Štěpánek o Noskové: Po mečbolech ukázala hlavu šampionky

Bývalý tenista Štěpánek o Noskové: Po 5 zahozených mečbolech ukázala ve třetím setu hlavu šampionky

Linda Nosková vedla ve wimbledonském finále 6:2, 5:2 a měla pět mečbolů. Všech pět spálila. A přesto odešla s trofejí.

i Zdroj fotografie: Edwin Martinez / Creative Commons / CC-BY-SA
                   

Sobotní odpoledne 11. července 2026 na Centre Courtu nabídlo scénář, který by si málokterý scenárista dovolil napsat. Jednadvacetiletá Češka dominovala Karolíně Muchové v prvním setu, v tom druhém si vybudovala zdánlivě nedobytný náskok, a pak se jí zápas začal rozpadat pod rukama. Pět mečbolů, pět neproměněných šancí, pět her v řadě pro soupeřku. Druhý set 5:7. A přesto, když se Nosková vrátila na kurt ke třetí sadě, vypadala jako jiná hráčka. Třetí set vyhrála 6:3 a svůj šestý mečbol v zápase už proměnila. Radek Štěpánek v podcastu Livesport Daily pak rozebíral právě tohle: ne sílu úderů, ale rychlost, s jakou Nosková po psychickém kolapsu zresetovala hlavu.

Pět mečbolů, pět promarněných příležitostí

První set byl jednostranná záležitost. Nosková diktovala tempo, servis fungoval, Muchová nestíhala reagovat na agresivní údery z obou stran. Skóre 6:2 odpovídalo průběhu. Ve druhém setu pokračoval stejný scénář, 5:2 a podání Noskové. Jenže pak přišel zlom, který z finále udělal drama dekády.

Nosková měla postupně pět šancí zápas ukončit. Ani jednu nevyužila. Muchová, která celou kariéru staví na schopnosti měnit rytmus a vyrábět nečekané údery, najednou našla svou hru. Pět gamů v řadě, set 7:5. Centrální kurt ztichl a pak explodoval. Nosková odcházela do šatny s výrazem člověka, kterému právě ujel poslední vlak.

Dvě trofeje a jedno rozhodnutí

Klíčový moment celého finále se ale neodehrál na kurtu. Nosková po ztraceném druhém setu zamířila na toaletu, a cestou minula obě trofeje. Velkou, vítěznou, a tu menší pro poraženou finalistku. Sama po zápase popsala, co jí v tu chvíli proběhlo hlavou: „Řekla jsem si, že tu malou si neodnesu.“

Zní to jako klišé z motivačního plakátu. Jenže to, co následovalo, klišé nebylo. Nosková se vrátila na kurt s ručníkem přes hlavu, sedla si na lavičku a třetí set odehrála s chirurgickou přesností. Žádné váhání na mečbolu, žádné opakování chyb z druhé sady. Šestý mečbol v zápase s přehledem proměnila. Výsledek 6:2, 5:7, 6:3.

Podle Štěpánka právě tohle odlišuje šampionku od výborné hráčky. Ne bezchybnost, ale rychlost návratu. Schopnost po téměř fatálním selhání nepřemýšlet o tom, co se stalo, a okamžitě přepnout.

Proč zrovna Nosková a proč zrovna na trávě

Oficiální wimbledonský rozbor před finále profiloval Noskovou jako výrazně agresivnější hráčku než Muchovou. Bilance 10 výher z 11 travnatých zápasů před finále mluvila jasně. Do Wimbledonu přijela s titulem z Berlína a s formou, která na rychlém povrchu fungovala jako dobře namazaný stroj.

Štěpánek v dřívějších rozhovorech opakovaně zdůrazňoval, že česká tenisová škola produkuje hráčky s mimořádnou „hračičností“, pestrostí úderů, kreativitou, schopností improvizovat. Na trávě, kde je méně času na reakci a víc rozhoduje první úmysl, se tyhle vlastnosti zhodnocují víc než na pomalejších površích. Nosková a Muchová jsou přitom důkazem, že česká škola umí vyrábět zcela odlišné typy šampionek: Nosková staví na průraznosti a tlaku, Muchová na změnách rytmu a taktické pestrosti. Obě se potkaly ve finále. Obě tam patřily.

Třetí česká šampionka za čtyři roky

Nosková se stala třetí českou vítězkou Wimbledonu v řadě, po Vondroušové v roce 2023 a Krejčíkové v roce 2024. To už není náhoda ani šťastná série. Je to systémový výstup generace, která vyrostla s přímým propojením na českou wimbledonskou tradici. Agentura AP ve svém reportu z finále připomněla, že v lóži seděly Martina Navrátilová i Petra Kvitová a zmínila vazbu Noskové na Janu Novotnou, wimbledonskou šampionku z roku 1998, která patřila k jejím prvním trenérkám.

Štěpánek v tomto kontextu dlouhodobě argumentuje, že kořeny českých tenisových úspěchů sahají hlouběji než ke svazovým akademiím, k rodinám, k prvním trenérům, k prostředí, ve kterém děti začínají. Nosková je toho živým důkazem. V jednadvaceti letech má wimbledonský titul a po turnaji se posunula na kariérní maximum, sedmé místo světového žebříčku. Je nejmladší wimbledonskou šampionkou od Kvitové v roce 2011.

Pět zahozených mečbolů z ní neudělalo poraženou. Udělaly z ní šampionku, která ví, jak vypadá dno finále, a jak rychle se z něj dá vstát.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Zobrazit další články