Česko vyhrálo Billie Jean King Cup poprvé od roku 2018 a Barbora Strýcová hned po finále v Šen-čenu prozradila, že tým čeká společná oslava, na kterou se osobně těší nejvíc.
V neděli 27. září 2026 stála Strýcová na lavičce v čínském Šen-čenu a sledovala, jak Linda Nosková proměňuje poslední míč finále proti Ukrajině. Pak přišly slzy. Ne poprvé ten den, oči měla mokré už při české hymně před úvodním zápasem. V rozhovoru pro Českou televizi, který zachytil iDNES.cz, pak řekla větu, která vystihla celý týden: „Každý úspěch je třeba oslavit a na to se těším. Holky si vítězství zaslouží, chci, aby si ho moc užily.“ Konkrétní plán neprozradila. Ale po tom, co její tým předvedl, by si zasloužil oslavu na několik dní.
Šest zápasů, šest výher, ani jedna čtyřhra
Česká cesta finálovým turnajem osmi nejlepších týmů světa měla jednu společnou linku: naprostou singlovou dominanci. Ve čtvrtfinále proti Británii otevřela Marie Bouzková, která nahradila Karolínu Muchovou kvůli bolesti zápěstí, a Nosková přidala rozhodující druhý bod. Semifinále se Španělskem? Muchová se vrátila, vyhrála úvodní dvouhru, Nosková uzavřela. Finále s Ukrajinou? Totéž schéma, Muchová, pak Nosková. Výsledek celého turnaje:
- Čtvrtfinále vs. Británie: 2:0
- Semifinále vs. Španělsko: 2:0
- Finále vs. Ukrajina: 2:0
Šest singlových zápasů, šest výher. Rozhodující čtyřhra se nehrála ani jednou. Tak čistou jízdu finálovým turnajem neměl žádný jiný tým.
Hymna, která ji vždycky dostane
Strýcová po finále přiznala, že emoce musela celý turnaj držet uvnitř. Na lavičce je kapitánka ta, kdo uklidňuje, analyzuje, povzbuzuje. Prostor pro vlastní prožitek přijde až potom. A ten přišel naplno, nejdřív při hymně, pak při zvedání poháru. „Hymna mě vždycky dostane,“ vysvětlila jednoduše.
Dojetí ale nebylo jen o jednom momentu. Byl to její první rok na lavičce. Převzala tým v lednu 2026 po Petru Pálovi, který české tenistky vedl sedmnáct let a získal s nimi šest titulů. Strýcová přišla jako generačně bližší typ, Nosková jejich rozdíl popsala jako „jin a jang“. A hned v první sezoně dovedla tým na absolutní vrchol. Tím se zařadila mezi pouhé čtyři ženy v historii soutěže, které ji vyhrály jako hráčky i jako kapitánky.
Od deseti infarktů k suverénnímu triumfu
Přitom začátek její kapitánské éry vypadal úplně jinak. V dubnovém kvalifikačním utkání ve švýcarském Bielu byl český postup na hraně, Nosková tam odvracela tři mečboly a Strýcová po zápase pro ČT sport přiznala, že měla „asi deset infarktů“. Říkala tehdy, že už jediný titul by pro ni byl úspěch. Pět měsíců nato ho měla.
Rozdíl mezi Bielem a Šen-čenem ukazuje, jak rychle se tým pod novou kapitánkou sehrál. V kvalifikaci drama na hraně vyřazení, ve finálové fázi absolutní kontrola. Podle nás právě tohle spojení, nervózní vstup a pak suverénní titul, vysvětluje hloubku emocí líp než cokoli jiného.
Dvanáctý titul a co bude dál
Český tenis si připsal celkově dvanáctý titul v historii soutěže (počítáno i s československou érou) a sedmý pro samostatné Česko. Finálová bilance české a československé linie teď činí neuvěřitelných 12:1. Žádná jiná země se takové úspěšnosti v této soutěži nepřibližuje.
O tom, zda Strýcová povede tým i v roce 2027, se bezprostředně po finále nemluvilo. Stejně tak zatím chybí informace o případném oficiálním přivítání šampionek v Česku, potvrzená je jen bezprostřední týmová oslava v Šen-čenu.
Nominovaný tým tvořily Nosková, Muchová, Bouzková, Kateřina Siniaková a Sára Bejlek. Pohár zvedla jako první Strýcová. Se slzami v očích, ale s úsměvem člověka, který ví, že tahle noc bude dlouhá.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 9276
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 6642
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 7346
