Barbora Krejčíková, titul 2024
- Linda Nosková, titul 2026
Šest jmen, třináct trofejí. Žádná jiná země takovou wimbledonskou ženskou dynastii nemá.
Noc, která nechtěla skončit
Po ceremoniálu a mediálním kolečku se Nosková přesunula k neoficiální části programu. Přesná lokace ani kompletní seznam hostů nejsou veřejně doložené; Wimbledon si svou diskrétnost střeží. Jisté je, že povinností měla nová šampionka na jednu noc víc než dost: fotosety s trofejí, blahopřání od organizátorů, pozdravy českým legendám v Royal Boxu, kde vedle Navrátilové seděli i Petra Kvitová a Jan Kodeš.
A pak tu byla neděle. 12. července čekalo Wimbledon mužské finále Jannik Sinner versus Alexander Zverev, a s ním i tradiční závěrečný galavečer, na kterém šampionka tančí s vítězem mužské dvouhry. Nosková tedy měla motivaci jít spát. Podle všeho ji ale ignorovala.
Víc než párty, příběh zrání
Ještě před rokem, v anketě Zlatý kanár 2025, byla Nosková zvolena nejlepší českou tenistkou sezony. WTA ji před wimbledonským finále označila za nejmladší finalistku All England Clubu od roku 2014. Přesto do sobotního zápasu vstupovala jako outsiderka proti zkušenější Muchové.
Co na kurtu předvedla, nebylo jen o talentu. Bylo to o schopnosti v krizi (pět ztracených mečbolů) nesložit se, ale naopak najít rituál, který ji vrátí do přítomného okamžiku. Zacpané uši a ručník přes hlavu vypadaly zvláštně. Ale fungovaly líp než cokoliv, co by jí mohl poradit psycholog z lavičky.
Gratulační text VisitCzechia publikovaný den po finále rámoval titul jako „další milník českého tenisu“. Nosková ho ale proměnila v něco osobnějšího, v rozloučení s maminkou před patnácti tisíci lidmi a miliony u obrazovek.
Až se jednou bude vyprávět příběh wimbledonského ročníku 2026, nebude to o tom, kolik hodin šampionka slavila. Bude to o momentu, kdy poslala polibek k londýnskému nebi a celý Centre Court ztichl.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8062
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 8850
