Jeden z nejlepších sportovců narozených na našem území. Tak se bez nadsázky dá popsat Jaroslav Drobný, který dosáhnul na vrchol jak v hokeji, tak v tenise. Ač za rozdílné státy.
Rodák z pražských Hradčan pocházel z velmi chudých poměrů, přesto měl od dětství blízko ke sportu. Jeho otec pracoval jako správce tenisových kurtů a Jaroslav Drobný tak mohl v dětství sledovat bílý sport z první ruky. V pěti letech mu otec vyrobil ze dřeva první tenisovou pálku a začal s ním trénovat. Talent ukázal již o dva roky později, kdy zářil na turnaji sběračů míčků a přes svůj velmi nízký věk dokázal konkurovat starším hráčům.
Jako třináctiletý se poprvé objevil na juniorském turnaji a zakrátko slavil první triumf. Posléze startoval mezi dospělými, sbíral zkušenosti a svými výkony se propracovával až na vrchol. Krátce po sedmnáctých narozeninách poprvé nakouknul do světa velkého tenisu, když mu firma Baťa zasponzorovala účast na anglickém Wimbledonu. Český mladík sice vypadnul již v prvním kole, přesto mu zůstalo odhodlání nadále na travnatém dvorci vítězit.
Po návratu do Československa se však musel soustředit na svou druhou lásku. Od dětství se totiž věnoval také lednímu hokeji, a i v něm patřil mezi nejvýraznější tuzemské talenty. Rok po účasti na Wimbledonu poprvé odcestoval na mistrovství světa, kde jako jediný reprezentant dokázal vstřelit gól vítězné Kanadě. Slibně rozjetou kariéru tenisty a hokejisty zastavila až druhá světová válka, která na čas přerušila všechny sportovní aktivity.
Zlato, stříbro a semifinále Wimbledonu
Cílevědomý mladík přesto dokázal využít těžké časy k tréninku a po válce sbíral jeden úspěch za druhým. Na Wimbledonu v roce 1946 senzačně porazil světovou jedničku v podobě Američana Jacka Kramera a podíval se až do semifinále, o rok později zdvihnul v Praze nad hlavu trofej pro hokejového mistra světa. Jeho posledním úspěchem v barvách rodné země byla stříbrná medaile z Olympijských her ve Svatém Mořici.
Po komunistickém převratu se totiž rozhodnul spolu se svým tenisovým partnerem ve čtyřhře Vladimírem Černíkem emigrovat. „Komunisti mi vyhrožovali, nejspíš bych se z jejich spárů nedostal,“ vzpomínal pro Hokej. Z turnaje ve švýcarském Gstaadu se oba tenisté již nevrátili a Drobný se od července 1949 se pokoušel neúspěšně získat občanství Švýcarska, Spojených Států nebo Austrálie. To mu nabídnul až egyptský král Farúk I., jehož dceru Drobný začal trénovat.
K hokeji se nikdy nevrátil
Svého rozhodnutí emigrovat nikdy nelitoval, zbytek československé výpravy totiž čekal tragický osud. Ve vykonstruovaném procesu byl jedenácti reprezentantům udělen souhrnný trest ve výši téměř 75 let za údajnou vlastizradu. „Nedokážu slovy popsat, co jsem cítil. Směsici bezmoci, lítosti, vzteku. Já hrál v klidu tenis a kamarádi byli zavření v kriminále,“ kroutil hlavou Drobný, který se již nikdy k lednímu hokeji nevrátil.
A to i přesto, že mladíka chtěl po emigraci získat americký Boston. „Nabídli mi dvacet tisíc dolarů. Jenže já to nepřijal. Kdybych kývl na návrh z NHL, nesměl bych hrát tenisové turnaje,“ vysvětloval pro Hokej. Pod egyptskou vlajkou pak v roce 1954 poprvé po vítězství ve Wimbledonu usedá na tenisový trůn, zatímco v Rudé právo jej dehonestuje jako zrádce národa. Tenisovou kariéru uzavírá až o šest let později, tentokrát již jako občan Spojeného království.
To se stalo po Československu, Protektorátu Čechy a Morava a Egyptu čtvrtou zemí pod jejíž vlajkou Drobný nastoupil. Legendární sportovec uzavřel svou cestu až po listopadové revoluci, kdy získal české občanství. „Prahu a Čechy mám v srdci, tak to vždycky bylo a bude,“ prohlásil před svou smrtí v září 2001. Jeho příběh o odhodlání a cílevědomosti je tak dodnes inspirací jak mladým příznivcům bílého sportu, tak rostoucím hokejistům.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 11492
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 9596
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 9562
