V Americe mu ležel svět u nohou. Jako správný vlastenec se ale po válce vrátil domů. V Československu na něj ale čekali jen komunisté a smrt.
To, co dokázal sportovec Karel Koželuh, už dnes není podle názoru redakce SportyŽivě možné. Ve třech sportech najednou totiž patřil ke špičce. Góly střílel za fotbalovou Spartu i reprezentaci, s národním hokejovým týmem slavil titul evropského šampiona a v tenise třikrát ovládl profesionální mistrovství světa. Prostě něco nevídaného. Patřil tehdy mezi nejvýznamnější osobnosti své doby jak v tuzemsku, tak v zahraničí.
Zářil za Spartu ve fotbale i hokeji
Karel Koželuh se narodil 7. března 1895 v Praze. Pocházel z chudé rodiny, a tak si odmalička přivydělával sbíráním míčků na Letenské pláni. Nezůstalo ale jen u sbírání. Sám se snažil proniknout do tajů tohoto sportu a šlo mu to náramně dobře. Dokonce tak, že ve čtrnácti letech dostal nabídku trénovat v Mnichově. Podmínky dostal takové, že se tomu nedalo odolat.
Měl zdarma stravování, byt a 80 marek měsíčně k tomu. Než se ale dostal naplno k hraní tenisu, střídal ještě další dva sporty. Právě kvůli fotbalu se z Mnichova po roce vrátil. Koželuh oblékal dres pražské Sparty. Zahrál si také za Vídeň a za Teplice. Nechyběl ani v reprezentaci, kde odehrál dva duely. Zejména vítězství nad Itálií v roce 1923, kde vstřelil i gól, bylo hodně ceněné.
Koželuh vévodil žebříčku
Válel i v hokeji, který se v té době těšil daleko menší oblibě než fotbal. To ovšem nijak nesnižuje jeho zásluhy. V roce 1925 se stal s československou reprezentací na Štrbském plese evropským šampionem. V utkání proti Švýcarsku vstřelil v Tatrách jediný gól zápasu. Ve stejném roce se stal poprvé mistrem světa v tenisu a od té doby už se věnoval výhradně tomuto sportu. Vévodil pak dlouho tenisovému žebříčku.
Zastihnout ho doma v Praze bylo čím dál složitější. Většinu času trávil v Americe. Patřil mezi šestici hráčů okolo Williama Tildena, kteří objížděli různé exhibice. Velmi oblíbený byl i jako trenér. Základy tenisu učil i budoucího prezidenta George Bushe staršího. Po válce se vrátil do vlasti, kde chtěl pokračovat v budování českého tenisu. Po volbách v roce 1946 ale přestalo být v Československu místo pro hvězdy jeho typu. Udělali z něho tedy tělovýchovného referenta. Dalších hrůz se od komunistů nedočkal. O čtyři roky později tragicky zahynul při autonehodě.