Miroslav Koubek po prohře s Mexikem tvrdil, že Višinského střídal kvůli únavě. Višinský to veřejně popřel. A to nebylo jediné nešťastné koučovo vyjádření.
26. června 2026, pár hodin po porážce 0:3, která poslala českou reprezentaci ze skupiny mistrovství světa jako poslední tým. Trenér Miroslav Koubek sedí před novináři a obhajuje svá rozhodnutí. Jedno z nich, střídání Denise Višinského v 56. minutě, opře o jednoduchý argument: hráči „trochu došly síly“, dostal informaci, že „toho má dost“. Jenže ve stejných hodinách Višinský řekne pravý opak. Necítil se unavený. Měl pocit, že ještě může týmu pomoct. Tím se během jednoho večera rozpadla Koubkova verze událostí a otevřela se otázka, co dalšího z jeho pozápasového hodnocení stojí na pevných základech.
Střídání, které nikdo nechápal
Oficiální zápis na stránkách FAČR ukazuje, že Višinský opustil hřiště v 56. minutě, tedy jedenáct minut po poločase. Na tiskovce Koubek vysvětloval, že šlo o fyzický problém. Višinský ale na kameru řekl něco úplně jiného: únavu nepociťoval a věřil, že má týmu co nabídnout. To není interpretační spor. Je to přímý rozpor mezi trenérem a hráčem v ověřitelné věci.
Pochybnosti přitom nesdílel jen Višinský. Experti ve studiu ČT sport střídání rovněž nechápali, označili ho za těžko vysvětlitelné v kontextu průběhu zápasu. Když se neshodne trenér s vlastním hráčem a zároveň s nezávislými analytiky, problém není v jednom výroku. Problém je v rozhodnutí samotném a v tom, jak ho trenér následně prodával.
Sochůrek: obhajovaný před turnajem, nepoužitý na turnaji
Druhá linka se týká Huga Sochůrka. Když Koubek na konci května oznamoval konečnou nominaci, Sochůrka výslovně obhajoval jako hráče, který „zvládl“ reprezentační test a je pro systém použitelný. O necelý měsíc později na turnaji nedostal ani minutu. Podle zápisu zůstal jediným nepoužitým hráčem do pole.
Koubek po Mexiku tvrdil, že Sochůrka měl v hlavě, ale po Součkově zranění dal přednost zkušenějšímu Sojkovi a nechtěl mladého hráče poslat na hřiště jen „na gesto“. Tady chybí stejně silný přímý důkaz nepravdy jako u Višinského, Sochůrkovu vlastní veřejnou reakci se v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Přesto je kontrast mezi květnovou obhajobou a červnovým ignorováním natolik ostrý, že Koubkovo vysvětlení působí přinejmenším nevěrohodně.
Šatna po vyřazení: zklamání bez otevřené vzpoury
Višinský popsal špatnou náladu v kabině. Vladimír Coufal mluvil o „obrovském zklamání“ a systémových problémech českého fotbalu, Ladislav Krejčí o tvrdém „zrcadle“, které tým dostal. Žádný z nich se veřejně nepostavil přímo proti Koubkovi jménem, to udělal svým výrokem fakticky jen Višinský. Otevřená vzpoura kabiny z dostupných zdrojů potvrzená není.
Jenže i bez vzpoury je atmosféra výmluvná. Hráči mluví o sebekritice, promarněné šanci, nutnosti změn. A trenér ve stejnou chvíli opírá obhajobu svých kroků o tvrzení, které mu jeden z jeho vlastních svěřenců během hodin veřejně vyvrátí. To není jen výsledkový neúspěch. To je komunikační kolaps.
Koubek zůstává, zatím
„Neutíkám z žádného boje. Budu plnit svoji smlouvu,“ řekl Koubek na tiskové konferenci. Smlouva běží do června 2028, FAČR ho jmenovala v prosinci 2025. Formálně je jeho pozice zakotvená. Politicky je jiná věc.
Před zápasem s Mexikem Pavel Nedvěd ještě tvrdil, že kritika byla zasloužená, výkony pod očekáváním, ale důvěra v trenéra trvá. Po vyřazení ale veřejné stanovisko vedení FAČR, ani Nedvěda, ani předsedy Davida Trundy, zatím chybí. Ticho z vedení po takovém turnajovém debaklu bývá buď přípravou na změnu, nebo bezradností. Obojí pro Koubka znamená totéž: čas běží proti němu.
Největší problém přitom není porážka 0:3. Prohrát s Mexikem na mistrovství světa se dá. Co se dá mnohem hůř, je během několika hodin ztratit kontrolu nad vlastní verzí událostí a nechat ji vyvrátit hráčem, kterého jste sami střídali.
