Pětadvacet dnů po wimbledonském triumfu skončila Linda Nosková v Torontu už ve druhém kole, jako nasazená šestka prohrála s Caty McNallyovou 6:7(5), 1:6.
11. července 2026 stála Nosková na centrkurtu All England Clubu s trofejí nad hlavou. Karolínu Muchovou zdolala 6:2, 5:7, 6:3 a stala se wimbledonskou šampionkou. O necelé čtyři týdny později, 5. srpna, odcházela z torontského kurtu po dvousetové porážce od hráčky, kterou bychom mohli označit za průměrnou. Jenže právě tady začíná příběh, který je zajímavější než pouhý výsledek.
Průběh zápasu: těsno, a pak nic
První set naznačoval vyrovnaný duel. Nosková si ho vedla na svou stranu, ale v tiebreaku ztratila kontrolu a prohrála ho 5:7. Druhá sada už měla jednosměrný charakter, skončila 1:6. Celkový dojem? Hráčka, která jako by po ztrátě prvního setu odešla ze zápasu mentálně dřív než fyzicky.
Právě ta propast mezi těsným prvním setem a jednostranným druhým dává porážce punc debaklu. Nejde o to, že by Nosková prohrála, na okruhu WTA prohrává každý. Jde o způsob, jakým se zápas po tiebreaku sesypal.
McNallyová není žádná neznámá
Označení „průměrná Američanka“ zasluhuje korekci. Caty McNallyové je 24 let a v sezoně 2026 se podle oficiálního profilu WTA vyšplhala na kariérní singlové maximum 50. místa žebříčku. V týdenních žebříčcích se pohybuje v pásmu 50. až 70. příčky, to je profil stabilní hráčky hlavního okruhu, ne kvalifikantky, která se náhodou prokousala pavoukem.
McNallyová navíc hrála doma, na americkém hardcourtu, kde se cítí přirozeně. Nosková naopak přecházela z travnatého Wimbledonu na tvrdý povrch po 25denní pauze bez jediného singlového startu. Kontext mění optiku.
Dvacet pět dnů mezi euforií a realitou
Časová osa je klíčová:
- 21. června 2026 – Nosková vyhrává berlínský turnaj a poprvé vstupuje do první desítky žebříčku WTA.
- 11. července 2026 – wimbledonské finále, titul.
- 5. srpna 2026 – konec ve 2. kole Toronta.
Po berlínském triumfu žádný propad nepřišel, naopak, Nosková během tří týdnů přidala grandslam. Vzorec „po úspěchu přichází krize“ tedy její sezona 2026 zatím nepotvrzuje. Toronto je první protisměrný výsledek, ne trend.
Změna povrchu, přesun přes Atlantik, absence zápasové praxe na hardu, to všechno jsou faktory, které mohly sehrát roli. Bezprostřední vyjádření Noskové k zápasu se nám nepodařilo dohledat, takže o příčinách lze zatím jen spekulovat.
Co zbývá: debl a české naděje
Singlová porážka neznamená konec torontského turnaje. Nosková je podle oficiálního seznamu hráček stále vedena jako aktivní ve čtyřhře po boku Marie Bouzkové. A není to jen vedlejší program, už v červnu získala v Berlíně svůj první kariérní deblový titul, takže čtyřhra pro ni představuje reálnou soutěžní linku.
Z českých singlistek v Torontu zůstala ve hře už jen Nikola Bartůňková, která postoupila do 3. kola. Nosková, Bouzková, Krejčíková, Bejlek, Plíšková, Siniaková i Valentová jsou venku.
Směrem k US Open
Toronto mělo být rozcvičkou před posledním grandslamem sezony. Jako singlová příprava selhalo, jeden zápas a konec. Nosková přišla o šanci nasbírat body z turnaje kategorie WTA 1000, což její pozici v žebříčku nepomůže, i když ji z okolí první desítky jedna brzká porážka pravděpodobně dramaticky neshodí.
Důležitější než bodový dopad bude zápasová praxe na hardcourtu. Tu může částečně dohnat ve čtyřhře, případně na dalších přípravných turnajích před US Open. Jedna porážka ještě nedělá krizi, ale dvacátá hráčka světa, která před měsícem zvedla wimbledonskou trofej, si z Toronta odváží hlavně otazník nad tím, jak rychle dokáže přepnout režim.
